Aranské ostrovy
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Pro zdatnější • Vycházka - půldenní • Celodenní výlet • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Když už se touláme po irském ostrově, dokonce i po Severním Irsku, musíme zajet i na Aranské ostrovy. Není to úplně levná záležitost, asi proto nejsou moc známé, ale prý je to tam skutečně zajímavé.
Za čím jedeme?
Aranské ostrovy najdete východně od Irského ostrova – v Galwayském zálivu. Lze říct, že záliv částečně oddělují od moře. Jsou to tři ostrovy – největší je ostrov Inis Mór na západě, uprostřed je Inis Meadhóin a nejmenší Inis Oirthir je na východě.
Jsou to poměrně ploché ostrovy, kdy nejvyšší nadmořská výška je jen něco přes 100 metrů. Přesto povrch je převážně skalnatý. Je to krasová oblast, působí pustým, nehostinným dojmem. Rozpraskaný vápencový povrch místy připomíná měsíční krajinu. Tento povrch vznikl zhruba před 350 miliony lety, kdy došlo v tropickém moři k usazování sedimentů, na které později působily účinky doby ledové. Je to řečeno naprosto neodborně, ale chci tím naznačit, že tyto ostrovy jsou naprosto jiné než vše ostatní v Irsku. Dokonce se tvrdí, že Aranské ostrovy jsou jedním z nejlepších příkladů KRAJINY Glacio-kras na světě. Dalším je národní park Burren na západní straně Irska, který byl vytvořen ve stejné době stejným způsobem. I my, laici, jsme si všimli zde na mořském pobřeží, jak je pevnina tvořena z vrstev, které moře za ta léta jen částečně ohladilo.
Na ostrovech jsou jedny z nejstarších archeologických pozůstatků v Irsku - pevnosti z raně křesťanského období, celkem by na všech třech ostrovech mělo být 38 národních kulturních památek tohoto stáří.
K širšímu a trvalejšímu osídlení celých ostrovů došlo pravděpodobně v polovině 17. století, když Cromwell dobyl Irsko a katolíci museli území opustit. Proto se vystěhovali na četné ostrovy v okolí. Z vrstvy písku a mořských řas se postupně vytvořila úrodná půda, kde pěstovali brambory a jinou zeleninu. Z kamenů si vytvořili zídky, které byly mimo jiné i ochranou před větrem pro skot a ovce, získávali tak vlnu, ze které tkali vlněné látky nebo pletli svetry, čepice, šály. Z kůží vyráběli boty. Pleté vlněné výrobky zde stále nabízejí. Dokonce sí můžete koupit i hrneček, který je “oblečen” do svetru.
Až umělecky složené zídky stále rozdělují ostrov na neskutečné množství malých ploch, mezi kterými nyní vedou cesty. Stromy tu téměř nejsou. Na skalnatém povrchu je ale dostatek zeminy nejen pro trávu, ale i pro řadu květin, které tady zejména na jaře mohutně kvetou.
My jsme navštívili ten největší ostrov – jeli jsme ze severu - z přístavu Ros an Mhíl, odkud se nechá jet přímo i na prostřední ostrov. Mezi ostrovy existuje lodní spojení. Na nejmenší ostrov se nechá jet ještě z přístavu Doolin, který je západně od ostrovů. Po ostrově se nechá samozřejmě chodit pěšky, je možno si půjčit kolo nebo se nechat svést zdejším minibusem. Každé má své výhody. Nejlepší by snad bylo ostrov projet na kole. To se zvládne projet celý ostrov. Jenže na to jsme neměli vůbec vhodné počasí. Pršelo, byla zima a foukal silný vítr. Většina z našich kamarádů z tohoto důvodu zvolila minibus. Ale byli docela zklamaní. Okna uvnitř se orosila a zvenku na ně pršelo, takže toho moc neviděli. Sice objeli víc pevností, ale myslím, že největší nádhera je právě, když se ostrov projde pěšky. Dostali jsme se zhruba jen do poloviny ostrova, kde je pevnost Dún Aonghasa. Tam jsme šli při pobřeží, zpátky vnitrozemím a každá cesta měla svůj půvab. I v tom dešti.
Pevnost Dun Aengus a kostel Teampal MacDuagh jsou významnou archeologickou lokalitou. Patří mezi nejnavštěvovanější území, nabízí nádherný výhled na Atlantický oceán. Byla vybudována pravděpodobně v době bronzové a železné na okraji stometrového útesu. Podle archeologických vykopávek zde první stavba byla až 1100 před naším letopočtem. Původní tvar pevnosti byl pravděpodobně oválný nebo ve tvaru D, její části se i s útesem zhroutily do moře. Čtyři řady stěn byly poskládané na sucho z kamenů, místy byly až čtyři metry široké. Mezi 3. a 4. stěnou byl obranný systém známý jako The cheval de frise.
Při zpáteční cestě byla ještě možnost odbočit do vnitrozemí k Dun Arann Signal Tower – k majáku, který byl vidět již od pobřeží. Tento první maják na nejvyšším bodě ostrova byl zprovozněn v květnu 1818, dlouho se však nepoužíval, protože nebyl vidět z moře ze všech stran. Jen asi 150 metrů je vzdálena Dún Eochla, kruhová pevnost z pozdní doby bronzové, pravděpodobně z let 550 až 800 našeho letopočtu. Jsou tu téměř pohromadě vlastně čtyři pevnosti, které jsou ve skvělém stavu. Navíc za hezkého počasí je zde téměř kruhový výhled na ostrov a útesy.
Na dalším vrcholku v jižní části ostrova je Teampull Bheanáin. Je považován za nejmenší kostel na světě. Je to však spíš svatyně. Tato jedinečná ukázka keltské stavby je z 11. století. Je postavena z masivních bloků kamene. Jedna deska tvoří dokonce polovinu celé jedné strany.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Spali jsme v kempu na pobřeží na jižním okraji města Galway, kde jsme se i stravovali. I když vnitrozemí ostrova není zrovna hustě obydlené, pro turisty je zde řada možností občerstvení. U pevnosti Dun Aengus je možnost občerstvení – tam jsme si dali polévku nebo horkou čokoládu. Možností je hodně. Při zpáteční cestě jsme se zastavili ještě v přístavu – v jedné restauraci nedaleko infocentra, kde jsme si dali sraz před zpáteční cestou lodí. Výběr byl veliký, my jsme ve většině případů upřednostnili horký anglický čaj, který zde servírují s mlékem. V té zimě a vlhku to bylo to nejlepší.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Tady na tom ostrově se nám skutečně líbilo všechno, tedy až na to počasí. Ale to se bohužel nedá vybírat. Tady to je vše tak odlišné od toho, co známe, že jsme se skutečně celou cestu kochali. Dokonce i lachtany jsme v moři uviděli. Tady bych klidně vydržela i víc dní, jen se tady toulat. A kdyby bylo hezky, tak se občas i vykoupat. Je tu prostě nádherně.
Ostatní informace
Jediný možný způsob Dopravy na ostrov je lodí – zpáteční jízdenku jsme platili 30 Euro na osobu. Jedna cesta trvá cca hodinu.
Půjčovné za kolo je 10 Euro, stejně stojí i mikrobus. Kdo je majetný, může si zaplatit i koňský povoz, ale jeho cenu jsme nezjišťovali.
V infocentru u pevnosti se kupují vstupenky, odkud jsou nádherné výhledy na útesy. Jako senioři jsme platili 3 Eura na osobu, jinak je to asi o 1 – 2 Eura dražší.
Je pravda, že to nevychází zrovna nejlevněji. Ale tady se to přepočítávat nedá a za tu nádheru to fakt stojí.