Adršpach a Adršpašské skály - turistika

Týden jezdíme po Broumovsku a obdivujeme zdejší krásy. Není jich málo. Mezi ně patří také Adršpašské skalní město.

Obec Adršpach se nachází v severní části Broumovské vrchoviny, 7 km severozápadním směrem od Teplic nad Metují. Zhruba stejně daleko je to na sever k hraničnímu přechodu Libná (pro pěší a cyklisty).

V těchto místech býval široký pás pohraničního pralesa, přes který pravděpodobně již od pravěku vedla obchodní cesta z polabské nížiny k pobřeží Baltického moře, kde bylo naleziště jantaru. Oblast se začala kolonizovat ve 13. století. V té doby vznikl na severu těchto skal hrad Adršpach, počátkem 14. století zhruba uprostřed skalní hrad Střmen a koncem 14. století nejjižnější položený skalní hrad Skály. Staly se obrannými body v této divoké krajině. Dva později založené hrady jsou nyní již v Teplických skalách.

První písemná zmínka o obci Adršpach, která vznikla severně od těchto skal, je z r. 1348. Stejně jako na Ostaši, i tady se obyvatelstvo ukrývalo ve válečných dobách. Ve Skalní kapli je nejstarší datum z r. 1745 – z doby druhé Slezské války, následují léta 1757 - 1763 ze Sedmileté války.

R. 1789 byla v Berlíně vydána zatím první známá mapa Adršpašských skal podle stavu z r. 1779. Je to pruská štábní mapa.

Zdejší skály navštívil r. 1781 Josef Dobrovský – tehdy o nich napsal do adršpašské pamětní knihy verše starořeckým jazykem. R. 1790 navštívil Adršpašské skály básník Johan Wolfgang Goethe v rámci přírodovědných studií, kterému se zde moc líbilo. Proto ve skalách najdete i destičku s jeho jménem a tímto letopočtem.

My jsme do Adršpachu dorazili autem z Broumova. Nechá se sem však přijet i vlakem – s přestupem v Teplicích nad Metují. My jsme tuto volbu zvolili hlavně proto, že jsme s sebou měli dvacetiměsíčního vnoučka a potřebovali jsme být víc mobilní. Parkovné se zde kupodivu neplatí.
Tady bych chtěla upozornit na oficiální web, kde se dozvíte bližší informace, např. o vstupech, době otevření i o plavbě pramičkou po Skalním jezírku: http://www.skalyadrspach.cz/. Na různých stránkách jsou totiž různé informace, ale pak u vstupu zjistíte, že je vše jinak.

Před vchodem je informační centrum s prodejem suvenýrů a dokonce i s toaletami zdarma.

Vstup do skal je možný přes dvě pokladny. Jedna umožňuje platbu kartou, druhá je pro platbu v hotovosti. Současně se vstupenkou obdržíte letáček s trasou, s vyznačenými zajímavými skalami a jejich popisem. A pak už se zde můžete toulat, jak dlouho chcete. Zdatní jedinci mohou projít i do Teplických skal, ale pak asi nestačí projít všechny ty nejzajímavější úseky. Pokud by si to chtěli projít všechno a vrátit se zpátky do Adršpachu, je to něco okolo 18 km s převýšením víc jak 1000 metrů. Takže docela náročné a asi už nezbývá moc času na to se skutečně kochat.

Nám s malým Tomáškem zhruba 7 km dlouhá trasa docela stačila. S fotografickými a kochacími přestávkami a svačinou jsme to zvládli za 4 hodiny. Bez prcka by to bylo rychleji, ale proč bychom spěchali. Tomášek si to taky chtěl užít.

Hned u vchodu je jezírko Pískovna. Vzniklo zatopením bývalého pískovcového lomu. Uprostřed je ostrůvek. Je zde naprosto průzračná voda a bělostné písčité pláže, proto patří mezi nejkrásnější skalní jezírka v ČR. Jen nevím, zda je zde povoleno koupání.

My jsme si prošli celý zelený okruh. Některé skalní útvary stojí za zmínku:

Džbán je jednou z prvních velkých věží. Prvně na ni vylezli horolezci r. 1935.

Zvláštní skalní útvar Homole cukru je u rozcestí. Je vysoký přibližně 52 metrů. U země je široký jen 3 metry, ale na vrcholu 13 metrů. Aby nespadl, podpírají ho turisté malými klacíky.

Tady se zelená rozděluje. Odtud je přikázaný směr chůze vlevo. Má to výhodu, že si lidé v úzkých průrvách nepřekáží. Jak jsme však slyšeli o den dřív v televizi, tak v neděli si i tak tady lidé málem šlapali po hlavě. Poláci měli nějaký svátek a snad všichni přijeli do skal. Všechna parkoviště byla přeplněná. My si to dnes užívali. Bylo tu poměrně volno.

Parkem protéká řeka Metuje, která pramení v západních svazích a která jako malý potůček protéká parkem a napájí skalní jezírko. Když vytéká z jezírka vytváří Velký a Malý vodopád a dál protéká skalami. U východu ji přejdete po mostku. Dále pokračuje téměř souběžně s tratí až do Teplic nad Metují, aby se po 77 km v Jaroměři vlila do Labe.

R. 1839 byla do skal vestavěná gotická branka - byl to původní vstup do skal. To, co bylo před brankou, bylo Skalní předměstí.

Sloní náměstí – to je velké náměstí plné skal, které připomínají sloní choboty. Tento prostor se vyznačuje i druhem květeny, které běžně rostou v nadmořské výšce o 200 metrů výš. Je zde typické klima inverzních roklí.

Krakonošův zub – na skále je tabulka s označením, kam až sahala voda při průtrži dne 23. 6. 1844. Tato skála byla zdolána horolezci r. 1964.

Dvě skaliska Čertův most vytváří most ve výšce 21 metrů.

Na Eliščinu věž prvně vylezli horolezci r. 1947

Malý vodopád je 4 m vysoký.

Hromový kámen je balvan, který se zřítil při obrovské bouři r. 1772, jak je vytesáno na kameni. K tomu se údajně váže historka, že svědky pádu byli dva Angličané, kteří chtěli přímo ve skalách pozorovat bouřku. Osm dnů na ni čekali a když to večer začalo, pospíchali do skal. Bouřka to byla pořádná – déšť padal v proudech, blesk střídal blesk a hromy se ve skalách mohutně odrážely. Angličané se před deštěm schovali pod jeden ze skalních převisů. Najednou se na protějším svahu uvolnil skalní blok a zastavil se jen kousek před vystrašenými Angličany, kteří to naštěstí přežili, ale ráno se do hostince vrátili celí vystrašení s předsevzetím, že už nikdy takovou pošetilost dělat nebudou.

Rozcestí U Trpaslíka – tady se zelená trasa vrací. Dál pokračuje žlutá, po které je možno projít do Teplických skal. My jsme po ní šli snad ještě 0,5 km.

Na malé plošině je odbočka do jeskyně. Na skále u vchodu je umístěna deska, která připomíná návštěvu německého básníka Johanna Wolfganga Goetha r. 1790. Byla zde odhalena 10. 7. 1932 baronem Nádherným, který v té době toto panství vlastnil. Za panování tohoto rodu byla vytvořena řada turistických stezek a skály se staly oblíbeným cílem turistů. Z pozdější doby je busta J. W. Goethe a tabulka s českým překladem.

V jeskyni je 16 metrů vysoký Velký vodopád. My jsme měli štěstí, že nebyl vyschlý. Pokud je v létě málo vody, je nahoře malé stavidlo, které prý na požádání návštěvníků zvedají. Je otázka, jak často, aby jim v jezeře vůbec nějaká voda zbyla.

Po Skalním Adršpašském jezírku je možno se nechat povozit v pramičce.

Soutěskou jsme po žluté prošli ještě kousek dál až přes lávku přes řeku Metuji, před jejím přítokem do jezera. Naši prý došli až k rašeliništi. Nás odradilo mohutné stoupání. Proto jsme dál už nepokračovali, vrátili se a pokračovali po zelené.

Skalní útvar Milenci je přibližně 100 metrů vysoký – je to nejvyšší útvar v Adršpachu. Skulinové okno je vysoké 10 metrů. Horolezci na skálu vylezli prvně r. 1923.

Skalní kaple je pomníčkem těch, kteří zahynuli ve zdejších skalách. Svoji desku zde má i Josef Emanuel Nádherný, synovec tehdejšího majitele panství, který zde r. 1929 zahynul při výstupu na Milence.

Po dalších dlouhých schodech se dojde na vyhlídku Velké panoráma, ze které jsou nádherné výhledy na okolní skalní útvary. Dokonce tam jsou umístěné rytiny s tvary skal a jejich názvy.

Skalní útvary Starostová (vpravo), Starosta zcela vlevo a Štěpánská koruna. Horolezci všechny tři vrcholy zdolali ve 20. letech 20. století.

Cesta to byla poměrně náročná, protože se často prudce stoupá po schodech, aby se vzápětí kleslo, ale je tu nádherně. Při návratu jsme ještě odbočili po modré a obešli si Pískovnu. Na skalisku na východním břehu je vyhlídka. Takže poslední pohled a konec.

Přímo v parku se nechá najíst pouze z vlastních zásob. Lavičky tam občas jsou. Když se vyjde z parku, tak ještě před hlavní silnicí je bufet, kde je možno dát si i něco menšího k snědku a kde točili Bernarda. Ten nám zpříjemnil čekání na naše mladé, kterým jsme přece jen nakonec utekli. Možností je tam však víc.

Skalní město je nádherné. Toto není oblast, kde se nechá rychle projít. Tady se člověk musí zastavovat a kochat. Je to fakt krása.

My jsme se v Adršpachu už víc nezdržovali a když jsme se sešli, tak jsme odjeli. Byla to možná škoda. Až později jsem zjistila, že je tam ještě řada zajímavostí.

V obci je renesanční dvoupatrový zámek. Je u silnice, jen se musí od vstupu do skalního města jet po silnici dál do obce. Od parkovišť u skalního města vás k němu dovede červená turistická značka (1km). Byl postaven r. 1596 a stal se střediskem zdejšího panství. Na jižní straně zámku je pětihranná věž, v jejímž přízemí bývala kaple. V přízemí budovy byla kuchyně a sklad potravin, nahoře pokoje, jídelna a kanceláře. Nad hlavním průčelím byl přistavěn pseudorenesanční balkón. V 18. století byla postavena administrativní budova s hospodářským dvorem. Zámek byl několikrát stavebně upraven, např. pro potřebu Státního ústředního archivu. Dnes je tam Muzeum horolezectví, a to nejen pískovcového lezení, ale i vysokohorského. Je tam také Regionální informační centrum.

Červená turistická značka od zámku pokračuje na rozcestí Pod Starozámeckým vrchem (1km), odkud vede žlutá turistická značka ke zbytkům středověkého hradu Adršpach (0,5 km). Nachází se na severu skalního města, ale přes skály se k němu nedostanete. Hrad byl postaven poč. 14. století pravděpodobně králem Janem Lucemburským. R. 1355 je uváděn mezi královskými hrady Karla IV.. Majitelé se zde střídali. Během husitských válek odtud vyráželi táborité na pustošivé nájezdy Slezska. R. 1447 ho Slezané odkoupili a zbořili. Dnes z něj zbylo několik zdí a sklepy. Při dobrém počasí je odtud výhled na skalní město a celou obec.

Pokud půjdete z parkoviště po žluté na druhou stranu, než je vstup do skalního města, dojdete cca po 1 km na rozcestí Pod Křížovým vrchem. Odtud přibližně 250 metrů do kopce je malé skalní město se dvěma pásmy pískovcových věží a pískovcovou stěnou Štít. Podle cesty je pak na skalách umístěn soubor 14 litinových desek Křížové cesty, některé jsou ze 17. století. Na konci 20. století byly zrestaurovány a doplněny. Na konci – na vyhlídkové plošině je železný kříž z r. 1857. Na vrchol Křížového vrchu, odkud je nádherný pohled na celý Adršpach a jeho okolí, vede od r. 2015 naučná stezka.

Když z rozcestí Pod Křížovým vrchem budete pokračovat po žluté dál ještě asi 0,5 km, dojdete k malé kapličce sv. Jana Nepomuckého, kde je Geopunkturní kruh věnovaný zvířatům, ale odkud se nechá dojít po neznačené cestě (necelých 0,5 km) ke zřícenině barokního kostela Panny Marie. R. 1667 byl na místě dřevěné kaple postaven tento poutní kostel. Kvůli nařízení Josefa II. byl r. 1786 uzavřen a využíván jako sýpka. Neopravovaný kostel rychle chátral. Z bezpečnostních důvodů byla r. 1870 z kostela sejmuta již tak poškozená střecha a zbytek inventáře rozprodán v dražbě. Přesto zdi kostela stále stojí. Pokud měl věž, tak ta se už nedochovala.

Podle obrázků k těmto zajímavostem v okolí obce mne docela mrzí, že jsem toto předem nenastudovala a že jsme se sem ještě nevrátili. Je otázka, zda bychom to vše vůbec stačili. Tak snad někdy příště.

Adršpach a Adršpašské skály - turistika na mapě