Žamberk - Sopotnice - Potštejn

Podhůří Orlických hor je rovněž jednou z oblastí, pro kterou máme slabost. Ani nevíme pořádně, proč. Jasně, občas se tu vyskytne nějaká ta zřícenina (čímž nemyslíme nás), tečou tu pěkné říčky, ale jinak je to jen taková ta klasická zvlněná krajina, kde nic mimořádně atraktivního není. A přece ji máme rádi. Možná právě pro tu obyčejnost. Nebo i pro to, že tu můžeme chodit klidně celý den a nepotkáme člověka. Čímž doufám, že jsem vás od návštěvy této oblasti neodradil a sem tam budeme moci někoho pozdravit.

Popis trasy žačnu na žambereckém nádraží. I z toho důvodu, že bylo změněno vedení žluté značky od nádraží do centra. Vede teď nově vzniklým sídlištěm pod Tyršovu rozhlednu na Rozálce. Když už jsme pod ní, chce to na ten kopeček vyšplhat a rozhlédnout se. Fakt je na Rozálce pěkně.

Sejdeme dolů k hlavní silnici, po té se nejde moc dlouho. Jen do helvíkovic, kde se nabízí návštěva rodného domku Prokopa Diviše (https://www.turistika.cz/mista/divisuv-bleskosvod). Od něho vede modrá značka ještě chvíli podél silnice, ale taky ji můžete za mostem přes řeku přejít a jít jaksi zadem místními uličkami mezi domky. Je to příjemnější a zabloudit nelze. Pokud omylem nepřebrodíte Orlici, po chvilce na tu modrou zase narazíte. Takže se toho nebojte.

Modrá značka nás dovede v blízkosti řeky k železniční trati do místa zvaneho Popluží. Tady začíná žlutá značka a té se budeme držet hodně dlouho. Zavede nás mezi poli, lukami a přes les mírným stoupáním do České Rybné. Taková obyčejná vesnice, nic mimořádného tu není. Prochází tudy i červená značka ze Žampachu do Litic, všímat si jí nebudeme. Za Českou Rybnou ještě poněkud stoupáme výše a hádejte, proč? Správně - to proto, abychom následně mohli jít z kopce, a to k říčce Rybná. Od ní si nahoru - dolů zopakujeme a jsme v Sopotnici.

V Sopotnici vás určitě zaujme zajímavý kostel se samostatně stojící zvonicí a pokud tam dojdete o víkendu po 16. hodině, tak i Formanka, tedy místní hospůdka. Jinak ale hurá do dalšího kopce. Tentokrát trochu pernějšího, je trochu delší, táhlý, v závěru i prudší. Stejně jako jiná stoupání, i toto ale nakonec končí u obce Polom. A jdeme zase dolů. Už skoro pořád, jen v Prorubech je ještě krátký kopec nahoru. To abychom se mohli pokochat výhledy z vrcholu Kapradě. Odtud už to je ale opravdu sešup rovnou do Potštejna.

Na uvedené trase našlapeme nějakých 22 km. S rovinou se dá počítat jen na začátku kolem helvíkovic, jinak je to do kopce a z kopce. Ty kopečky jsou ale celkem "mírumilovné". Celou trasu zvládnete klidně i na kole.