Přechod Belianských Tater
Trasy • Pěší trasa • Velká náročnost
Ždiar (896 m) | Asfalt | 0,0 km | ||
Obec Ždiar leží v údolí říčky Biela, na svazích pohoří Spišská Magura. Obec založili začátkem 17.století. Patřila Lendackému panstvu, později Horváth-Palocsayovcom. V roce 1787 měla 120 domků a 794 obyvatel, v roce 1828 155 domků a 1118 obyvatel - rolníků, pastevců, uhlířů. Od 19. století se věnují i cestovnímu ruchu. V roce 1918 i v roce 1938 byla obec obsazena polským vojskem. Obec je známa i rázovitým lidovým krojem. Nyní je lákadlem pro milovníky zimních sportů a turistiky. Ze Žiaru na Kopské sedlo po zelené je to prý 4h, což odpovídá skutečnosti. Podle mapy měřeno 8 km. Ze zastávky autobusu Tatra se jde po zelené zhruba 3 km téměř po rovině ke vchodu do Belianských Tater, kde začíná naučná stezka Monkova dolina. Je nutno se vybavit jídlem a pitím na celý den. Nikde cestou nelze nic koupit. |
||||
Vstup na naučnou stezku | Šotolina | 2,0 km | ||
Zde je malé odpočivadlo a pokladna - vstup do Monkovy doliny je za poplatek, a to pouze z této strany. Opačný přechod je zakázán. Cena je však skutečně symbolická. Bohužel její výši si už nepamatuju, navíc je otázka, zda její výše se lety nemění. Dřív byl přechod Belianských Tater zcela zakázán. Cesta do Širokého sedla je stále do kopce, s nádhernými výhledy na štíty Belianských Tater, cestou je možno opět pozorovat horskou květenu. V místech krásných výhledů jsou dokonce i lavičky, takže je možno si odpočinout a pokochat se. Cesta se postupně mění – z lesa přecházíte do kosodřeviny a v závěru už pouze do skal. Cesta je ale poměrně schůdná, jen v jednom místě byl krátký řetěz, ale nezdál se mi zas tak nutný. Nádherný byl pod vrcholem kontrast sněhu a rozkvetlých blatouchů. |
||||
Široké sedlo (1830 m) | Šotolina | 6,7 km | ||
Po 3,5 km stojím v Širokém sedle. Otevírají se mi nádherné pohledy na černé skály Vysokých Tater, které kontrastují se světlejšími – skoro bílými skalami Belienských Tater. Už vidím i cestu v údolí, kterou se budu vracet do Javoriny. Naučná stezka pokračuje ještě mírně do kopce po svahu hory Hlúpy (2081 m) a pak již z kopce po upravené stezce do Kopského sedla. |
||||
Kopské sedlo (1749 m) | Šotolina | 7,4 km | ||
Cca po 1,5 km (ze Ždiaru celkem skutečně po 4 hodinách) dorazím do Kopského sedla, kde je rozcestí s modrou značkou, která vede z Matliár do Javoriny. Nyní mne čeká už jen pohodlná cesta stále lehce klesající až do Javoriny, cca 9,5 km, podle místního značení 2,5 hodiny. Cesta vede dolinou Zadné Meďodoly, která geologicky patří stále do Belianských Tater. Název je odvozen od dřívější těžby mědi. Takže vpravo vidím bílé vápencové skály, vlevo černé skály Vysokých Tater. Skalní cesta pomalu přechází v lesní. |
||||
Rozc. Pod Muráněm | Šotolina | 13,5 km | ||
Kousek před rozcestím – v krásném otevřeném údolí je naučná geologická plocha, kde je geologická mapa Tatranského národního parku, kde si můžete dočíst o geologickém složení Tater. A nejen to, kromě panelů s podrobným popisem najdete i ukázky kamenů – skoro spíš skal s názvem, popisem složení i místem výskytu. Prostě krásné geologické muzeum v přírodě. Do Javoriny pokračuju po modré, pohodlnou širokou cestou téměr po rovině. Do cíle zbývá tak půl hodinka. |
||||
Javorina (1018 m) | 15,5 km | |||
Tatranská Javorina je malá podhorská obec v lesním prostředí severního výběžku Belianských Tater, která vznikla r. 1759, kdy se zde těžila železná ruda, budovaly se zde hamry. Nedostatek rudy zapříčinil přestavbu železáren na papírny, které zcela zanikly r. 1935. R. 1879 javorinský revír koupil pruský kníže Kristián Kraft Hohenlohe. Javorinu přetvořil v lesnickou osadu, vybudoval zde sídlo ředitelství svého velkostatku, nechal si tu vybudovat dřevěný lovecký zámeček. Do okolních lesů dovážel cizokrajní zvěř (kozorohy, bizony, kavkazské jeleny a jiné), která se však nedovedla přizpůsobit zdejším podmínkám. Roku 1936 prešla Javorina do vlastnictví státu a dnes je většina obyvatel zaměstnaná v turistických službách a TANAPu. |
Ze Ždiaru Monkovou dolinou přes Kopské sedlo do Javoriny
Nádherný přechod Belianských Tater - dříve tato oblast byla uzavřená, nyní je možný přechod pouze v tomto směru. Ze Ždiaru do Kopského sedla se dokonce jedná o naučnou stezku, takže cesta je skutečně perfektně upravená, takže i když dle převýšení (téměř 1000m) je to poměrně náročný výstup, dá se říct, že ten výstup je poměrně pohodlný.
Cesta z Kopského sedla do Javoriny vás vede údolím, které v podstatě stále patří do Belianských Tater. Takže celou tuto trasu máte možnost výhledů na bílé vápencové skály, v 2. polovině trasy i na černé ještě vyšší skály Vysokých Tater. Je to prostě nádhera, zvlášť za hezkého počasí.