Loading...
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Celodenní výlet • Do přírody • Na hory
Jednoho jarního rána v únoru jsme se vypravili na Bradlo.
Letošní prapodivná zima nám milovníkům zimních sportů příliš nepřeje v ukájení našich zálib, tudíž musíme podle situace měnit zažité zvyklosti a věnovat se jiným kratochvílím. Když už to tedy na běžky moc nejde, vymýšlíme jak relativně pěknou sobotu využít k nějakému výšlapu. Po krátké diskusi po pátečním volejbalu volíme nedalekou pověstnou horu, ke které to zase nemáme tak daleko, a díky celkem výhodnému vlakovému spoji není ani velký problém jakou dopravu zvolit. Protože výchozí i cílové místo trasy leží poblíž vlakové trati Šumperk - (Uničov) – Olomouc, dáváme si v dopoledním čase sraz na nádraží s odjezdem do Libiny.
Hora v Bradelské vrchovině (správněji Úsovské pahorkatině) se vypíná na rozhraní mezi Hornomoravským úvalem na východě a Mohelnickou brázdou na západě a ačkoliv nejde o nijak přehnaně vysokou horu, tvoří již důstojné jižní předpolí následujících velikánů v Hanušovické vrchovině a následujícím Hrubým Jeseníkem (ačkoliv Bradlo vlastně samo spadá do Hanušovické vrchoviny v pojetí nadřazeného horopisného celku).
Protože vzdálenost, kterou jsme museli ujít, není zas tak drastická, rozhodli jsme si obšťastnit se cestou nějakým opečeným buřtem na ohni, tudíž většinu zásob máme sebou (ačkoliv na závěr se můžeme zastavit v hospodě u zastávky v Nové Hradečné).
Obšírně se rozepisovat o krásách Bradla by už myslím na stránkách Turistiky bylo nošením dříví do lesa, protože skalnatý masiv tu už byl popsán několikrát. Přesto však musím zopakovat, že výjimečnost masivu s vrcholovými skalnatými bradly (většinou fylitické ruly, nebo nějaké slepence) je i pro relativně znalého návštěvníka vždy zpestřeno nějakým novým objevem či zážitkem.
Přece jen už jsem taky na Bradle pár let nebyl, tak mě novinky, co cestou objevíme celkem zajímají. Dosti novou, a řekl bych povedenou atrakcí je naučná stezka s čertíkem Bradlíkem, která začína hned u Libinského nádraží, kde vlastně rovnou začíná přístupová trasa po modré turistické značce. Hned druhé zastavení NS je vyvedeno v hravé formě, kde poznáváme na otočných kostkách hlavní dřeviny, co můžeme v našich lesích vidět. Stezka je samozřejmě určena hlavně dětem, nicméně do lesa dnes chodí spíš starší ročníky a i my si rádi obnovíme zapomenuté poznatky. Po prvotním prudším výstupu se trasa mírní a v podstatě už hřebenovkou prochází kolem skalních výchozů, které jsou hlavní trakcí kolem Bradla. První z nich jsou fylitové skály na Třech kamenech. Těch kamenů je tu tedy snad i víc, ale hlavní masivy nebo bloky by asi tři být mohly. Protože je s námi Milan, jakožto hledač kešek, máme postaráno i o drobnou vložku, tedy hledání nějaké odložené krabičky, což po několika minutách přináší úspěch.
Krátká zastávka následuje u torza památného smrku krále Bradla. Strom padl v r. 2008 a kupodivu se všichni shodujeme, že si ten strom nikdo nepamatuje.
Studánku Běžinku si ovšem pamatujeme víc, a protože je tu pěkné ohniště (nakonec i vodní zdroj), tady si uděláme tu buřtovou zastávku. Jeden z výletníků má sebou i malý vařič a někdo v plastovce červené, takže uzené podáváme se svařákem.
Na hlavní vrchol už to není daleko. Jak jsou stromy opadané, snad daleko víc vynikne, jak skalisko mohutné. Naposledy jsem tu asi byl před sedmi, osmi léty, to ještě nebyla na vrcholu železná roštová plošina (i výstupové schůdky byl staré). Bradlo patří k vyhledávaným cílům, tudíž si vylepšení zaslouží.
Dolů míříme zprvu po modré na Lipinku (díky drobné nehodě), nicméně nakonec obrátíme k červené značce (což je trasa do Nové Hradečné), minuli jsme tím sice jedno ze zastavení NS (č. 9), nakonec jsme tedy většinu zastavení nepropásli. A pěkně se zablátili.
Nakonec jsme stihli i jedno v hospodě u zastávky, výčep je tedy pěkně zakouřený (až nám bylo těch štamgastů líto), ale naštěstí bylo relativně teplo, takže se dalo posedět i na lavičce venku. I se společností kobylky, co si tu odložil nějaký cowboy.