Ze Slatinic do Čech pod Kosířem a Prostějova

O nevelkých, ale příjemných – a dokonce na Moravě nejstarších – Lázních Slatinicích na Prostějovsku jsme se dozvěděli teprve docela nedávno, a tak jsme je hned zařadili jako součást sobotního turistického výletu.

Z Prostějova nás sem za necelou půlhodinku dovezl malý motoráček, zastavující jen na požádání – a do centra obce k vlastním lázním nás pak od nádraží dovedla již žlutá turistická značka (1,5 km).

Trasa je nazvána Mánesovou cestou podle slavného malíře, pobývajícího na zámku v nedalekých Čechách pod Kosířem – a my si právě jejích necelých 20 kilometrů dnes projdeme.

Naštěstí se vyplatilo počkat si na ranní kávičku až sem, protože cukrárna U Veterána vedle veteránského muzea a penzionu na náměstíčku právě otevřela.

Následovala prohlídka místních pamětihodností, přičemž dominantní kostel na kopečku nad náměstím se právě opravuje – a že už to tedy – společně s celým areálem – potřeboval!

Vodu ze sirných pramenů jsme si raději na cestu nebrali, stačila malá ochutnávka, ale lázeňský areál je pěkný, moderně upravený, přestože hlavní budova nezapře dokonce již barokní původ.

Hosté se dopoledne věnovali procházkám a odpočinku v parku, nechyběly ani nezbytné lázeňské kočičky…

Přímo přes lázeňský areál prochází dále také zmíněná žlutá značka, po níž jsme se poté také vydali na naši další cestu.

V prvním úseku – vzhůru podél potůčku až k pomníčku tragicky zahynuvší tygří letky z roku 1998 – vede společně se značkou také lázeňská vycházková a rehabilitační trasa s četnými zastaveními pro jednotlivá zdravotní cvičení.

Z rozcestí U pomníku letců (1,5 km), kde už jsme pozvolna vystoupali do výšky téměř 300 metrů nad mořem, pokračujeme dalšího 2,5 kilometru Nad Gabrielov, ležící ještě o dalších asi 100 metrů výše.

Cestou mineme pověstmi opředené místo zvané „U Tří sádů“ neboli hraničních kamenů, k nimž ale naučná tabule mnoho neříká a kupodivu stojí od nich také dosti daleko.

Pak už je to jen posledního půl kilometru na nejvyšší vrchol nejen naší cesty, ale i širokého okolí, známý Velký Kosíř (442 m. n. m.), kam to turisty, ale spíše cykloturisty táhne i přesto, že k zamýšlené rozhledně zde prozatím stojí pouze slavnostně upravený základní kámen, přestože tu dřevěná vyhlídka již kdysi stávala.

Nyní toho tedy díky okolnímu lesu moc neuvidíme, ale pokud je náhodou volno, dá se aspoň posedět v turistickém přístřešku.

Následuje dvoukilometrový sestup do zmíněných Čech pod Kosířem, ale cesta byla místy docela důkladně vymletá od dešťů.

Vyústili jsme přímo na jednom z konců rozsáhlého zámeckého parku, který určitě stojí za projití, i když samotný zámek se momentálně opravuje; čeká nás altán, skleník a dokonce i malá rozhledna, škoda, že běžně nepřístupná.

Naproti hlavnímu vstupu do parku se tyčí pozdně barokní kostel, kousek dál podél ohradní zdi pak dojdeme na náves s muzei historických kočárů a hasičství.

Rozcestník sice jaksi chyběl, ale najít cestu nebylo složité, vedla pak krajem lesa po úpatí kopce nejdříve 2,5 kilometru na rozcestí u odbočky do Stařechovic a poté ještě jednou tolik na Buničku, kde se setkala se zelenou značkou, vedoucí přímo z vrcholu Kosíře.

Zde nám naučná tabule zrekapitulovala informace o celém přírodním parku a brzy jsme došli do Čelechovic na Hané (1,5 km), odkud by se už dalo odjet vláčkem, kdyby ovšem jezdil častěji.

My se však raději vydali dalšího 1,5 km do Smržic, kde kromě pár zajímavých památek potěšil stánek s dobrou točenou zmrzlinou přímo u silnice.

Ani posledního 3,5 kilometru na prostějovské místní nádraží jsme nemuseli po silnici, ale po pěkné, i když v daném počasí trochu příliš slunečné polní cyklostezce.

Od nádraží už je to do centra Prostějova jen pár minut téměř přímou ulicí – a mít jen trochu více času, jistě bychom se rádi opět prošli po zdejších památkách…