Z Kojetína do Tovačova

I přesto, že je zde již popsána tatáž trasa v opačném směru, neodolám vylíčení současné situace

Na výlet jsme se vydali minulou neděli, kdy sice trochu poprchávalo, ale tady to zase tolik nevadilo

Kdo odolá na začátku návštěvě až neuvěřitelně stylové kojetínské nádražní restaurace, rozhodně by neměl vynechat alespoň Charbutovu cukrárnu na náměstí, už proto, že něco takového už snad ani dlouho v tomto stavu fungovat nemůže...!

Ale ne, vážně, stačí ochutnat třeba jen vynikající sněhovou trubičku, co mívá tamní nahluchlý děda přímo na pultu, ono tam taky - zvlášť o víkendu - už stejně skoro nic jiného nebývá

Při focení místních pamětihodností na nás pokřikoval místní tmavší dorost, dokonce nám byla učiněna nabídka na koupi jakéhosi pracího prostředku, takže jsme už raději vyrazili na plánovanou trasu - po zelené turistické značce do Tovačova

Přes rozcestí Kojetín - Špalír (1,5 km), kterého jsme si vlastně snad ani nevšimli (však je taky uvedeno jen v jednom směru) jsme vyšli za město do polí, což byl ovšem v současné situaci tak trochu kámen úrazu, protože značka se nás snažila vést po okraji vzrostlého kukuřičného lánu, do něhož z druhé strany vydatně zasahoval porost kopřiv a křoví, sem tam i nějaký ten spadlý stromek, takže ještě tak nejschůdnější cesta vedla některým z krajních řádků té kukuřice

Od rozcestí Valová (2,5 km; u odbočky k sifonu) už ale cesta vede zcela bez problémů - a kdo by se snad chtěl vyhnout kukuřici, může sem vlastně dojít i po pohodlné cyklostezce, vedoucí po druhé straně zmíněného pole

Od nedaleké chaty na nás tady pro změnu pokřikovali nějací opilci, ale my pokračovali dál směrem k Lobodicím (3 km), usychajíce postupně úspěšně po kukuřično-kopřivovo-dešťové lázni

Do Lobodic jsme si pak udělali krátkou odbočku z rozcestí u plynárny, abychom si prohlédli náves s kostelíkem a byli mile překvapeni také půvabným "Svatojánkem" naproti hospodě

Po dalších 3 kilometrech už jsme šťastně dorazili do Annína, a to silničkou kolem rybníků, které nás pak provázely i posledního 1,5 km do cílového Tovačova, na rozcestí u mostu poblíž autobusového nádraží.

Cestou jsme narazili na zajímavou naučnou stezku "Po stopách bitvy u Tovačova 1866", která pečlivě mapuje veškeré pozůstatky této významné historické události ve zdejším kraji.

Při následné návštěvě zámku, kde jsme sice byli prakticky sami, ale o to více a příjemně nás svými krásami překvapil, jsme získali mimo jiné i zajímavé informační materiály ke zmíněné stezce, ideální ke čtení na zpáteční cestu

No a v deštivém počasí se nám po prohlídce zámku vítaným útočištěm stala i cukrárna Štěstí na tovačovském náměstí, i když už tam toho v nedělním odpoledni také mnoho nezbývalo

I při naší historicky druhé návštěvě Tovačova působilo městečko překvapivě liduprázdně, ale můžeme ho s klidným svědomím k výletu doporučit, přece jen je o něco méně "svérázný" než Kojetín, který už někdy trochu odvahy vyžaduje