Zimní Broumovské Stěny z Machova do Police nad Metují
Trasy • Pěší trasa • Velká náročnost
Machov, náměstí (foto 1 a 2) | Asfalt | 0,0 km | ||
Červená značka nás vyvede z Machova po silnici. | ||||
Nad Židovkou | 0,8 km | |||
Značky vedou po silnici do Řeřišného, ale hezčí je stará Strážní stezka lesem nad potokem Židovka (foto 3 - 5). Zabloudit se nedá, navíc občas se na stromech objevují i teď staré červené značky. Původně totiž trasa vedla tudy. | ||||
Řeřišný | Šotolina | 1,6 km | ||
Teď už zase po červené, lehce do kopce. (foto 6) | ||||
U Zabitého (foto 7 a 8) | 2,8 km | |||
Tady začíná legrace. Lesní cesta začíná dost slušně stoupat (foto 9 a 10). | ||||
Pod Sovím Hrádkem | 3,8 km | |||
Z lesní cesty se odbočuje strmou pěšinou mezi stromy nahoru ke skalám (foto 11 a 12). | ||||
Soví Hrádek (foto 13 - 23) | 4,0 km | |||
Nejhorší stoupání máme za sebou. Dál už se jde sice stylem nahoru - dolů, ale v krátkých úsecích. Hodně se leze po kamenech, v zimě bývají silně namrzlé. | ||||
Bludiště | 5,0 km | |||
Hodně náročný (v zimě ve sněhu), ale velice atraktivní úsek (foto 24 - 43). | ||||
Junácká vyhlídka | 5,7 km | |||
Zasloužená odměna v podobě nádherného výhledu (foto 44 - 55). Od vyhlídky pomalu sestupujeme k Pánovu kříži (foto 56 - 59). | ||||
Pánův kříž (foto 60 a 61) | Šotolina | 6,2 km | ||
Ideální místo pro odpočinek. Další cesta je pohodová, převážně mírně klesá, v zimě je na ní udržovaná běžecká stopa (foto 62). Alternativou je trochu delší zeleně značená cesta přes Zelený hájek. | ||||
Pelovka (foto 63) | Šotolina | 7,2 km | ||
Ať po červené nebo po zelené, odtud se pohodlně jde až nad Slavný (foto 64 a 65). | ||||
Odbočka ke Slavenské vyhlídce | Šotolina | 8,6 km | ||
I v zimě je přístupná. | ||||
Nad Slavným (foto 66 - 69) | 9,0 km | |||
Rozcestí mnoha cest, místo dalekého výhledu. Zde si vybereme zelenou značku, s ní budeme klesat loukou po okraji lesa (foto 70). | ||||
Vítkovo podskalí (foto 71) | 9,4 km | |||
Lesem sestoupíme do Hruškovy rokle s potokem Ledhujkou (foto 72 - 92). | ||||
Hájkova cesta | 10,1 km | |||
Tady se na chvilku spojí naše zelená značka se žlutou. Společně nás dovedou k ústí Hájkovy rokle. | ||||
Hájkova rokle | 10,3 km | |||
Od rozcestí se nejprve proti proudu pravostranného přítoku Ledhujky zajdeme podívat na tzv. Suchodolskou Niagáru (foto 93 - 99). Vrátíme se zpět a pokračujeme již pohodlně do Suchého Dolu. | ||||
Suchý Důl (foto 100 - 104) | Asfalt | 11,8 km | ||
Projdeme ještě kus obce po silnice, pak sejdeme do louky. | ||||
Lurdská kaple (foto 105 - 108) | 12,6 km | |||
Tedy přesněji kaple sv. Marie Lurdské. Od ní jdeme loukami dále. | ||||
Ochoz (foto 109 a 110) | Asfalt | 13,2 km | ||
Nyní už jen místními uličkami do centra Police nad Metují. | ||||
Police nad Metují, náměstí (foto 111 a 112) | Asfalt | 14,6 km | ||
Konec trasy. |
Máte-li rádi zimní turistiku a skály k tomu, určitě si na tuto trasu za rok vzpomeňte. Broumovské Stěny jsou krásné v každém ročním období a v zimě získávají opravdu neobyčejné kouzlo. Proto jsou i v tomto ročním období hojně navštěvované a hlavní trasy tak ani nestačí zapadat sněhem natolik, aby nebyly normálně schůdné. O dost jiné je to ale na těch méně známých trasách. A tak se mi v únoru stalo, že zatímco červeně značená hřebenovka od Hvězdy na Slavný byla plná lidí a tedy řádně prošlapaná, na Soví Hrádek jsem šplhal jako první neporušeným panenským sněhem. Neskutečná nádhera. Čtvrt metru sněhu, majestátní skály a nikde nikdo.
Pokud se do takovýchto dobrodružství chcete vydat, bude to chtít určitě patřičnou výbavu. Čili kvalitní pevné boty, pořádné nesmeky, protože kameny zabalené do ledu docela slušně kloužou, a nechcete-li si občas nabrat sníh do bot v momentě, kdy se zrovna propadnete do nějaké díry, poslouží dobře návleky přes botu a nohavice. Nemám rád hůlky, ale do těchto podmínek se k udržení stability taky hodí. No a pak už to chce jen trošku toho masochismu a chuti potrápit vlastní tělo a může se vyrazit.
Trasu začínám v Machově. Tam se snadno dostanete z Police nad Metují autobusem. První úsek je v pohodě. Červená značka, místní silnička nebo lesní cesta a mírné stoupání. Zlom přichází na rozcestí s vysoce optimistickým názvem - U Zabitého. Na něm přejdeme na značku žlutou. Ta už přináší změnu. Jednak tady už ta cesta nebude nejspíš moc prošlapaná a druhak se stoupání mírné mění na stoupání značné. A když značka odbočí z cesty mezi stromy lesa, je ze stoupání značného pořádný prďák, kde se zapotíte i tam, kde se člověk obvykle nepotí. Naštěstí na Soví Hrádek je to jenom kousek a tam se spolehlivě vydýcháte, než si to všechno nafotíte.
Další úsek, to je taková docela legrace. V podstatě rovina, ale ve stylu 5 metrů nahoru, 7 metrů dolů, ze šutru na šutr, zkrátka jako ve skalách, kde ještě nestačili vybetonovat pořádný chodník. Takže tady si nepřijdou na své jenom nohy, ale zapojíte do akce všechny svaly, co máte. Odměnou za námahu je nespočet krásných skalních scenérií. Takto se dojde na Junáckou vyhlídku na Božanovský Špičák, obě polské Hejšoviny a Bor. Z vyhlídky sestoupíme na rozcestí u Pánova kříže, kde je přístřešek a tam se dobře svačí. Teda pokud máte co.
Další úsek, asi tříkilometrový, je v porovnání s tím, co předcházelo a tím, co záhy bude následovat, docela nudný. Široká cesta lesem, později okořeněná výhledem směrem k Ostaši, Krkonoším a Teplickým skalám, je samozřejmě taky hezká, ale taková moc normální. Končí na rozcestí Nad Slavným. Tady zvolíme zelenou značku, projdeme se kousek po louce a jsme zase v divočině. Spadneme do Hruškovy rokle, opět plné skal a navíc s potůčkem Ledhujkou, která dokáže taky vykreslit pěkné scenérie. Konec divočiny přichází na souběhu Hruškovy a Hájkovy rokle, kde stojí za trochu námahy se dojít podívat, co dělá Suchodolská Niagára. Vodopád, který v zimě mění podobu do ledopádu.
Tím jsme vyčerpali adrenalin, zbytek cesty už je pohodlný. I v zimě. Projdeme skoro celý Suchý Důl, za ním to vezmeme přes louku k Lurdské kapli, na Ochoz a jsme na náměstí v Polici nad Metují, kde je fajnová cukrárna a pokud zrovna vaří, tak i dobrá hospoda. Vlastně hotel.
Trasa měří asi 15 km, ale počítejte na ni radši celý den. Na kolo, kočárek, ani lakýrky to není, na běžky taky ne. Zkrátka po svých a budete toho mít dost. Ale věřím, že si tu trasu užijete a vychutnáte stejně dobře, jako já.