Putování po kolonádách s prameny v Karlových Varech

První snahy o budování kolonád v Karlových Varech jsou spojeny s existencí zajímavého přírodního úkazu jménem Vřídlo. Tento nejoblíbenější karlovarský pramen (neuvažujeme-li světově proslulou Becherovku) vyvěrá pod kostelem sv. Máří Magdalény na pravém břehu řeky Teplé v lázeňském centru města Karlovy Vary.

V místě vývěru Vřídla se brzy začaly budovat lehké přístřešky a posléze menší pavilóny. Ty samozřejmě brzy přestávaly postačovat svou kapacitou, a tak je zvětšovaly, modernizovaly nebo také bouraly a stavěli místo nich jiné.

*

Avšak já putování po karlovarských kolonádách začnu jinde. Kousek pod nemocnicí, na vyvýšené terase v ohybu silnice. Sice ani mnozí karlovaráci, kteří kolem projíždějí, netuší, že tento menší objekt je kolonádou. V lepší případě lze u Kolonády Železnatého pramene spatřit studentky z vedlejší střední školy, v tom méně příjemném zde posedávají pochybné osobnosti s lahváčem v ruce nebo lidé venčí pejsky.

Jediný karlovarský studený minerální pramen, nazývaný Železnatý pramen, vyvěrá ve svahu nad pravým břehem říčky Teplá v severní části města. Teplota pramene s vysokým obsahem železa a arzénu je pouhých 11,9˚ C.

První zprávy o tomto pramenu jsou z roku 1852. Následně se začal na lékařské doporučení užívat k pitné kůře a v jeho sousedství postavili Železité lázně, kde se kromě bumbání také koupalo.

Ve dvacátých letech 20. století musel pramen s menším objektem kolonády ustoupit větší budově hospodářské školy. Naštěstí ho nezrušili, jenom kousek posunuli do nově vystavěného pavilonu v podobě malé sloupové haly na nepravidelném půdorysu. Roku 1961 byl pavilon včetně šestice mohutných žulových sloupů opraven a nad mísu s pramenem osazena mramorová deska s názvem a teplotou vody „ŽELEZNATÝ PRAMEN 11,9˚ C“.

Poslední rekonstrukce pramene i kolonády se odehrála po sametové revoluci. Slavnostní otevření proběhlo dne 27. října 1990.

*

V putování pokračuji dál do lázeňského centra města, kde přecházím na levý břeh řeky Teplé. Naproti hotelu Thermal jsou krásné Dvořákovy sady a v nich Sadová kolonáda. Původně zde byl Blanenský pavilon, dvouramenná krytá promenádní veranda z litinových dílů vyrobených v Blanenských železáren a postavená v letech 1880-1881 podle návrhu vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. Slavnostní otevření hudebního sálu a restaurace s připojenou promenádní částí se konalo 5. června 1881 v rámci zahájení lázeňské sezóny. Sláva však netrvala věčně, a tak v březnu roku 1965 byl pavilon spolu s částí dvouramenné promenádní verandy pro svou zchátralost zbořen. Naštěstí se alespoň něco zachovalo. Východní křídlo litinové promenádní části se dnes nazývá Sadová kolonáda.

Zdobená montovaná litinová kolonáda, dlouhá 50 metrů, prošla roku 1999 celkovou rekonstrukci a v jejím jihozápadním pavilonu byla nově umístěna pramenní váza ve tvaru hada s vývěrem Hadího pramene.

*

O „párů metrů dále proti proudu řeky Teplé začíná Mlýnská kolonáda. O vybudování nové kolonády na místě, kde dosluhovala původní dřevěná stavba, se uvažovalo již od čtyřicátých let 19. století. Uskutečnilo se několik architektonických soutěží, ale žádný návrh nezaujal. Až byl nakonec pozván z Prahy vynikající český architekt Josef Zítek z Prahy. Chvíli sice trvalo, než našel shodu s radními, a především stavem financí v městské kase, ale nakonec byla roku 1870 stará Giesselova kolonáda Nového pramene zbořena a příští rok na jaře započata stavba Zítkovy pseudorenesanční kamenné Mlýnské kolonády.

 

 

Stavební práce trvaly celkem deset let a neúnosně se prodražovaly. Slavnostní otevření Mlýnské kolonády proběhlo v rámci zahájení lázeňské sezony roku 1881. Karlovarští občané však pro největší karlovarskou kolonádu neměly slova chvály, podle jejich mínění se do města nehodila. V říjnu až listopadu roku 1891 byla v souvislosti s rozšířením Mlýnské kolonády odstraněna část skalního masivu Bernardovy skály včetně původního zastřešení vývěru Skalního pramene. V roce 1892 bylo poté vybudováno prodloužení partie kolonády o nový severní pavilon nad vývěrem Skalního pramene podle původního Zítkova projektu ve směru od portiku na severní straně kolonády ke schodům na Zámecký vrch u špitálu sv. Bernarda. V roce 1949 byl volný předkolonádní prostor rozšířen překlenutím říčky Teplé podle návrhu architekta Ing. arch. Jiřího Krohy. Čtyři z atikových soch byly roku 1958 během nákladné opravy kolonády nahrazeny pro značnou porušenost materiálu novými kopiemi. Před rokem 1989 byl objekt nazýván Kolonáda československo-sovětského přátelství.

Pseudorenesanční kamenná kolonáda v podobě otevřené trojtraktové přízemní sloupové haly na obdélném půdorysu o rozměrech 132 x 13 m. Kolonádu s architrávovým systémem v podobě antické stoy tvoří promenádní hala doplněná dvěma nárožními rizality s představěnými sloupovými portiky v podobě vydělených pavilónů. Průčelí nárožních rizalitů jsou završena nízkými trojúhelníkovitými zdobenými štíty, tympanony, s reliéfy Bohuslava Schnircha. Promenádní hala s použitím korintského řádu s celkem 124 sloupy, završená kazetovým stropem, nese rozlehlou horní vyhlídkovou promenádní terasu. Přibližně uprostřed je hala rozšířena o apsidální půlkruhovitou niku bývalého vývěru Tereziina pramene, později přestavěného na orchestřiště. Kolonádní orchestřiště zdobí alegorické reliéfy od karlovarského sochaře Václava Lokvence. Dvě souměrně umístěná schodiště spojují přízemní sloupovou kolonádu s promenádní terasou. Horní terasa, ohraničená výraznou balustrovou atikou, je doplněna ustupujícím zaskleným horním pavilónem se čtyřmi mohutnými vnitřními sloupy a arkádou. Na pilířcích atiky nad tympanony nárožních pavilónů bylo osazeno dvanáct pískovcových alegorických soch od sochařů Alfreda Schreibera a Karla Wilferta, představujících jednotlivé měsíce roku. Hlavní promenádní hala je doplněna dvěma menšími připojenými pavilony Skalního pramene z roku 1892 a Mlýnského pramene. Pavilon Mlýnského pramene je dlouhý 22 metrů. V apsidě u vývěru Mlýnského pramene je na stěně osazena kamenná pamětní deska s vyrytým textem Ódy na Vřídlo od známého pražského sochaře Václava Prachnera z roku 1828. Píseň, oslavující léčivost karlovarského Vřídla, napsal někdy v době kolem roku 1500 slavný český literát a humanista Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Báseň objevil a o zasazení desky se zasloužil vynikající lékař a spisovatel švýcarsko-francouzského původu Jean de Carro. Nad správností latinského textu bděl sám český historiograf František Palacký. Poblíž Mlýnského pramene je umístěna busta architekta Josefa Zítka od ak. sochaře Miroslava Pankráce z roku 1988. Pavilon Skalního pramene tvoří pohledová zeď kryjící masiv Bernardovy skály s čtyřsloupovým rizalitem nad vývěrem pramene uprostřed. V interiéru kolonády vyvěrá celkem pět horkých pramenů, Mlýnský, Libušin, Knížete Václava, Rusalčin a Skalní.

*

K dalšímu objektu opět toho nemusí člověk moc našlapat. Tržní kolonáda se objevuje záhy. U vývěru místního pramene, tehdy zvaného Fresser (Žrout), dnes pramen Karla IV., pod skalním ostrohem se Zámeckou věží v prostoru Tržiště na úpatí Zámeckého vrchu uprostřed města Karlovy Vary (Karlsbad), si podle pověsti léčil své nemocné končetiny již císař Karel IV. V těchto místech stávaly rovněž nejstarší karlovarské lázně. Při stavebních pracích v místech historického tržiště v dubnu roku 1838 byl odkryt dnešní Tržní pramen, který se od svého záchytu poté několikrát ztratil a znovu objevil. Vývěry pramenů byly původně chráněny jednoduchým sloupovým altánem se štítovou střechou a krátkou kolonádní halou, krytou sedlovou střechou. Po demolici sousední budovy staré karlovarské radnice na jaře roku 1875 a domu Bílý orel s lékárnou v roce 1882 bylo rozhodnuto vybudovat v těchto místech novou velkou kolonádu. Městská rada proto vyhlásila architektonickou stavbu na návrh kolonády, která však byla neúspěšná. Bylo proto rozhodnuto prozatím vybudovat nad prameny pouze provizorní přístřešek dřevěné konstrukce pro korzující lázeňské hosty. Projekt byl zadán již osvědčené dvojici vídeňských architektů Ferdinandu Fellnerovi a Hermannu Helmerovi. V letech 1882-1883 byla podle návrhu architektů vybudována tesařským mistrem Oesterreicherem z Vídně za 12 tisíc guldenů první část dřevěné kolonády ve švýcarském stylu, bohatě zdobená řezbami, v jejíž levé části vyvěral pramen Karla IV. V říjnu roku 1904 byl zbořen dům Marktbrunn, poškozený velkou povodní roku 1890, který město zakoupilo již v srpnu 1899 spolu s jinými domy z důvodu rozšíření Mlýnské ulice a Tržiště. Na místě strženého domu, ve kterém původně vyvěral Tržní pramen, byla následně přistavěna další část dřevěné kolonády. V listopadu 1904 až dubnu 1905 byla totiž kolonáda podle návrhu ředitele městského stavebního úřadu ing. Franze Drobnyho prodloužena o pravou část s velkým zahloubeným zděným apsidálním prostorem s vývěrem Tržního pramene. V roce 1906 vyhlásila městská rada v Karlových Varech novou architektonickou soutěž na dostavbu kolonády, která by propojila Mlýnský, Tržní a Zámecký pramen do jednoho celku. První cenu tehdy získal návrh F. J. Weisse z Posenu, druhou cenu K. a J. Meyreder z Vídně a třetí cenu obdržel Otto Wagner, čelný představitel vídeňské secese. Všechny prameny měly spojit terasy s galeriemi, doplněné v dominantních polohách pavilony a věžicemi. K postavení nové kolonády však již nedošlo. V letech 1991-1993 byla v rámci rekonstrukce vystavěna nákladem přesahujícím 22 miliónů Kč věrná kopie původní Tržní kolonády z roku 1883.

Bohatě vyřezávaná otevřená sloupová kolonáda dřevěné konstrukce ve švýcarském stylu, krytá plechovou sedlovou střechou s velkou zahloubenou zděnou půlkruhovou apsidální prostorou s vývěrem Tržního pramene (62 °C) a reliéfem mušle. Akustické vlastnosti prostoru Tržního pramene předurčují tuto část kolonády k pořádání koncertů. Kolonáda je ze tří stran uzavřena dřevěnými stěnami. Průčelí kolonády tvoří sloupová arkáda. Nad vývěrem pramene Karla IV. (64 °C) v levé části kolonády je zavěšen výtvarně nenáročný bronzový reliéf „Objevení horkých pramenů Karlem IV.“ od uměleckého kováře Adolfa Zörkela z roku 1939, signovaný „Zörkler“. Mezi pramenem Karla IV. a Tržním pramenem je vyveden nový vývěr Dolního Zámeckého pramene.

*

Než se vydám k té nejznámější i nejdiskutovanější kolonádě, tak si odskočím trochu do kopce. Zámecká kolonáda sice není kdoví jaký kolonádní prostor, ale je tam pramen. Vývěr Zámeckého pramene (Schlossbrunn) byl objeven prvně v roce 1769 na Tržišti pod skalním ostrohem se Zámeckou věží v historickém centru Karlovy Vary (Karlsbad). V prameni si tehdy děti koupaly nohy a dobytek pil vodu. Během velmi chladné zimy roku 1784, kdy zamrzla všechna pitná voda ve městě, byl Zámecký pramen rozváděn rourami do veřejných kašen. Obílené kamenné obložení rozvodů dalo následně podnět k chemické analýze pramene, kterou tehdy provedl karlovarský lékař dr. David Becher. V roce 1797 byl vystavěn nad Zámeckým pramenem první polokruhový altán. Dne 2. září 1809 se však v souvislosti s výbuchem Vřídla vývěr Zámeckého pramene ztratil a znovu se objevil až o 14 let později dne 15. října 1823 k velké radosti karlovarských měšťanů. Roku 1830 byl altán nad Zámeckým pramenem přestavěn a doplněn novou kolonádou podle návrhu architekta Josefa Esche. Jednalo se o polokruhový altán s osmi toskánskými sloupy nesoucími prosté kladí, zastřešený poměrně nízkou kuželovou stříškou. Do altánu se vstupovalo po několika schůdcích z velkého schodiště vedoucího od budovy staré radnice na Zámecký vrch. Z boku na temeni skalního ostrohu byla k pavilónku připojena malá sloupová dřevěná kolonáda provedená rovněž v toskánském řádu s hladkým kladím a nízkou sedlovou stříškou. V intercolumniu pavilónu i vlastní kolonády bylo osazeno jednoduché kované zábradlí. Na jaře roku 1846 byla kolonáda rozšířena a její dřevěné sloupy nahrazeny kamennými pilíři. V roce 1907 rozhodla karlovarská městská rada o novém řešení kolonády. Základních myšlenkou nové stavby bylo tehdy spojení kolonády Zámeckého pramene s Tržní kolonádou a vytvoření jediného promenádního celku. Po demolici staré kolonády byl na jejím místě vybudován provizorní dřevěný patrový přístřešek, v jehož spodním podlaží byl ponechán volný přístup k vývěru Zámeckého pramene. V rozsáhlé architektonické soutěži na projekt nové kolonády poté roku 1909 zvítězil návrh proslulého vídeňského architekta profesora Johanna Friedricha Ohmanna. Stavební práce byly zahájeny na podzim roku 1910 a výstavba secesního objektu kolonády poté probíhala v letech 1910-1912 pod vedením karlovarského stavitele Friedricha Seitze. Kolonádu tvořil soubor tří samostatných celků, kolonády Dolního zámeckého pramene, slunečních lázní a kolonády Horního Zámeckého pramene s novým kruhovým altánem, neseným osmi sloupy, do kterého byl přiveden další vývěr Zámeckého pramene, nazývaný od té doby Horní Zámecký pramen. Roku 1913 bylo pozadí vývěru Dolního Zámeckého pramene doplněno secesně ztvárněným monumentálním vytesaným vřídlovcovým reliéfem Ducha pramenů od vídeňského sochaře Wenzela Hejdy. Během 20. století byla původní otevřená kolonádní stavba několikrát upravována. V letech 1975-1985 byla v kolonádě Dolního zámeckého pramene umístěna socha Hygie, přenesená sem v souvislosti s výstavbou nové Vřídelní kolonády. V osmdesátých letech 20. století již však byla Zámecká kolonáda po letech devastace v kritickém stavu a její stavebně-technický stav zhoršil natolik, že musela být pro veřejnost uzavřena. Město Karlovy Vary proto připravilo několik projektů na rekonstrukci kolonády, které se však nepodařilo s ohledem na jejich finanční náročnost a nulovou návratnost zrealizovat. V roce 1998 zahájil soukromý investor jednání s městem Karlovy Vary o možnosti využití prostor kolonády pro lázeňsko-léčebné zařízení. Šlo to celkem rychle, jelikož v letech 2000-2001 byl objekt Zámecké kolonády při zachování všech podstatných architektonických prvků s novým použitím antikizujících motivů na komplexní léčebné zařízení nazvané Zámecké lázně, které jsou ale přístupné pouze klientům lázní. Naštěstí Dolní Zámecký pramen byl následně pro veřejnost přiveden do prostoru Tržní kolonády.

Kolonáda Horního Zámeckého pramene je tvořena kruhovým sloupovým altánem, doplněným původně malou připojenou sloupovou kolonádou, přestavěnou na vanové lázně s termální vodou. Vývěr Zámeckého pramene o teplotě až 64 °C a vydatnosti až 200 l/min vyvěrá 14 m nad úrovní Vřídla a je nejvýše položeným ze všech karlovarských pramenů. Jímání Zámeckých pramenů je umístěno v suterénní chodbě pod tzv. Slunečním dvorem a bazénovým prostorem Zámeckých lázní.

*

No a opět dolů a jsme u Vřídla.

Jako první stavba, předchůdkyně kolonád, byla realizována v letech 1825-1826 podle plánů Josefa Esche výstavba objektu Parních lázní. Stalo se tak nad pramenem, který se jmenoval Hygieia, podle řecké bohyně zdraví a čistoty. Vývěr Vřídla včetně solivarny byl umístěn v dřevěném otevřeném přístřešku. V zimě roku 1826 byla na nábřeží podle projektu stejného autora přistavěna empírová Vřídelní kolonáda.

V letech 1830-1831 byly na místě Vřídelního sálu při ulici Kreuzgasse postaveny nové Vřídelní lázně v souladu s nedalekými Parními lázněmi. Vřídelní lázně s Vřídelní koloná-dou propojila na obou stranách sloupová chodba, stoa, která tak plochu mezi lázněmi a kolonádou vyčlenila jako vnitřní volné atrium odkazující na řecké palestry, kde byly založeny květinové záhony. Volný dvůr byl nazýván „Vřídelní náměstí“ (Sprudelplatz). Po zboření domu u Červeného anděla byla kolonáda v letech 1853-1859 opět podle projektu Ing. Josefa Esche prodloužena podél řeky. Roku 1862 proběhly poslední úpravy kolonády.

V polovině sedmdesátých let 19. století již původní empírová Vřídelní kolonáda nepostačovala přílivu lázeňských hostů a nebyla dostatečně reprezentativní pro světové lázeňské město. Dne 9. května 1876 proto karlovarská městská rada rozhodla o výstavbě nové reprezentativní kolonádní stavby na jejím místě. Demolice kolonády a přilehlých parních lázní byla zahájena dne 1. října 1878. V letech 1878-1879 byla poté na jejím místě postavena nová litinová Vřídelní kolonáda v pseudorenesančním stylu podle návrhu vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera.

Empírová kolonáda v podobě původně zcela otevřené nízké sloupové haly na obdélném půdorysu, tvořené masivními dřevěnými sloupy v toskánském řádu, nesoucí prosté kladí a sedlovou šindelovou střechu. Prostor mezi sloupy na obvodu stavby od říčky Teplá byl zasklen roku 1831.

V polovině sedmdesátých let 19. století již původní empírová Vřídelní kolonáda pod děkanským kostelem sv. Máří Magdalény na pravém břehu říčky Teplé uprostřed města Karlovy Vary (Karlsbad) nepostačovala přílivu lázeňských hostů a nebyla dostatečně reprezentativní pro světové lázeňské město. Dne 9. května 1876 proto karlovarská městská rada v čele se starostou rozhodla o výstavbě nové reprezentativní kolonádní stavby na jejím místě. Ve vypsané architektonické bylo následně podáno celkem 23 návrhů nové kolonády. Koncem dubna roku 1878 se městské zastupitelstvo po zkušenostech s neustálým protahováním výstavby Mlýnské kolonády rozhodlo pro litinovou konstrukci kolonády. Dne 31. srpna 1878 byl nakonec z užšího výběru 12 návrhů vybrán projekt vídeňského architektonického atelieru Fellner & Helmer, jehož byla stavba Vřídelní kolonády prvním realizovaným dílem v Karlových Varech. Ateliér se zavázal zaplatit městu vysoký penální poplatek v případě, že se jim nepodaří dodržet termín dokončení stavby kolonády, která měla být postavena za jediný rok. Následně proto oslovil železárny a slévárny po celém Rakousku a Německu se žádostí o nabídku na dodání litinových dílů a již koncem září roku 1878 byla uzavřena smlouva s Mariánskou hutí hraběte Salma z Blanska. následně byla zahájena demolice původní kolonády a přilehlých parních lázní, aby ještě téhož roku byly zhotoveny v salmovských železárnách první odlité modely prefabrikovaných dílců. Samotná stavba nové litinové Vřídelní kolonády v pseudorenesančním stylu podle návrhu vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera poté probíhala v letech 1878-1879. První zemní práce započaly již v říjnu roku 1878 po stržení původní stavby. Samotná montáž prefabrikátů litinové konstrukce začala dne 1. února 1879 a skončila dne 27. dubna 1879. Během tří měsíců dělníci smontovali na stovky zdobných litinových a ocelových dílců o celkové váze 3000 tun, následně bylo na střechu položeno přes 1450 m² měděných plátů, vstupní portály byly završeny bronzovými sochami bohyně Niké. Původní rozpočet 228 tisíc zlatých byl kvůli několika potřebným změnám navýšen na částku 280 tisíc zlatých. Na jižní stěně kolonády byla u vývěru Vřídla osazena mramorová pamětní deska, připomínající dokončení stavby. Slavnostní otevření a vysvěcení nové litinové Vřídelní kolonády proběhlo v rámci zahájení lázeňské sezóny dne 1. června 1879.

Postupem času však litinová Vřídelní kolonáda začala chátrat a počátkem roku 1939 byla pro statické narušení v důsledku koroze šestnácti železných spojníků, které držely střešní ocelovou konstrukci s litinovou kostrou kupole nad gejzírem Vřídla, zcela rozebrána. Dne 23. ledna 1939 začala demolice kolonády. Během dvou měsíců desítky nezaměstnaných rozřezali ocelovou nosnou konstrukci a roztřídili ozdobné litinové fragmenty, bronzové plastiky a měděné plechy ze střech. Všechny díly byly následně naloženy a odvezeny pro bohatost kovového materiálu na sběr kovů pro válečné účely. Poslední vlak strategického materiálu odjel z Horního nádraží dne 23. března 1939. Ještě na jaře roku 1940 proběhla architektonická soutěž na projekt nové Vřídelní kolonády, vzhledem k pokračující válce se však již plány nerealizovaly. Na místě litinové kolonády byla v roce 1940 postavena provizorní dřevěná prosklená konstrukce navržená vrchním stavebním radou Haraldem Schnabelem.

V roce 1960 byla vypsána architektonická soutěž na návrh Vřídelní kolonády, ve které zvítězil projekt dr. Ing. arch. Jaroslava Otruby. Dne 24. ledna 1967 byla stržena dřevěná kopule nad gejzírem Vřídla a následně i zbytek kolonády, současně probíhaly hloubkové sondy v okolí Vřídla. Po demolici dřevěné kolonády tryskal gejzír Vřídla z původní pramenní mísy postavené volně v parkově upraveném prostoru po stržené budově. Stavba nové moderní železobetonové kolonády, zpracovaná pražským atelierem Beta pod vedením Ing. arch. Šrámka, byla dokončena v roce 1975. Kupole ze skleněných hranolů nad vývěrem Vřídla od sochaře Jana Fišera představuje symbol tepajícího srdce lázeňského města. Slavnostní otevření kolonády proběhlo dne 11. května 1975. Kolonáda tehdy nesla jméno kosmonauta Jurije Gagarina. Monumentální stavba však s městem nikdy nesrostla a je vnímána jako cizí nesourodý prvek. Přemostěním řeky Teplé vpadá neorganicky až do středu města na Tržiště.

Prosklená železobetonová kolonáda ve funkcionalistickém slohu vychází programově z kontradikce hladkých lapidárních linií hmoty kolonády s historizující architekturou svého okolí. Ocelová konstrukce dvoupodlažní kolonády na půdorysu písmene „L“ je obložena většinou deskami z bulharského mramoru. V přízemí kolonády se nachází prosklená promenádní hala s pramenními vázami, v patře je pak ochoz, přístupný širokým schodištěm. Prosklená hala na půdorysu nepravidelného šestiúhelníku s vývěrem Vřídla, tryskajícího do výšky 12 metrů, je završena kupolí v podobě prolamovaného skleněného polygonu od sochaře Jana Fišera.

V současnosti se kolonáda průběžně opravuje. Ale existují také úvahy (dokonce se uskutečnilo referendum) o jejím zbourání a postavení nové v původním stylu.

Putování po kolonádách s prameny v Karlových Varech na mapě