Chotětov – dům U Raoula (vzpomínka na herce Raoula Schránila)

Z Benátek nad Jizerou, resp. z Dražic jedeme do Mladé Boleslavi, jenže se nedá jet přímo. Objížďka a jedna špatná odbočka nás zavedla do této obce k nádraží, kde nás zaujal hereckými osobnostmi pomalovaný Dům u Raoula. Jen stojíme a žasneme.

Tento městys se rozkládá zhruba 13 km na jihozápad od Mladé Boleslavi, kousek od 33. sjezdu z dálnice z Prahy do Liberce. Do Benátek nad Jizerou je to 6 km na jih. Téměř v centru obce je pramen sv. Prokopa, který byl pravděpodobně důvodem, proč bylo toto území osídleno již před 3000 lety, což dokazují archeologické nálezy. V okolí byla i úrodná půda.

První písemná zmínka je z r. 1057 - z této doby je zápis v zakládací listině litoměřické kapituly, jejíž majetkem se obec stala. Jen o něco později se stala královským majetkem – patřila pod královský hrad Bezděz, od r. 1587 až do r. 1850 pod císařské Brandýské panství.
Pak následoval poměrně rychlý rozvoj, kterému napomohlo r. 1865 dokončení železnice z Prahy do Mladé Boleslavy se zastávkou právě na okraji obce, r. 1867 zřízení pošty i pro deset sousedních obcí. Pořádné silnice byly vybudovány až r. 1884 a později. Obec tehdy proslavila velká kruhová cihelna se čtrnácti vypalovacími komorami, která ročně vyprodukovala 2 milióny cihel. Výrobu ukončila až 2. světová válka. Komín, který byl od r. 1908 dominantou městyse, odstřelili r. 1970.

Nejstarší stavbou obce je kostel sv. Prokopa. Ten první zde stál již r. 1352. Současný gotický byl postaven r. 1546, ale ve 2. polovině 18. století pyl barokně upraven. Z té doby je do hradební zdi vestavěná čtverhranná zvonice. Ve stejné době jako kostel byla postavena i gotická fara, která byla koncem 18. století barokně přestavěna. Patřily k ní i hospodářské objekty, chlévy a celý areál byl a stále je ohrazen.

Právě v této vesničce bydleli prarodiče známého herce Raoula Schránila, jehož celé jméno je Raoul Marian Kristian Schránil. Narodil se r. 1910 v Mostě a své křestní jméno dostal po francouzském příteli svého otce. Otec byl právník, ale jeho matka byla dcera pěvkyně - byla to hudebně nadaná sopránová zpěvačka, hrála i na klavír. Její velkou obdivovatelkou byla i Ema Destinnová.

Raoul studoval na gymnasiu v Dijonu ve Francii. Tam r. 1908 studoval na univerzitě i Edvard Beneš, který r. 1920 založil tradici - na tříleté studium tam byli přijímáni českoslovenští studenti. Tato tradice byla několikrát z politických důvodů přerušena, ale prý stále trvá. Toho využili např. i Jiří Voskovec, Václav Černý a režisér Zdeněk Troška. Na vánoce se domů nejezdilo, ale studenti se bavili formou kabaretu. Tady se prvně Raoul dostal k divadlu, které pak hrál i během vojenské služby. Pak sice pracoval v kanceláři, dokonce vystudoval i jednoletý kurs účetnictví a obchodnictví. Přitom jen se souhlasem matky bral soukromé herecké hodiny. Studovat konzervatoř mu otec nepovolil. Začal však hrát s kočovnou společností, později i v divadle Vlasty Buriana nebo v herecké skupině Theodora Pištěka. To již také točil filmy a bez stálého angažmá spolupracoval s různými divadelními společnostmi. Hrál i v divadle na Vinohradech. V anketě čtenářů časopisu Kinorevue byl r. 1940 ohodnocen jako 9. nejpopulárnější herec. Měl osobní šarm a uhlazené vystupování, ovládal společenské chování. Proto se hodil především pro role mužů z vyšších společenských vrstev, hrál různé šviháky a milovníky.

Během války právě tady u prarodičů otevřel biograf Vlast, kde pořádal besedy a pohostinská vystoupení svých hereckých kolegů.

Po válce se do prostředí budovatelů socialismu už moc nehodil, jeho předválečná kariéra končila. Ve filmu hrál už jen malé role. Po únoru 1948 byl označen za syna kulaka a v Praze mu zakázali hrát. Jezdil s Vesnickým divadlem, jezdil po estrádách. V 50. letech byl obviněn z přípravy k emigraci a zatčen. Po devíti měsících byl propuštěn, ale až do r. 1953 se živil pouze jako dělník.

V letech 1953–1954 dělal ještě konferenciéra ve Varieté u Nováků, později byl s Jaroslavem Šterclem v souboru v pražské Alhambře a nějaký čas ještě hrál s Vesnickým divadlem, které r. 1959 přejmenovali na Státní zájezdové divadlo, aby ho r. 1962 zrušili. Hrál ještě v divadle v Mladé Boleslavi a v Ostravě. Když měl možnost stát se sólistou sboru Národního divadla v Praze, ministerstvo kultury ho nedoporučilo a skončil v divadle jako kulturně propagační referent a překladatel. Zemřel v Praze r. 1998.

Zda pomalovaný dům, který nás tak zaujal je bývalý biograf, to jsem nikde nezjistila, ale lze to předpokládat. Každopádně je vzpomínkou na Raoula Schránila, který zde nějaký čas žil a pracoval. A určitě hezkou vzpomínkou. Podle slunečníků se dá říct, že je to dnes hostinec, otevírací doby jsme si však nevšimli. My jsme jen žasli nad tou výzdobou, kde kromě Raoula Schránila jsou ještě jeho vrstevníci - Vlasta Burian, Jaroslav Marvan, Věra Ferbasová, Lída Baarová, Hugo Haas, R. A. Dvorský, Jindřich Plachta i nerozlučná dvojice Voskovec a Werich.

My jsme sem vlastně zajeli jen omylem. Takže jsme zde nejedli. Dost možná, že odpoledne a večer je v domě U Raoula otevřeno. Jinak do Benátek nad Jizerou nebo do Mladé Boleslavi je to kousek.

Do městyse se nechá dojet vlakem. Odtud vedou cyklotrasy do čtyř stran. Takže každý si tu svojí určitě najde.