Brno je statutárním městem, které je druhým největším městem v České republice, co do počtu obyvatel i svou rozlohou. Sídlí zde Jimoravský kraj, v jeho centrální části vytváří samostatný okres Brno-město. V Brně se nalézá soutok dvou řek Svitavy a Svratky. Dominantou města je hrad a pevnost Špilberk. Mezi další oblíbené turistické cíle patří katedrála svatého Petra a Pavla, hrad Veveří či vila Tugendhat, která byla zapsána i na seznam světového dědictví UNESCO.
O předminulém víkendu jsme se konečně vypravili do proslulé Trenckovy rokle v údolí řeky Loučky na Tišnovsku.
Jako výchozí bod jsme vzhledem k možnosti Dopravy autobusem IDS JMK z Tišnova zvolili vesnici Drahonín, která je také zmíněné přírodní památce nejblíže.
Přímo z obce, kde končí i příslušná autobusová linka, sice turistická značka nevede, ale informační tabule s mapkou turisty bez problému navedou do údolí k Šafránkovu mlýnu, kde už narazíme na červenou, vedoucí podél řeky až do Tišnova, ale také naším - opačným - směrem.
Sestup do údolí má asi 3 kilometry a vede po pohodlné silničce a zároveň cyklotrase, přičemž někde před polovinou tohoto úseku lze u další naučné tabule odbočit do rokle kratší polní cestou.
My ale zvolili raději trasu původní a od penzionu Šafránkův Mlýn pak pokračovali údolím proti toku říčky po zmíněné červené značce.
Na první rozcestí jsme narazili až asi po 3 kilometrech, a to už právě u Trenckovy rokle, o níž se návštěvník může z tabulky přímo na stromě s rozcestníkem nebo z nedalekého informačního panelu při ústí vlastní rokle.
Tento úsek cesty byl ovšem místy poněkud krkolomný přelézáním spadlých stromů na strmé pěšině ve svahu nad řekou, ale zároveň nám přinesl i první krásné hřibovité úlovky!
Dále nás čekalo 2,5 km už mnohem schůdnější cesty kolem občasných chat na rozcestí Sečan a pak ještě 3 km k lávce u obce Habří, kde už jsme přešli na modrou značku. Na cestě je i několik pěkných studánek pro osvěžení.
Přes zmíněnou vísku a samotu s hájenkou Lopaty jsme pokračovali 3,5 kilometru do další vesnice Střítež a pak už seběhli pěkným lesem 2 km k železniční zastávce Věžná.
Místní lokálka ovšem příliš často nejezdí, takže jsme pokračovali ještě do Nedvědice, ne však už po značce, která si zde trochu zachází do samotné Věžné a pak teprve vede k Pernštejnu, ale dali jsme se po silnici s cyklotrasou přímo podél trati.
Asi po třech kilometrech jsme došli k odpočívadlu u pěkné mramorové studánky Korejtko, odkud vede asi kilometrová odbočka po nové naučné stezce k hradu, odkud se dá k sestupu do Nedvědice využít už zase známá 2kilometrová žlutá, kopírovaná dalším úsekem naučné stezky s četnými lavičkami a odpočívadly.
No a v cíli jistě nemusím připomínat nutnost návštěvy cukrárny Mileny u kostela a pochutnání si na její proslulé specialitě - domácím a zaručeně čerstvém jablkovém závinu!!!