Z Horní Lipové, Lví horou na Smrk a Ostružná

Díky turistickému značení se můžeme podívat do různých zajímavých koutů naší jistě krásné země. Trasy vedou do míst hojně navštěvovaných i do míst méně frekventovaných, které ovšem nakonec vždy diváka potěší nějakým příjemným objevem.

Relativně méně navštěvovaná je alespoň v první části i tato trasa.

Přiznám se rovnou, že mě na trasu přivedl cestovní příkaz k turistickému značení. Nevím, kolik se mezi čtenáři vyskytuje značkařů Kčt (Klubu českých turistů). Ti z vlastní zkušenosti asi vytuší o čem je řeč. Inu, na značení se obvykle vydáváme ve dvou, povětšinou jeden nosí barvu vedoucí, druhý tu bílou (žlutou, oranžovou – podle toho co se značí, bílá je pěší značení, cyklo je žluté a lyžařské trasy mají oranžové okraje, těch je ale celkem nejmíň, v nížinách je asi nenajdete). Ještě existuje koňské značení, ale to my tady v Jeseníkách naštěstí nemáme, protože pak už je v těch značkách pořádný maglajz.

Nuže CP nás zahnal do Horní Lipové, odkud vyrážíme na vybranou trasu. Kdo nezná dostatečně Horní Lipovou, tomu prozradím, že jde o část obce Lipová-lázně, tedy ta výše položená v údolí pod Smrkem, nejvyšší horou Rychlebských hor. Proslulá je mj. železniční tratí přes sedlo Ramzová. Právě vedení železnice bočním údolím vedlo ko označení Slezský Semmering. O něm se nakonec může výletník něco dozvědět v muzejíčku u železniční stanice.

První kroky nebo metry ještě obrazně s rukama v kapsách nás vyvádí zelená TZ severní částí osady. Zprvu asfaltkou, pak už kamenitou cestou svižně vystoupáme k rozcestí Pod Kopřivným, načež změníme značení za žlutou a poněkud mírněji se vnoříme do lesa. Víceméně do této doby jsme si mohli užít pár vyhlídek na okolní kopce, pak už jde všechno dosti v lese. Poměrně široká vrstevnicová cesta (je to souběh se zelenou cyklotrasou 6208) vede k rozcestí Oblý vrch. To je pojmenováno podle nedaleké kóty 758 m, z kopce se toho asi moc vidět nedá, celý je pokryt bukovým lesem. Cyklotrasa pokračuje lesní cestou, naše žlutá značka se odpoutá a po kratší rovince uhne na lesní pěšinu a slušným prďákem se dere vzhůru.

Právě od rozcestníku začíná náš „cesťák“, takže vlastně se i hodí, že co chvíli zastavujeme a po očištění (kartáčem) se značka obnovuje. Někteří kamarádi se vyptávají, jestli se to nějak nasprejuje, ty vyvádím z omylu, značky se malují štětcem a hustou barvou. Spreje by tekly a navíc by to bylo pekelně drahé. První krpál je dlouhý cca 600 m, čímž vystoupáme k výše položené lesní cestě. Ta už je poměrně vysoko (přes 850 m) a jak je zarostlejší, je patrné že se používá méně často.

Po čase se objeví i nějaká mýtina, tak na chvíli se můžeme i pokochat vyhlídkou na protější vrcholky z nichž asi nejzajímavější je mohutný Šerák.

Protože občas se musí k značce poněkud dál od cesty, může se stát, že člověk narazí na nějakou vzácnost. Inu divil jsem se, co dělá na horách mlok skvrnitý, když kolem není žádný potůček nebo studánka.

Lesní cesta brzy ztrácí svoji podobu a mění se v pěšinu, která opět prudčeji vystupuje k hřebínku. Ostrou zatáčkou doleva se dostáváme na svážnici, která protíná nejvyšší místa tzv. Sokolského hřbetu Rychlebských hor. Je to zhruba ta část pohoří, která se táhne severně od Horní Lipové až k nad Jeseník, kde najdeme Sokolí vrch, který tomu všemu dává jméno. Poslední stovky metrů přes malé skalní výchozy nás vedou na Lví horu. Výškou 1040 m je výraznou dominantou této části hor. Bývaly doby, kdy byl na starých mapách označen vrchol jako vyhlídkový, neznalé musím zklamat, je celý zarostlý tak jediné co je tu k vidění je kamenný patník a zastavení naučné stezky. Nicméně jeden klad tu je, máme za sebou asi nejtěžší stoupáky. Ač pojmenování hory Lví zní dominantně, defakto nejde o hlavní vrchol, přes mělké sedlo se totiž pokračujícím průsekem dostáváme k poněkud vyššímu vrchu Studený (1042, tedy o celé 2 metry vyšší). I tady se dá na mapě objevit označení vyhlídky, je to ale skoro stejné jak na předchozí, jen vrcholová paseka je o něco větší. První metry sestupu jsou prudší, ale zvolna přechází v mírný pokles do sedla Tří studánek, kde se žlutá TZ kříží s modrou od Dlouhé doliny dál směrem k Bučínskému potoku a tím k Nýznerovským vodopádům. My ale dál malujeme žlutou, opět do kopce, ale tady už to jde pozvolna. V podstatě už jsme na severní rozsoše samotného Smrku. Zhruba kilometr to trvá k Matesu. To je ovšem známé místo se srubovým přístřeškem a místo už poměrně frekventované. Pěší značka se tu kříží z modrou cyklo čísla 6044 což je taková Rychlebské magistrála a hlavně ve směru k Horní Lipové ji využívají mimo cyklistů i chodci, v zimě i běžkaři – bo vede na Lesní bar.

Vyznačit nám zbývá poslední kilometr, spíš jen mírného převýšení (Mates 1075 m) k rozcestí Smrk-hraničník. Ono často když se říká, že se jde na Smrk, většinou se myslí místo na trojmezí Moravy, Slezska a Kladska, které je tu vyznačeno větším hraničním kamenem (jde o státní hranici s Polskem). Samotný vrchol Smrku je o pár set metrů východněji. Šlo by na něj dojít po červeném psaníčku směr Ramzová.

Při cestě k návratovému spoji jsem ovšem chtěl navštívit Ostružnou s jejím pivovárkem Cestář, který je normálně otevřen jen o víkendu. Tedy sbalíme barvy a sestupujeme zelenou trasou. Ta vede společně s modrou k rozcestí Brousek, zde se odpojuje a „Pohádkou“ obtáčí Travnou horu. Označení Pohádka je název jedné z mnoha běžkařských tras kolem nedalekého Paprsku. Jak se sami můžeme přesvědčit, v létě tu opravovali (ještě opravují) lesní cestu, podle barvy kamení k tomu používají místní vápence, třeba zrovna z Lipové. Lesní cesta příjemně sestupuje k Císařské boudě, mírně do kopečka kolem Trnové hory k rozcestí Pod Hřebeňákem a stále mírným klesáním kolem Ostružníku, kde ale začíná již prudký sešup do samotné Ostružné, kde si konečně můžeme dopřát pár zasloužených výdobytků civlilizace.