Borůvky v Haugschlagu aneb V kraji velkých kamenů

Kam a jak jedeme?

Hřiště v Haugschlagu leží kousek za hranicemi, nejbližší české město v podstatě na hranici je Nová Bystřice. Tam jsou také dvě hřiště – starší devítka a modernější osmnáctka Mnich. Poslední kilometry k Bystřici jsou moc pěkné. Silnice se zužuje, lesy plné borůvčí a nízkých stromečků, houby, víc luk než polí, posedy, na kterých asi za svítání číhají myslivci na srnky. Teď ve dne ale srnky myslivců nedbají, klidně se pasou nedaleko silnice nebo přes ni riskantně přebíhají. Idyla. Od hranice je to už jen pár kilometrů. Klubovna stojí za městečkem, z velké části obklopena hustými smrkovými lesy, v nichž si golf prorazil svoje cestičky.

Za čím jedeme?

Když jsem hrál poprvé v rakouském Haugschlagu, tak mi kamarád, co to tam hodně zná, tvrdil, že tam rostou tákovýhle borůvky – no, o kus větší než u nás. Já vím, Rakušani mají všechno lepší, ale že by borůvky? Navíc to byl Čech, neměl zvláštní důvod to tvrdit … ale byl květen a nebylo, jak to zkontrolovat. Rozhodl jsem se tu informaci ověřit. Bezvadný důvod tam zajet.

Vzal jsem to z gruntu. Sehnal asi dvanáct kamarádů, zajistili jsme si noclehy a vyrazili na dva dny – Haugschlag disponuje už několik let dvěma rovnocennými osmnáctkami. Byl červenec, borůvek to čas.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Klubovna je veliká – je to zároveň příjemný čtyřhvězdičkový hotel. V klubovně rozprávíme s marketingovým manažerem Haugschlagu panem Kollenzem. Čeští hosté jsou zde vítáni – a zní to upřímně. Našinci to mají jako výlet, jako svátek, stráví zde beze spěchu den, jsou oblíbení i v restauraci a v proshopu. Taky si zdejší prostředí s dobře fungujícími službami oblíbili a často sem situují svoje firemní turnaje – loni už jejich počet překročil dvacítku, to je asi pětina všech zde konaných akcí!

Spíme ve Fairway suites – nově a trochu stranou postavených apartmánech, které shlížejí na fairway 14. jamky. Je to luxus, pokoj pro dva má málem sto metrů, je u něj velká terasa, na které partnerky hráčů vydrží neuvěřitelnou dobu.

Pětichodová večeře obsahovala mnohé lahůdky včetně kamzičí panenky, a protože jsme měli štěstí – nebo neměli ten správný přízvuk – mluvila s námi obsluha česky. Zdejší český kontingent čítá asi pět lidí, kuchyně také vaří kromě regionálních specialit i jídla česká – a ta jsou oblíbená i mezi Rakušany. Běžně si hráči objednávají z auta třeba svíčkovou, když sem jedou z Vídně na odpolední kolo.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Starty obou osmnáctek jsou kousíček nad hotelem, na kopečku protkaném velikými, ze země vystupujícími žulovými plotnami a kameny. Ty kameny jsou pro zdejší kraj charakteristické: jsme asi 600 metrů vysoko, příroda je tu drsnější a opravdovější než jinde a ty šutry do ní naprosto zapadají. Můj tatínek říkával jiné podobné oblasti „kraj velkých kamenů“ – lepší název bych ani pro tenhle kraj nevymyslel.

Starší, původní osmnáctka, se jmenuje Waldviertel – něco jako lesní kraj – to je i název celé zdejší oblasti. Když k němu přidali novější hřiště zvané Haugschlag, začali se hned golfisté přít, která z obou osmnáctek je obtížnější a zajímavější, prostě lepší. Každý, koho se zeptáte, má na věc jiný názor. Porovnává se tu neporovnatelné. Obecně převládá mínění, že původní hřiště Waldviertel je perfektně zasazeno v přírodě a že se sem hráči jezdí pokochat a užít si, zatímco to novější je sportovnější, otevřenější, obtížnější, o kousek delší, ale ne tak přírodní.
Já sám si to nemyslím. I na novějším hřišti je spousta krásných přírodních zákoutí, i to starší je obtížné
– jinak by nebylo několikrát zvoleno za rakouské hřiště roku, nebyla by tady dvakrát Alps Tour a třikrát
Austria Open. O nové osmnáctce se říká, že je sportovnější, ale to snad hlavně proto, aby byla vyzdvižena krajinná poetika té starší klasiky.

Kromě mnoha dalších pozoruhodností zdejší resort vyniká i světověunikátním spojením přes hranice s českými hřišti v Nové Bystřici. Mají to k sobě asi čtyři kilometry a hráči to běžně absolvují na buginách, jízda trvá cca 12 minut. Když jsou pilní, dokážou za den objet 18 jamek v Haugschlagu, dalších 18 na Mnichu – a to vše na jedno nabití baterií.

Ostatní informace

Buginy patří do výhodného balíčku, který získáte, když bydlíte ve fairway suites: nocleh, polopenze a celodenní vozík spolu s neomezeným golfem přijde asi na 150 Euro. Když to spočítáte, vychází to dobře, taky jsou ty apartmány stále více obsazeny, a to i českými hráči. Existují i další balíčky – tři noci v hotelu se čtyřmi dny neomezeného golfu, nebo totéž o den delší, atd.

A borůvky? Málem jsem zapomněl. Byly, bylo jich dost, potkali jsme je na mnoha jamkách, nejlepší plantáž byla těsně u odpaliště sedmnáctky na hřišti Haugschlag. A jestli byly větší? Několikrát jsem musel dát svému zkušenému kamarádovi za pravdu.

Green fee: PO-ČT: 59 euro, PÁ-NE: 69 euro

www.golfresort.at

info@golfresort.at