Z Kojetic do Třebíče zase jinak

Jako už nejednou jsem na malém nádražíčku v Kojeticích na Moravě vystoupila docela sama a vydala se k nedalekému rozcestí a poté po zelené značce 1 kilometr do vlastní obce.

I zde jsem pokračovala ještě kousek známou cestou – po žluté značce k zámku Sádek, tyčícímu se krásně na výrazném kopci nad obcí – a pak zase dolů lesoparkem a starou alejí na silničku.

Zde jsem se už ale od turistické značky oddělila a vydala se na této malé křižovatce nikoli Doprava, ale rovně směrem na Rokytnici nad Rokytnou.

Na tomto zhruba hodinovém úseku jsem na značně rozbité a opuštěné silničce, vedoucí mezi poli přes táhlé návrší s pěknými pohledy zpět na Sádek, potkala asi tak jedno auto, ale hlavně jednu z dosud mi neznámých barokních světeckých skulptur – sv. Floriána.

Socha stojí na zajímavě exponovaném místě poblíž osamělého stavení a je obrácena k zámku na protějším kopci, nepochybně zcela záměrně k jeho ochraně.

Její vzhled už dnes sice není příliš původní, ale i tak se jedná o pozoruhodný doklad neobyčejně citlivého zakomponování památky do KRAJINY.

Malebná Rokytnice mne pak sice z této strany přivítala kravínem, ale brzy jsem mohla obdivovat i pěkný kostelík sv. Jana Křtitele na návsi a hlavně k němu vedoucí schodiště s řadou drobných světeckých skulptur.

Na objednávku tehdejšího faráře J. K. Palečka je roku 1756 zhotovil znojemský sochař Jan Muck. Jmenovitě se jedná – ve směru shora dolů – o sochy Panny Marie Immaculaty a sv. Josefa, sv. Petra a Pavla, sv. Šebestiána a Karla Boromejského a sv. Františky - z Assisi a z Pauly.

V Rokytnici jsem už opět narazila na turistickou značku, tentokrát modrou, po níž jsem se vydala přes pole a pěkný lesík 3,5 km do Čechočovic a pak dalšího 3,5 km kolem Pastvištního rybníka ke krahulovskému nádraží.

Kousek před ním jsem měla zálusk na setkání s již dlouho bezhlavým sv. Janem Nepomuckým, ukrytým pod dvojicí vzrostlých stromů u silnice jen kousek od místa, kde na ni ústí polňačka od rybníka.

Do vlastního Krahulova se dostaneme od opuštěného nádražíčka po dalším kilometru tentokrát už žluté značky – a po krátké prohlídce místních zajímavostí nás trasa vede do krásného údolí řeky Jihlavy k Padrtovu mlýnu (1,5 km).

Odtud už by mne do nedaleké Třebíče snadno dovedla červená značka, ale vzhledem k tomu, že ji celkem dobře znám, rozhodla jsem se pro obměnu.

A tak jsem se za mostkem přes řeku vydala na poslední zhruba hodinový úsek po cyklotrase dál podél vody a přes nedalekou vísku Sokolí, která už patří k Třebíči, a poté už po silnici až do cíle, tedy centra tohoto příjemného historického města, kde je někdy až skoro potíž vybrat si k občerstvení jen jednu ze zdejších cukráren…