Bled Eurovíkend

Kam a jak jedeme?

Tři dny volna využijete podle beze zbytku. První na golfu, druhý výstupem na Triglav a třetí na modrozelené řece Soče.

Nejbližší letiště je lublaňský Brnik, 35 kilometrů, nebo v Klagenfurtu, 65 kilometrů.

Ale vhodnější je přijet autem (přes Klagenfurt a Villach), zvlášť pokud se chcete pohybovat po krajině. Vzdálenost od českých měst je jen 450 až 600 kilometrů.

Za čím jedeme?

Když golfista zaslechne Triglav, hned si představí i Bled, krásné jezero s ještě povedenějším golfovým hřištěm. A už nemá stání…
„Jsem tu tři roky, naučil jsem se slovinsky a čtyřiadvacet hodin denně se snažím pozdvihnout místní golf na co nejvyšší úroveň,“ vypráví Gery Jekl, Rakušan, který přijal výzvu zvelebit tehdy celkem průměrné hřiště.
Dal se do práce, sklidil údiv a ze začátku trochu i odpor těch, kdo nemají rádi změny, ale postupně přišly úspěchy a dnes už nikdo nepochybunepochybuje: hřiště rozkvetlo.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Dvě hospůdky v blízkosti klubhausu. Jedna z nich shlíží přímo na osmnáctý green – a osazenstvo zahrádky s chutí komentuje výkony znavených hráčů, dokonce na ně sázejí!
Personál restaurace je rychlý a ochotný. Sedím venku a objednávám si salát s pršutem, lehký a nekalorický, protože večer mě čeká v hotelu GOLF zase večeře, která včera připomínala banket či přijetí u prezidenta.

PRO FANATIKY
Pokud se od golfu jen těžko odtrhnete, máte krásnou šanci usínat s výhledem na fairway nebo green! Přímo na hřišti jsou dvě možnosti ubytování ve čtyřhvězdičkovém standardu. King’s Club House u klubovny a parkoviště nabízí noc s polopenzí a green fee za 143 eur na osobu. A o pár kroků dál, naprosto romanticky položený Lake House Inn začíná už na 117 eurech – tam se často uchylují klubové výpravy či skupiny, které upřednostňují klidné ubytování včetně večerního posezení bez aut a lidí, jen mezi golfi sty.

Grandhotel Toplice, jediná místní pětihvězda. Tradice dýchá z každého rohu, nechce se nám věřit, že hotel nedávno (jako snad všechny bledské hotely) prošel velkou rekonstrukcí. Alenka Bešter, mladá manažerka cestovního ruchu bledských hotelů, nás hrdě vede k bazénu – ten má svůj vlastní zdroj vody, je samozřejmě pitná a vyměňují ji snad každý den – má pořád svých 22 stupňů a prý i spoustu léčivých účinků. „Celý Bled byly původně lázně – a v nějakém smyslu to tak je pořád, i když dnes to už tolik nezdůrazňujeme, abychom neodrazovali aktivnější hosty,“ vysvětluje krásná Alenka

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

První den je celý golfový. Hned ráno si beru buginu a mám velký plán, zahrát si všech sedmadvacet zdejších jamek. Je tu osmnáctka King’s Course a devítka Lake Course – královská a jezerní.
Začínám osmnáctkou. Bugina je užitečná, pohybuji se pořád nahoru dolů, hřiště postavili na terénním zlomu a využili asi deseti- či dvacetimetrového výškového rozdílu. Není to hřiště v rovině, ale ve dvou, a pořád je střídáte. Ve všední den je tu příjemně volno, víkendy prý bývají o poznání plnější. Mám pondělní štěstí, nikdo mě nebrzdí. Fotím dlouhé ranní stíny na fairwayích, až mě zezadu tlačí jiní hráči, pak zrychluji. Příroda je úžasně svěží, a jak začíná připalovat sluníčko, lesíky kolem uvolňují letní vůni, kterou nejde nijak definovat, ale všichni ji známe. Jedna pěkná jamka za druhou, každá jiná, každá něčím zajímavá. Hřiště není extrémně těžké, hraji takový ten bogey golf – když to jde. Nejtěžší mi připadají třípary, kde greeny chrání ze všech stran bunkry a jsou, nevím proč, dost malé, menší než na dlouhých jamkách. Hodně jamek pálíte přes obří vlnu – někdy je to hned drajv, jindy druhá rána, na první projití je velice užitečné mít s sebou birdie book, nehrát jen na oči. Jinde je jamka dobře přehledná, jen je třeba dlouhá či má úzkou fairway…
Jezerní devítka je méně dramatická, většina jamek přehledná a lehčí, předcházím – či předjíždímím– jeden flight za druhým.

Brzy odpoledne už spokojeně ležím u vody a k večeru si dám ještě výšlap na hrad, nepřehlédnutelnou dominantu nad jezerem. Díval jsem se na něj ráno z okna hotelu, zdál se mi důstojný a krásný. A městečko Bled, panoramaticky rozložené na březích a v protějším svahu, je odsud z výšky ještě hezčí. Jezero je modré, ráno a večer zelené, hluboké,průzračné, pitné.

Další ráno se kodrcáme autem po nepříliš krásné silnici na Aljažev dom, východisko túr na Triglav. Na ten se moc těším. Aljažev dom je asi 1000 metrů vysoko a Triglav má asi 2900; jsme odhodlaní tam vylézt a také sejít dolů za jeden den. Volíme proto nejlehčí cestu, Tominškov put. Kousek za Aljažovým domem je pomník slavného horolezce a milovníka Julských Alp Julia Kugyho, obří skoba s karabinou, a pak už se cestička strmě zvedá, na můj vkus až příliš zhurta. Nejsme sami, kdo má ten dojem: kolem cesty brzy posedávají další turisté, většinou s velkými batohy. My jdeme jen tak nalehko. Další dvě hodiny stoupáme. Zprvu vysoké okolní hory jsou stále nižší. Scenerii dominuje severní stěna Triglavu, obrovský útvar, dějiště velkých horolezeckých dramat. Je rozbrázděná a rozmanitá, leckde se ještě drží sníh. A už jsou tu kramle a řetězy. Cesta vede po úzkých římsách, a když zmizí, stoupáme, už notně unavení, po nehezké planině plné vápencových škrapů a balvanů, kterou tu kdysi po sobě zanechal jediný ledovec Triglavského parku.
Chata Triglavski dom na Kredarici, konečně! Jsme 2515 metrů vysoko a máme dost. Ani poslední čtyři stovky výškových metrů nejsou zadarmo, zase nějaké ty kramle a řetězy, vedou nás na úzký vrcholový hřebínek spojující Malý a Velký Triglav. Spadá strmě na obě strany, ale naštěstí je tu zábradlí. Konečně už cesta dál nevede, stojíme u mírně nevzhledného Aljažova sloupu.
Cesta dolů jde líp, ale že by se nám nějak běželo, to ne – je tu o hodně méně kyslíku než v našich nížinách a jedna noc na Bledu nám ke správné aklimatizaci moc nepomohla, měli jsme raději spát v Aljažově domě.
Odbočujeme na cestu Prag (ne Praha, ale práh) vedoucí přímo dolů pod severní stěnou. Prag je několik set metrů vysoký a nám je jasné, že si naše nevytrénovaná psychika užije: je tu hodně strmo, každou chvíli jdeme po travnatých stupních ve skoro kolmém terénu. Stojíte na drnu, držíte se jiného drnu, pod vámi díra jako hrom a hluboko dole malinké postavičky – ano, čistý adrenalin, zvlášť při sestupu. Předbíhají nás horolezci, jdou snad dvakrát rychleji než my, asi to je možné. Blíží se večer, trochu pleteme nohama.Dnes už podruhé míjíme Kugyho pomník, poslední metry se neskutečně vlečou. A pak už chata, u ní naše auto, belháme se na pivo do Aljažova domu a za další hodinku už jsme zpátky na Bledu.

Naše Triglavská trilogie pokračuje třetí den u řeky SOči. Musíme přejet sedlo Vršič, projíždíme dědinkami, které svítí novotou, od aut až ke střechám domků, jen ty vysoké dřevěné sušáky sena u domů a na loukách jsou pořád tytéž, co bývaly kdysi. Tradice je tradice…
Soča je modrá, nebo zelenomodrá, jak chcete, a také bílá, když skáče přes peřeje, na každý pád úžasná. Na několika místech scházíme strmým svahem až k vodě. Říčka je malá a napájí ji pozdní sníh, koupání je tu šílené, nohy tuhnou a skoro se ulamují. O kus níž nasedají do lodí vodáci, pozorujeme je a závidíme. Strmé vápencové břehy přidávají modré barvě vody další grády. Přes řeku skoro nevedou mosty. Až o kus níž – jediným spojením břehů na horní části, kde jsme trávili svůj vodní den, je úzká visutá lávka, jakou znáte z filmů. Stačí, když po ní jde jeden člověk, a celá se rozvlní a rozhoupá.

Ostatní informace

Green fee stojí letos 59 eur, o víkendu o deset víc, bugina je za 32 eur

Grand Hotel Toplice 5* | Přímo u jezera, zrenovovaný, drží linii okázalého přepychu dřívějších dob.
Dvoulůžkový pokoj 164/218 eur
(výhled do parku / výhled na jezero).
C. svobode 12,
tel.: +386 4 579 1000,
www.hotel-toplice.com
Golf 4* | U nábřežní kolonády, hotel s rozsáhlou bazénovou a wellness částí, skvělá kuchyně. Dvoulůžkový pokoj od 170 eur podle výhledu. Cankarjeva 4, tel.: +386 4 579 1700,
www.hotel-golf-bled.com
Pro hotelové hosty platí golfové slevy.