Výstup na Zugspitze z Ehrwaldu přes Innere

Předem bych rád upozornil, že varianta výstupu na nejvyšší horu Německa, tak jak ji popisuji v tomto článku, je velice náročná a určená pouze zkušeným horalům s jistou chůzí v nejištěném exponovaném terénu a netrpícím závratí z výšky. Také je nutné brát ohled na počasí a celkový čas celé túry bez možnosti úniku z exponovaných partií. Kromě samozřejmého feratového vybavení doporučuji vzít s sebou i lano k odjištění náročnějších úseků, kde feratové jištění naprosto chybí. Omlouvám se také za kvalitu fotek, kterou jsem na této akci fotil pouze mobilem.

Na parkoviště u spodní stanice lanovky v rakouském městečku Ehrwaldu přijíždíme ve dvě hodiny ráno. Po zaparkování odcházíme na nedalekou louku, kde se ukládáme do spacáků, abychom načerpali sílu na zítřejší výstup. Budíček nařizujeme na brzkou ranní hodinu, protože nás čeká časově náročný výstup.

Po probuzení se přesunujeme zpět k zaparkovnanému automobilu, u něhož třídíme věci, které s sebou vezmeme na výstup. Při snídani zvažujeme, zda-li neušetříme čásdt drahoceného času a úvodní část výstupu z Ehrwaldu na Ehrwalder Almbahn Bergstation se nesvezeme lanovkou. Nakonec se k této variantě přikláníme a tím šetříme nejen hodinu času výstupu, ale i prvních 400 výškových metrů.

Z lanovky vystupujeme v 1500 m.n.m a začínáme zdolávat první výškové metry. Pohodlná prašná cesta ze začátku stoupá jen mírně širokými loukami na kterých se pasou stáda krav. Občas některá z nich stojí přímo na cestě a ten kdo musí uhnout jsme my.Kousek před kapličkou Pestkapelle si cestu krátíme a jdeme strmější variantou přímo k budovám Hochfeldernalm. Výhledy do prosluněného údolí říčky Leutascher Ache jsou úžasné.

Pohodlnou cestou AV Weg 815 (Gaistal - Gatterl - Knorrhütte) se přehoupneme přes hraniční hřebínek z Rakouska vejdeme do Německa, kde se nám konečně otevře výhled na Zugspitze. Celý obzor vpravo od vrcholu tvoří zubatý hřebínek, kterým máme dnes v plánu na vrchol vystoupat. Vidíme i samotnou chatu Knorrhütte, nad kterou by měla odbočovat cesta ferratou. Cesta odtud až ke Knorrhütte vede kamenitou nenáročnou cestou, vedoucí z velké části vrstevnicí nebo jen s mírným stoupáním. V jedné části procházíme kolem malé kapličky s ukřižovaným Ježíšem, za níž je prostor zřejmě původně zamýšlený jako heliport. Nyní na něm však stojí velké množství různě velikých kamenných mužíků.

Po příchodu k chatě Knorrhütte (2051 m.n.m.) dáváme oběd. Chleba se salámem či paštikou, oříšky, křížaly, energetické tyčinky - každý se na výstup připravujeme po svém. Času není nazbyt a proto brzy vstáváme a vyrážíme největším gradientem přímo vzhůru. Po necelém stu metrech nad chatou nalézáme odbočku Doprava. Trochu nás překvapuje čas výstupu na vrchol touto trasou, který je 7h, namísto časově poloviční standardní variantě. Ani to nás však neodrazuje a již šplháme strmou, klikatou cestou po kamenech. Brzy je zde drát první ferraty. Nasazujeme sedáky, cvakáme karabiny a stoupáme vzhůru. Přestože ferratové jištění brzy končí, sklon, exponovanost ani obtížnost výstupu se příliš nemění. Výstup k vrcholu Innere Höllentalspitze (2741 m.n.m.) nás seznamuje s charakterem zdejší cesty. Ferratové jištění je zde poskromnu a časté jsou i nejištěné exponované úseky, kde by uklouznutí mělo jistě fatální následky.

Od Innere Höllentalspitze směřuje již cesta přímo k vrcholu Zugspitze. Celkem pravidelně se tu střídá vylézání a následné opětovné slézání jednotlivých věžiček, které zvyšuje celkové nastoupané a sestoupné výškové metry. Přechod po úzkém hřebínku, kde na každou stranu zeje několika set metrová hloubka na klidu nepřidává. Značení je celkem dobré, ale i tak několikrát hledáme, kudy je nejlepší projít či prolézt. Lezení totiž místy dosahuje až čtrtého stupně UIAA a v jednom místě se nám do slézání skalky opravdu nechtce. Využíváme své lano k bezpečnému slanění.

Během přelézání exponovaného hřebínku není žádná možnost ústupu, proto několikeré zahřmění z mraků po naší levé straně, kde se už nějakou dobu kupí vysoké kumuly, pouze zrchluje naše kroky. V tuto chvíli nám již nezbývá než doufat, že se bouřkové mraky, vykvétající několik kilometrů od nás, nepřiblíží. Zásoby vody v našich lahvích se také povážlivě tenčí. Až k vrcholu však není žádná možnost jejího doplnění.

Je osm hodin večer a my opravdu téměř po sedmi hodinách na hřebínku dorážíme na vrchol. Pár rychlých fotek na vrcholu při západu Slunce a pokračujeme k monstrózní stavbě s několika jeřáby, která hyzdí vrchol nejvyšší německé hory. Jinak to opravdu nazvat nelze. Na romantické rozjímání neposkvrněné hory tu rozhodně prostor není.

Po zvážení několika variant se rozhodujeme slézt dnes až dolů na parkoviště pod lanovkou vedoucí na vrchol Zugspitze. Čas letí, rychle se stmívá a nám chvíli trvá najít záčátek požadované sestupovky. Po A-B ferratě sestupujeme s čelovkami již téměř za tmy a v méně kritických úsecích jdeme, vytrénovaní z hřebínku, bez jištění.

Občerstvovací zastávka na chatě Wiener Neustädter Hütte nás vyloženě zklame. Přestože nám nenabídnou nic k jídlu, tak k objednané Cole (pro doplnění energie cukrem a povzbuzení kofeinem) nám nedovolují si ani sníst vlastní energetickou tyčinku. Za obdivu a překvapení turistů na chatě připravených již k uložení se do postele, vyrážíme na poslední úsek sestupu dolů k parkovišti. Čím níže, tím bezpečnějí cesta je. Konečně nacházíme i potůček, ze kterého lze doplnit tekutiny pramenitou alpskou vodou.

Na parkoviště přicházíme vyčerpaní po celkovém času pochodu 16h, hodinu po půlnoci. Celková jsme ušli 17km, nastoupali 2173m a sklesali 2446m.