Přidat Bruntál mezi oblíbené
Chaty a chalupy
Mapa Bruntál
Vidly – Kouty nad Desnou (nejen Královský vodopád)
Trasy • Pěší trasa • Střední náročnost
 |
Vidly konečná |
|
Asfalt | 0,0 km |
| Výstup z busu, kolem kaple a pak na Pradědskou cestu | ||||
 |
Pradědská brána |
|
Asfalt | 1,1 km |
| Památný strom | ||||
 |
Střední Opava |
|
Šotolina | 2,5 km |
| Konec asfaltky, výstup podle jednoho přítoku | ||||
 |
Královský vodpoád |
|
Šotolina | 2,8 km |
| Poblíž neznačená pěšina k vodopádu | ||||
 |
Silonova cesta |
|
Šotolina | 3,2 km |
| Kratší oddychový úsek, před přístřeškem opět vzhůru | ||||
 |
Černík |
|
Šotolina | 4,2 km |
| Rozcestí se žlutou TZ z Videlského kříže, strmě na Malý Děd | ||||
 |
Švýcárna |
|
Šotolina | 5,4 km |
| Horská chata, dál po červené TZ | ||||
 |
Slatě |
|
Šotolina | 5,8 km |
| Přes plošinu velkého Jezeníku vede haťový chodník, dál prudší sestup na Malý Jezerník | ||||
 |
Malý Jezerník | Šotolina | 7,3 km | |
| Po neznačené zkratce ke Kamzíku | ||||
 |
Kamzík |
|
Šotolina | 7,5 km |
| Pokračujeme po magistrále k Petrovce | ||||
 |
Petrovka |
|
Šotolina | 9,0 km |
| Rozcestí turistický tras, lyžotras, cyklotras, pojmenování po blízké lovecjé chatě | ||||
 |
Pod Hřbety |
|
Šotolina | 10,4 km |
| Sestup protíná lesní asfaltku | ||||
 |
Kouty most | Asfalt | 11,9 km | |
| Kouteckou chatovou | ||||
 |
Kouty žst. |
|
Asfalt | 14,5 km |
| Vlak jezdí zhruba v hodinových intervalech | ||||
Sice jsem podobnou trasu plánoval na jaře, ale okolnosti (a ranní kocovina) nakonec tuto akci znemožnily. Takže se to odložilo na neznámý termín.
Když se mi pak cestou na SM chatu rozpadlo horské kolo, naskytla se příležitost se na zmíněný výšlap vydat. Důvod je i podzimní inverze, u nás na jižní straně Jeseníků bývá pravidelně zataženo, na severní straně (i na hřebenech) obvykle panuje velmi slušné počasí. Kombinací dvou autobusů se celkem dobře dosáhne nástupního místa tedy osady Vidly.
Jistou povinností je náhled na zdejší dřevěnou kapličku, která je zasvěcena sv. Hedvice, tedy patronce Slezska. Jde celkem o zánovní památku, vysvěcena byla roku 1930 ale pojetím připomíná lidovou stavbu takže se do zdejší horské osady krásně hodí.
První metry, vlastně kilometry trasy jsou vcelku příjemné. Modrá TZ totiž stoupá vcelku mírně proti proudu Střední Opavy, tedy jedné ze zdrojnic samotné Opavy, která vzniká soutokem s dalšími dvěma v nedalekém Vrbně pod Pradědem.
Asi po půl kilometru procházíme mez dvěma smrky, respektive smrkem a torzem druhého stromu. Místo dostalo pojmenování Pradědská brána, stromy to byly poměrně věkovité a mohutné, jeden však podlehl ničivé dřevokazné houbě, takže už je tam jene jeden živý. Naštěstí v okolí zůstalo i dost další smrků (ale i jiných).
Samotná Střední Opava má své prameny na severovýchodním svahu Pradědu ve výšce kolem 1200 m. Je o něco méně vodnatá než její slavnější sestřička Bílá Opava. Ale protože teče celkem bystře z hor, i na ní můžeme pozorovat clem dostatek vodopádků a peřejek, jen o něco méně efektních než ty na té Opavě Bílé.
Od Pradědské brány stále pokračuje zatím pohodlný výstup v délce necelých 2 km k rozcestníku Střední Opava. Potěší i fakt, že z Videl jsme vystoupali o nějakých 160 m výš, ovšem teď nás čeká poněkud brutálnější část výstupu. Asfaltka končí a značená trasa se stáčí od Střední Opavy k jednomu z přítoků postupně více k západu až severozápadu. Výstup je znatelně prudší. Protože hlavním plánem bylo navštívit Královský vodopád, víc sleduju mapu v mobilu, abych neminul ten správný potok. Naštěstí dnešní telefony vybavené GPS jsou poměrně spolehlivé a ačkoliv jsem odbočil původně hned podle kýženého přítoku, nakonec přichází poznání, že k vodopádu existuje o pár metrů výš celkem pohodlný přístup. Královský vodopád je vysoký ve dvou stupních zhruba 12 metrů (ale objevil jsem i zmínku o skalní stěně 15m) a i díky tomu se řadí na čestné druhé místo do výšky v celých Jeseníkách. Teď na podzim sice moc neteče, ale jinak působí místo velice příjemně a i podle vyšlapané pěšiny není zcela neznámý, ačkoli přímo k němu nevede nějaká značená stezka (ale to ani nevadí).
Už od Videl je od rána celkem tepelná pohoda, což se umocňuje pokračování výstupu ve stále prudké pěšině.
Menším odpočinkem je krátký úsek asi 100 m po lesní Silonově cestě, takřka vrstevnici. Ta navazuje na tzv. Dřevařskou cestu od sedla Kóta 1003 mezi Vidly a Karlovou Studánkou.
Ještě před turistickým přístřeškem ale trasa opět zamíří do kopce směrem k Silonově chatě poblíž Kamzičího vrchu. Pojmenování cesty ani chaty ale nesouvisí se známým umělým vláknem. Silon byl tuším jedním z bývalých ředitelů lesního podniku ve Frýdku Místku. Zde si dovolím přidat odkaz na web o loveckých chatách v Jeseníkách. O Poněkud kuriozním vzniku jména je tam pěkná zmínka.
Ještě ve starších mapách objevíme původnější názvy pro horu Königskuppe, chatu Königsbaude i Střední Opavu, Königsbach. Tady se dá usoudit, že názvy odkazují na nějakého krále. Může to být námět na nějaký bližší výzkum, ale odhadl bych, že za tím bude nějaký návštěvník Karlovy Studánky.
Od chaty je výstup přinejmenším na chvíli clem přijatelnější, minimálně k Černíku, tedy místu, kde se modrá TZ setkává se žluto značkou od Videlského kříže.
Zbývá posledních cca 150 výškových metrů opět celkem ve strmém terénu. Souběh obou značek vystupuje takřka na hranici lesa, tedy téměř k vrcholu Malého Dědu (1369 m). Vrchol kryje nesouvislý porost nízkých smrků a kleče, která sem ale nepatří, takže je i možné, že se v budoucnu dočkáme i zde jejího mýcení.
I díky skromnému porostu se z vrcholové plošiny odhalují výhledy na většinu světových stran, takže se pokocháme severní a východní stranou Hrubého Jeseníku (Medvědí hornatina), dál objevíme i něco ze Zlatohorské vrchoviny (rozhledna na Biskupské kupě), vidíme hřeben nad Heřmanovicemi, který značně zasáhl brouk kůrovec, větrné elektrárny v Polsku, aj. Pohledem přelétneme víc k severu k horám kolem Keprníku, na západní straně nemineme placaté Dlouhé Stráně, za nimi ale i něco z Orlických hor (Buková hora, Suchý vrch), samozřejmě velká část Králického Sněžníku. Snad jen ten Praděd se trošku skrývá za blízkými stromy, ale objevíme ho když sestupujeme ke Švýcárně.
O horské chatě asi není třeba více referovat, snad jen o faktu, že fronta na chodbě byla tak hnusná, že musely postačit vlastní zásoby. Vlastně mám za sebou to nejtěžší z cesty, zbývá si vybrat kudy do Koutů, sice by se dalo dojít na Červenohorské sedlo, ale bus ve tři hodiny nestihnu a další jede až v 7 večer.
Volím tak kombinaci, od Slatí po hřebenovce, tedy Jezerník. Plochý vrchol je takřka bezodtoková plošina, takže se tu hromadí voda v tůňkách a jezírcích. S tom je spojen i výskyt rašeliny a bažin, což překonává haťový chodník.
Z vrcholová plošiny je poměrně prudký sestup k Malému Jezerníku, který má z části podobné podmínky jako o jeho o sto metrů vyšší jmenovec.
Dál už jsem ale po červené pokračovat nechtěl, naštěstí od Malého Jezerníku je zkratka k rozcestí Kamzík, kde narazíme na zelenou značku. Ta pokračuje lesní cestou k rozcestí Petrovka a dál dolů do Koutů. Samozřejmě je to jinak oblíbená zimní trasa (i souběžná cyklotrasa). Od Petrovky se ale značky od sebe oddělují, pěší značka klesá strměji po severním svahu Hřbetů, jak říkáme k Pelikánovi (poblíž rozcestí Kouty-most).
Turistické značky vedou do kouteckého lyžařského areálu pod vedením vysokého napětí, ze zkušenosti ale raději chodíme chatovou osadou.
A protože na Švýcárně se útrata nekonala, o to víc zbylo na pivo v baru Lyžárna ve Skiareálu.
Přidat do oblibených uživatelů
Vrbno pod Pradědem
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Vidly – Kouty nad Desnou (nejen Královský vodopád)
