Beskydy - hřebenovka z Trojačky na Dlouhou

Kam a jak jedeme?

Jdeme na celodenní výlet po horském hřebenu, který začíná nad vsí Hodslavice.

Do Hodslavic se dopravíme vlakem ČD, protože začátek našeho výletu

je na jiném místě než konec naší tůry.

Za čím jedeme?

Při letošní srpnové dovolené jsme podnikli hřebenovou tůru po hřebeni,

který se táhne od vrcholu Trojačka a končí na Velkém Javorníku. My jsme

celý hřeben neprošli a skončili jsme na vrchu Dlouhá.

Toto léto jsme trávili dovolenou ve vsi Veřovice. Od místa našeho ubytování

jsme měli krásný výhled na horský hřeben a jeho přechod mne lákal už léta.

V páteční srpnové ráno nasedáme do auta a přesunujeme se na veřovické nádraží, zde

chvilinku počkáme na motoráček Regionova a on nás zaveze do stanice Hostašovice (dříve Hodslavice). Po vystoupení z vlaku se začínáme shánět po rozcestníku, naším cílem je vystoupat na vrch Trojačka, kde začneme náš přechod horského hřebene.

Rozcestník nalézáme pod vlakovou zastávkou a jdeme po červené značce, a začínáme náš asi 15 km výlet. Jdeme zvolna, protože nás dnes čeká cesta na horu a zase dolu a to se bude několikrát opakovat. Do těchto lesů se vracím po několika desetiletích, jako malý kluk jsme na Trojačku chodili s mým dědou a ten mi vždy vyprávěl, že za II. světové války byli v těchto lesích partyzáni.

Na Trojačku jdeme po polní cestě vysypané štěrkem a po cestě narážíme na ukazatel na studánku, na chvilinku z cesty odbočíme, ale když studánka není na dohled tak se zase vracíme zpět na červenou TZ. Polní cesta skončila a jdeme po pěšině hustým lesem pořád do kopce. Asi po 2,5 km chůze od nádraží dorážíme k pomníku partyzánů na Trojačce. Chvilinku posvačíme a pokračujeme po hřebeni Trojačky k vrcholu.

Samotný vrchol Trojačky leží v nadmořské výšce 709 m, takže jdeme do kopce. Hřebenová cesta je širší pěšina ve stínu statných stromů smíšeného lesa. Občas jsou z cesty vidět krásné výhledy do údolí, na jedné straně směremk Valašskému Meziříčí a na druhé straně k Hodslavicím. Červenou TZ kopíruje naučná stezka Veřovické vrchy a na informačních panelech si přečteme více o tom krásném koutu.

Další vrchol na naší hřebenovce je vrch Huštýn 749 m. n. m, takže jdeme z kopce a potom zase do kopce. Než však dojdeme na tento vrch, přidává se k nám toulavý pes a je rád, že se s ním podělíme o naší svačinu. Do krabičky od jídla mu dáme vodu a on nám vrtěním ocasu děkuje za toto občerstvení v parném dni. Pejsek se pořád otáčí a my se snažíme zjistit za čím a pak uvidíme jeho menšího psího kamaráda. Ten je však plachý a k nám se bojí přijít. Za chvilku nás nový psí kamarád opouští a my stoupáme k vrcholu Huštýna. Na vrcholu je na stromě přidělaná vrcholová schránka, zapisujeme se do vrcholové knihy a přidáváme nějakou drobnost do kešky.

Tak na jeden vrchol jsme došli a čeká nás další a to je vrch Krátká 767 m n. m. Jdeme chvilku po rovince, míjíme přístřešek pro turisty, v ten moment netušíme, že by se nám za několik kilometrů hodila jeho kopie. Cesta se mění v pěšinku a smíšený les se mění ve smrkový. Tak a hurá zase z kopce, pomaloučku se začíná zatahovat a v dáli to bouří. V údolí pod vrchem Krátká je odbočka ke studánce, tak dnes zkoušíme štěstí podruhé a ke studánce dojdeme. Letošní sucho udělalo ze studánky spíše louži, vracíme se zpět na hřebenovou cestu a začínáme stoupat. Lesy jsou už zase smíšené, narážíme na Boží muka. Za křížkem na nás čeká pěkné strmé stoupání, na konci stoupání je malý bukový prales a začíná pomalu pršet. Došli jsme k vrcholu Krátké a jdeme znovu z kopce, začíná pršet a já vytahuji svoji pláštěnku, která se mnou už několik dešťů zažila. Bohužel jsme jediný účastník výletu, který má pláštěnku. Ostatní se ze začátku schovávají pod koruny stromů, ale když déšť stále sílí a přidává se bouřka, vyrážíme rychlým krokem dál. Cesty se ve chvilce mění v potoky a my pádíme dál, bouřka ne bouřka.

Další cesta se pomalu stává bojem s nepřízní počasí, naštěstí bouřka není přímo nad námi a tak nás snad nějaký blesk nezasáhne. Další vrchol který nás čeká je Dlouhá 859 m n. m. , nejvyšší bod naší hřebenovky. Tento vrchol míjíme už jen ze setrvačnosti a naším cílem je vyjít co nejdříve z lesa a najít nějaký přístřešek. Měli jsme v plánu dojít na rozcestí pod Kamenárkou a pak po žluté TZ zpět do Veřovic. Volá nám naše paní domácí, že pro nás přijede autem do lesa, ať jsme co nejdříve v suchu. Občas signál na mobil vypadne, tak je domlouvání docela složité. Nakonec se potkáváme na lesní cestě s paní domácí i ze svými nejbližšími, kteří s námi na výlet nešli. Paní domácí mne doveze na nádraží pro naše auto a pak honem do penzionu. V penzionu dostáváme štopečku výborné slivovice, jako prevenci proti nachlazení. Jsme rádi, že jsme konečně v suchu a v pořádku.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na naší dovolené jsme byli ubytováni ve Veřovicích v penzinu Danka a byli jsme absolutně spokojeni. Občas jsme zašli do restaurace Fojství a i zde jsme byli vždy spokojení.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Beskydy jsou překrásné hory a během naší 15. km hřebenovky jsme potkali dva lidi a dva psy , takže se zde najdou kouty, kde budete sami.

Ostatní informace

Opět se mi potvrdilo, že člověk nemá podceńovat počasí na horách i když se nejedná o nějaké velehory. Déšť byl opravdu silný a já jsem poprvé po 5 letech měl mokro ve svých kvalitních pohorkách. Takže pláštěnku sebou i na baťoh.

Odkaz na web o NS Veřovické vrchy

http://www.ochranci.cz/inpage/ns-verovicke-vrchy/