Adventní Olomouc je v době koronavirové pod biskupskou berlou

Kam a jak jedeme?

Krajské město ležící na hanácké placce je v adventním čase cílem našich výletů každoročně, a tak jsme rozhodně nehodlali tuto tradici porušit ani v době všech těch (mnohdy zcela nesmyslných) zákazů, příkazů, locků, downů a roušek. Jako vždy jedeme vlakem a kromě různých dobrot u stánků na vánočních trzích se snažíme získat i nějaké ty vjemy kulturní. A hned na úvod je potřeba zdůraznit, že se olomoucká radnice – na rozdíl od mnoha jiných našich měst – neznečistila exkrementy a pro své obyvatele i návštěvníky nachystala adventní pohodu téměř jako v letech minulých. Tedy i s těmi punči a bramboráky, na které se každý rok těšíme, jen s výrazně menším počtem stánků a bez koncertního pódia. A vzhledem k datu jsme to letos měli i se svatým Mikulášem a jeho pekelně – andělským doprovodem …

Šumperské vlakové nádraží opouštíme v 8,30 hod. (tedy podle jízdního řádu jsme měli opouštět, ve skutečnosti to bylo o pár minutek později) a po hodině jízdy se vydáváme po Masarykově třídě do centra města. Začínáme tradičně v jeho centru duchovním (břicho a konzum zkrátka musí počkat), tedy na „dómském vršku“. Na olomouckém „Václaváku“ se nachází nejen – převážně neogotická – katedrála se svou více než stometrovou věží (pochopitelně jsme krátce nahlédli), ale i Arcidiecézní muzeum.

Za čím jedeme?

Díky divné době byla nejen všechna muzea, ale i galerie a ostatní výstavní prostory, nějaký čas záležitostí zcela nedostupnou, a tak jsme se sem těšili ještě více než obvykle. Muzeum pro své návštěvníky 3.12.2020 zahájilo obnovenou sezónu movou výstavou nazvanou „1673 - Kabinet pro biskupa“. V prostorách muzejní Galerie je možno obdivovat díla Cranacha, van Dycka, Veroneseho, von Aachena a další slavných umělců z kroměřížské obrazárny. Pokud zde někomu chybí jméno nejslavnější, tedy Tizian, tak jeho slavný Apollo a Marsyas je zde také, jen visí o poschodí výše, tedy v muzejní Obrazárně.

Výstava je to povedená a potěší hlavně ty, kteří už se do Kroměříže delší dobu nepodívali (i my už v tomto ohledu máme několikaletou pauzu). Zaměřuje se mj. na sběratelství umění v 17. století a volně navazuje na výstavu o životě a díle olomouckého biskupa Karla z Lichtensteinu - Castelcorna. S touto osobností je také spojen onen letopočet v názvu výstavy (1673) – právě v tomto roce totiž pan biskup zakoupil od Franze a Bernharda Imstenraedtů z Kolína nad Rýnem obrazový kabinet, který neměl na uměleckém trhu tehdejší střední Evropy konkurenci a který začal vznikat už v 50. letech 17. století, kdy Franz Imstenraedt a Everhard Jabach vydražili některá umělecká díla ze sbírky popraveného anglického krále Karla I. Ze slavné biskupské sbírky jsou teď v Olomouci vystaveny více než dvě desítky děl, mezi nimiž jsou k vidění nejen obrazy, ale také cenné kresby nebo knihy. Výstava potrvá až do 11. 4. 2021.

Po výstavě si neodpustíme krátkou prohlídku obrazárny (je tam ten Tizian a navíc bylo několik obrazů ze stálé expozice obměněno) i sekce gotického sochařství (šternberská kráska by mi jistě neodpustila, kdybych na ni zapomněl – a měl jsem štěstí, protože několik exponátů je zapůjčeno na výstavu v Litoměřicích). Poté brány Arcidiecézního muzea opouštíme a vydáváme se do centra města, kde máme sraz s přáteli.

Ještě před tím si ale povšimneme malého červeného stánku, téměř tajemně ukrytého vedle jižní průčelní věže. Naštěstí se od něj line vůně bohulibá … a skutečně se nemýlíme. Punčem Martinez nám začíná adventně – tržní hodokvas. Stánek také ihned doporučíme postavičce, která se zde náhle a nečekaně objeví. Byl to totiž náš dlouholetý šumperský kamarád a známý tvůrce článků na Turistice …

Protože se blíží doba oběda, dáme si u radnice hned bramborák. Není to tak dávno, co jsme „nadávali“, že cena za kus brambory překročila 70 Kč. Teď už to bylo přes stovku a byli jsme rádi, že je tady prodávají. A porce byla poctivá, takže jsme (3 ze 4) ani nedojedli. Následuje punč pro nás nejtradičnější (někdo Vídeň, někdo absintový Hexen), nákup malého betlému a pár dalších „blbůstek“ z dýhy. Poté další punč, tentokrát s malibu. Ten jsme pili poprvé a kupodivu nám všem velice chutnal …

Mezitím jsme se z dolního Horního náměstí přesunuli na horní Dolní náměstí, kde bylo minimum stánků a chybělo i otevřené kluziště, takže velmi rychle následovaly tradiční zastávky u velkého dřevěného betlému, uměleckého kováře a u 1. olomoucké vinotéky, kde si také jako vždy dáváme punč. Tentokrát to bylo trošku bez té tradice, protože chybělo ovoce na špejli, nebyli sobi a název punče se letos změnil na Zemák z východu. Koneckonců je to prý punč, který doporučuje 10 Ovčáčků z 10. Jeden z členů naší skupinky se raději vrhl na Tuzemský ušák … zřejmě proto, že jej doprovázel reklamní nápis „Best In Covid!“.

Bombardino jsme tentokrát vynechali a šli raději sladkou směsici zapít jedním hořkým točeným Radegastem (také po hodně dlouhé době). Následovala opětovná procházka po historickém centru Olomouce – tedy hlavně po svatotrojičním náměstí a v těsné blízkosti zdejší radnice, povinný nákup frgálů a společná cesta na ještě jednoho Martineze k Dómu. Byl opět skvělý, jen ovoce už došlo …

Cestou jsme stihli i malou uměleckou výstavu, kterou připravila – tentokrát punkově naladěná – Ponorka. Díky tomu bylo vjemů dost a dost, takže se nám podařilo dorazit na nádražní peron ve chvíli, kdy se vlak rozjížděl. Další nám ale jel už za 40 minut a doma jsme byli přibližně o hodinku později, než jsme plánovali. A mohli jsme si odškrtnout další vydařený vánoční výlet.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytování jsme nepotřebovali a stravu i tekutiny nám poskytly olomoucké adventní trhy v míře vrchovaté. Bez ohledu na to, jestli jsme navštívili kamenné obchody nebo využili stánkového prodeje. Olomoucké radnici patří náš dík a zvednutý palec.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Opravdu všechno, arcidiecézní výstavou počínaje a chutí punčů konče. Navíc bylo podstatně méně lidí, než jsme tady běžně zvyklí vídat (což je vidět i ve fotogalerii). A i když bylo docela teplo (sluníčko je ovšem určitě příjemnější než déšť, který jsme tu také párkrát zažili), ta vánoční nálada na nás přece jenom dýchla. Snad to byl dech virově negativní …

Nelíbilo: Možná některé ceny a naše lenivost si překontrolovat přesný čas odjezdu. Zafixovali jsme si totiž údaj o 3 minuty pozdější a České dráhy jely snad poprvé v dějinách na sekundu přesně.

Ostatní informace

Přiznejme si, že akce tohoto typu většinou přinášejí průvan v peněžence … a člověk se nemusí ani nijak zvlášť rozšoupnout, natož se snažit o pořízení vánočních nákupů. Vezmu jen pár cenových příkladů: Vstupenka na jednu výstavu – 60 Kč (celé Muzeum umění by vyšlo na 190 Kč), bramborák – 110 Kč, punče – od 50 do 69 Kč, pivo - 41 Kč, dýhový betlémek – 220 Kč a frgály – mezi 170 a 190 Kč. K tomu pár dalších maličkostí, náklady na vlak a MHD (tu jsme ovšem – jako správní turisté – nahradili „pěškobusem“) …

Závěrečné PS: Než jsem stihl dát tento článek na Turistiku, je opět všechno jinak. Naše vláda totiž preventivně znovu porušila pravidla, která sama určila, a předvánočnímu veselí prostého lidu učinila rázný konec. Zatím to tedy už bude bez těch punčů a bramboráků - a kdo ví, kdy zmizí také vánoční baňky a půjde do klatby i sám Ježíšek …