Z Valtic do Rakouska bosou nohou

V loňském roce byla přímo na česko-rakouské hranici otevřena zajímavá turistická atrakce. Stezka bosou nohou, německy Barfussweg začíná nedaleko za Valticemi a na pěti kilometrech vás seznámí s historií a přírodou této části jižní Moravy a Dolního Rakouska. Zábavnou formou navíc otestuje vaše vnímání a smysly. Cesta je opravdu nenáročná a i když se zastavíte na všech deseti místech, dá se zvládnout za dvě hodiny. Pokud si však chcete výlet užít, doporučuji si rezervovat více času.

My jsme jako první bod naší cesty zvolili Muzeum železné opony, které stojí na bývalém hraničním přechodu Valtice - Schrattenberg. Pokud vás alespoň trochu zajímá historie, doporučujeme se do muzea podívat. Na poměrně malé ploše tu najedete mnoho zajímavých exponátů, přičemž tu neplatí stejná pravidla jako v jiných muzeích a na některé předměty si můžete i sáhnout a potěžkat si je nebo vyzkoušet. Seznámíte se tu s bohatou historií obrany hranic, od konce 30. let, přes poválečnou éru až po dlouhé období, kdy právě tudy procházela železná opona.

Teď už se ale vydáme na cestu, ukazatele na Stezku bosou nohou jsou hned u muzea, nemůžete je tedy minout. Na samém začátku cesty vás určitě zaujme monumentální stavba, kterou by tu možná mnozí z vás nečekali. Kdo však dříve navštívil Lednicko-valtický areál, je na podobně nečekané stavby v krajině připraven. Před námi totiž stojí kolonáda na Reistně. Vyhlídkovou stavbu začal stavět Alois I. z Lichtenštejna a dokončil ji jeho mladší bratr Jan Josef I. v roce 1816. Za menší poplatek se můžete podívat až nahoru, kde vás čeká výhled na Mikulov a Pálavu, Valtice i rakouský Schrattenberg.

Muzeum i kolonáda jsou vlastně už čtvrtou a pátou zastávkou stezky. Šestým je posezení u tří dubů nedaleko kolonády. Stezka bosou nohou totiž oficiálně začíná nedaleko Schrattenbergu, kam my teprve za chvíli přijdeme. Cesta vede převážně kolem vinohradů, po polních cestách, polovinu cesty mírně z kopce. Brzy přicházíme k Vyhlídce do tří zemí, odkud můžete nahlédnout do Rakouska, Slovenska a samozřejmě do České republiky. Připraven je tu také gril a pokud si tedy něco přinesete, není problém tu třeba poobědvat. A než se maso připraví, můžete se projít, samozřejmě bosou nohou, po písečném hadovi nebo drobných kamíncích.

Další zastávkou na Stezce je visutý most, který prověří, jak umíte držet rovnováhu. Odtud se vydáte k místu, kde se láme terén. Sejít dolů můžete buďto klasicky po schodech nebo se vrátit do mládí a sjet dolů po skluzavce. My jsme zvolili druhý způsob a je to určitě zábavnější. Dole na vás čeká schodiště pocitů, kde se bosky projdete po šiškách, kůře nebo listí. O kousek dál je pak Dům ze sudu, kde se můžete zaposlouchat do zvuků přírody. Při naší návštěvě však zvuky jaksi nefungovaly, takže působivost přírodních symfonií posoudit nemůžeme.

Návštěvnicky asi vůbec nejatraktivnější je zastávka nazvaná Místo smyslů. Heslem je prý "cítit, přivoně, vychutnat si", což zde opravdu platí. Vedle stánku z občerstvením se tu totiž můžete zabořit do lepkavého bahna, které je na některých místech skoro po kolena (samozřejmě se tu můžete i umýt). V kameném bludišti ze sebe můžete odhodit všechny své starosti a váš nos tu procvičí čichové hádanky, kdy vašim úkolem je poznat, k jaké rostlině právě čicháte.

Pak už se vydáme nahoru, k Houbové překážkové dráze, která opět procvičí vaši rovnováhu. Zajímavá je také nedaleká paměťová stezka, kde vašim úkolem je nejprve si ji projít dvakrát jen tak a potřetí to zkusit poslepu. Stoupnout se přitom smí vždy jen na dřevěné špalky. Před námi je pak už jen naše poslední dnešní zastávka, Místo pro odpočinek. Připraveny jsou tu dřevěné lehátka, i židlička a stolek, které mnozí z vás určitě ocení.

Zbývá se už jen vydat cestou přes les směrem ke kolonádě a odtud zpět k muzeu. Procházka je to opravdu zajímavá, místy poučná, určitě však zábavná a to jak pro dospělé, tak pro děti. Pokud jste tedy poblíž Valtic a máte volné odpoledne, vyzujte boty a projděte si Stezku bosou nohou.