Vnitrozemská hřebenovka Králického Sněžníku (Stříbrnice – Malá Morava)

Klidně bych trasu mohl popsat již ze Starého Města, ale když už ráno stíháme místní „okružní“autobusovou linku, škoda nevyužít a vyrazit až ze Stříbrnic, kam vozidlo zajíždí.

Králický Sněžník (pohoří) je v posledních letech díky masivním investicím stále více zaplaven množstvím turistů, takže doby, kdy sem docházeli spíše místní (myšleno obyvatele přilehlých severomoravských nebo východočeských okresů), jsou dávno pryč. Nicméně ještě stále se tu dá najít pár koutů, kde není tak říkajíc přelidněno. V první části trasy to ale tak neplatí.

Díky poloze jsou vlastně Stříbrnice nejpřirozenějším (tedy nejbližším) východištěm na samotný Králický Sněžník, ačkoliv tentokrát horu mineme. Nejjednodušší a nejpřirozenější je vydat se od Stříbrnic pod vedením žluté TZ, která po nějakém půlkilometru odbočí z asfaltové lesní cesty přes potok, samozřejmě Stříbrnický. Pěšina se začne celkem čerstvě zvedat do lesa, ale brzy se ocitneme na mýtině (pomalu zarůstající) což je plocha již bývalé sjezdovky. Žlutí trasa se připojuje k modré TZ (od Hynčic) a po okraji sjezdovky, vlastně už lesem stoupá k Návrší. Od začátku trasy už nějaká doba uplynula, takže už by mohlo být otevřeno, což jistě využijeme k občerstvení a nabrání sil po celkem náročných prvních kilometrech (no on to je spíš jen 1,5 km).

Samotná chata Návrší je vlastně nejstarší turistickou chatou na naší (tedy české, přesněji moravské straně pohoří), a dodejme že vlastně jedinou, kterou na další cestě potkáme. Tedy upozornění pro lehkomyslné, nějakou svačinu sebou.

Od chaty pokračujeme stále žlutou TZ což je zprvu asfaltová cesta, která se po cca 0,5 km změní ve štěrkovou cestu. Stoupání je přeci jen mírnější, ale stálé, platí to za ostrou zatáčkou, kde se přeorientujeme k červenomodrému souběhu značek od Adélina pramene. Po nějakém půlkilometru dorazíme k další serpentině, kde se dokonce dá „přestoupit“ na zelenou polskou značku, která sleduje státní hranici. Naše značení pokračuje za zatáčkou zhruba k jihozápadu k dalšímu rozcestí Pod Ludmilou (podle blízké lovecké chaty).

Za dobrého počasí odtud bývají pěkné výhledy nejen na dole rozpoložené Staroměstsko, ale i na pásmo přilehlých Rychlebských hor, ale i na kopce Hanušovické vrchoviny a samozřejmě dominující Hrubý Jeseník. Necelý kilometr nám zbývá k rozcestí a sedlu Stříbrnická (dříve Pos Sněžníkem).

Tady se zřejmě rozloučíme s početnými výletníky, kteří míří na samotný vrchol dominující hory, my zůstaneme na modré značce a otočíme směr takřka přímo na jih. Poněkud ostřejší stoupání nás vyvede na vrchol hory Stříbrnická (1250 m), dál už budeme stoupat spíše mírně. Defakto nás čeká vnitrozemská hřebenovka Kraličáku.

Další trasa je tak poněkud zvlněná po plochém Mokrém hřbetu, který svým názvem upozorňuje na vodní prvky kolem trasy. Těmi vodními prvky jsou vlastně občasná rašelinná jezírka na plochém terénu.

I kvůli mokru občas narazíme na haťové chodníky, platí to na dalším vrcholu, Černá kupa (1295). ne příliš velké stoupání pokračuje až na Sušinu (1321 m), což je vlatně nejvyšší vrchol trasy a podle metrů i třetí nejvyšší hora celého pohoří.

Další trasa takřka narýsovaná podle pravítka pokračuje k Podbělce (1308). V lese objevíme několik řopíků (bunkrů), pozůstatků nedokončeného pohraničního opevnění z 30. let minulého století.

Většina celé trasy je víceméně v lese, takže vyhlídek je poskrovnu, spíše v oblasti Stříbrnické a Černé kupy, ačkoliv i zde nedávno probíhala (a probíhá) kůrovcová těžba…

Hora Podbělka byla kdysi vybraná, jako možná lokalita pro přečerpávací elektrárnu, z čehož nakonec sešlo, nakonec i současné gigantické středisko na Dolní Moravě by asi takovou atrakci moc nevítalo (mají tam už tak dost velký lunapark).

Z Podbělky už budeme víceméně jen sestupovat. Půvabné zákoutí najdeme u lovecké chaty Babuše, kde necháme modré značení pokračovat do Vojtíškova a podle zelené značky celkem svižně sledujeme tok potůčku, který se zove Malá Morava. V rozcestí Pod Babuší přejdeme přes lesní cestu od Sedmi cest k Dolnomoravským atrakcím. Stále sledujeme mohutnící se potůček, v okolních svazích můžeme pozorovat větší či menší nakupení suťových polích (na což vlastně upozorňuje další rozcestník s názvem Sutě). Nyní jsme už došli na pěknou lesní asfaltku, ale další trošku skrytý rozcestník nás z cesty odvede k celkem mohutnému vodopádu Malé Moravy (asi 5 m vysoká skluzavka). Zkratka k vodopádu je krátká a opět po cestě pokračujeme k okraji zástavby Skleného. Turistické značení pokračuje až k zastávce busu (Sklené – konečná). Pěší značení zde končí, ovšem v současné době tu jsou nové cyklotrasy (modrá 6268) a o silnici zřejmě trefí každý. Na vlastně novou zelenou TZ narazíme už v samotné Malé Moravě, což je nové značení kolem pěchotního srubu KS-5 (U Potoka). V podstatě spojuje Malou Moravu (obec) s Velkou Moravou (dnes část Dolní Moravy). Historicky je Velká Morava ještě stále na Moravě, ačkoliv podle současného uspořádání jde o kraj Pardubický.

Závěr trasy je někde za kolejemi, kde se můžeme dočkat nějaké autobusové linky, případně vlaku v zastávce Podlesí. Ovšem přímo zde je i hospoda.