Ramzová – Branná, poněkud s dopomocí

Přeci jen, původní záměr byl vytvořit nějaký hodnotnější výkon, ale už cca 15 minutová vlaková sekera na nádraží v Rudě a nakonec dalších 5 minut při zastávce v Branné zapříčinila, že start do stopy bude poněkud opožděný. Hladová kolegyně navíc požadovala hned na Ramzové zastávku v restauraci u zastávky. Nuže dohonil nás téměř další vlak, čili na začátek žádná sláva.

Naštěstí po ránu je na horách celkem příjemné počasí, tak si spíš užíváme pozdně zimního sluníčka.

Tak opožděně klasicky na Větrolam a do Petříkova. V týdnu hezky nasněžilo, takže „Moravský Kitzbühel“ se představuje ve své malebnější podobě.

No a jak to tak bývá, zastávku v Mázhausu je lákadlem pro nás ostatní (hlavně ten chleba se sádlem), tak je o další prodlevu postaráno. Nicméně s potěšením se podíváme na dojezd ženské běžecké štafety na Olympiádě. No a když nám vzápětí v TV ukážou medailovou dekoraci Ester a Martiny, trošku nám to i zažene slzy do oka.

Inu, původně jsem chtěl do lesního baru, ale to je přes kopec, tak zkusíme něco jiného.

Když už to tak mastíme od začátku, pokračujeme s dopomocí. V mladších dobách jsme do Petříkova jezdili dost na sjezdovky, teď když už nejsou ve střediscích takové fronty (a jsou vystavěny i nové sjezdovky včetně lanovek) tak daleko nemusíme, takže po nějakém desetiletí na vlek (velká kotva) na Ostružník. Nakonec cena není přehnaná a jsme hned o 180 m výše. Uvažovali jsme sice Paprsek, ale po debatě zjišťujeme, že někteří vůbec neznají okruh kolem Branné (a Kronfelzova). Podle www.bilestopy.cz je čerstvě upravený takže tam. Znamená to od rozcestí Ostružník odbočit na modrou TZ. Je tam takový prudší sjezd, ale díky prašánku je to naprosto v pohodě. Stopa je tu čistě přírodní, to je lidská a zase moc lyžařů zatím nejelo. Asi po 400 m se odbočí na neznačenou cestu, ale dá se to lehce poznat díky směrovce s nápisem sjezdovka Branná.

V podstatě vrstevnicová cesta (občas mírně stoupá) po západním úbočí Vyhlídky (920 m) po 1,5 km doráží k červenému rozcestníku U Lip a před námi se otvírají louky a pastviny kolem Kronfelzova a nad Brannou.

Čerstvě najetá stopa je tuším snad poprvé letos najetá strojem, to jest rolbou. Zatím sněhu tolik nebylo. Samotný okruh Proskil je vyvedený v loukách a pláních kolem Holého (852 m) a Kutného (798 m) vrchu, tedy mezi 700 a 800 nadmořskými metry kde to bylo prozatím i díky relativně teplému závěru ledna se sněhem nic moc. Naštěstí únor připomíná zimu víc, tak je to zatím perfektní. Volíme směr po hodinových ručičkách, tedy od lip doleva. Ono je to kousek z kopce a pak k Holému vrchu. Mírné sedélko s výškou kolem 850 m je nejvyšším bodem tratě. Po té sjíždíme kolem Kronfelzova.

Rolbař upravuje trasu širokou sjezdařskou rolbou (ta má upravující lištu asi 6 m širokou), tak udělá stopu pro klasiku (jedna stačí) a dost širokou i pro bruslení. Bohužel pár blbečků (jestli přímo z nějaké Kronfelzovské chalupy) tu bruslící část stačilo pošlapat v značné šíři. Inu, na hory dnes jezdí kde kdo a neumí se tady pohybovat. Upozornění, že děkujeme, že nevstupujete do lyžařských stop je pro spoustu lidí nesrozumitelná. Když už tedy musí nebo chtějí kolem stop, měli by vědět, že mají jít po kraji a hezky za sebou.

No ať jen nenadávám. Pošlapané to není všude. Po nadějném ránu sice zůstává mírně zataženo, nicméně sluníčko ještě trošku proráží mraky, jindy zajímavé vyhlídky se skrývají v mlze (dal by se vidět Šerák nebo Keprník, na druhé straně existuje Králický Sněžník, tak se objevují jen yt nižší hory. Skoro vylézá Černá stráň, pod mraky se neskrývají tisícovky jako Ucháč nebo Jeřáb a blízké kopce hor Rychlebských. Odborně jsme sice v Branenské vrchovině, to je vlastně podcelek vrchoviny Hanušovické, ačkoliv pro veřejnost to jsou všechno Jeseníky.

Za Kronfelzovem následuje zase návrší na Kutný vrch. Tady dělá okruh takovou odbočku od červené TZ, kterou vlastně sleduje kolem blízkého lesa, vyjedeme zase do 800 m, na východním svahu konečně vidíme samotnou Brannou. Obloukem se trasa vrací k severu, vlastně přímým sjezdem. Ten se dá klidně vzít šusem, protože se dojíždí do protisvahu.

To už jsme vlastně v „cílovém“ prostoru. Tak si ještě uděláme krátkou zajížďku k Řeznické kapli nad Šléglovem. Vlastně přestupujeme do „protisměru“ a z pohledu k lyžařskému areálu po pravé stopě se blížíme k cíli.

V závěru jsou beztak obě stopy, tedy výjezd i příjezd společné. Středisko Proskil Branná sice patří k těm menším (i novějším) střediskům v Jeseníkách. Vlastně ani není nijak vysoko položené (vrchol 720 m). Ale díky zajímavému mikroklimatu a i speciální technologii zasněžování tu mají jednu z nejdelších sezón. Lyžařský svah je cca 500 m dlouhý a kopec je to vskutku příjemný. Díky přírodnímu sněhu na povrchu i běžkař nemá problém sjet po sjezdovce (v obloucích). Při výjezdu z údolíčka je hned příjemná hospůdka Na kovárně a na nádraží tak čtvrthodinu.