Loading...
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Do přírody • Na hory • Se psem
Občas je dobré si vybrat za cíl výletu místa sice méně známá, ale i tak často velmi zajímavá a svým způsobem unikátní. Koneckonců se i v blízkosti hranice „hanáckých“ okresů Olomouc a Prostějov můžeme pohybovat v nadmořských výškách přesahujících 500 m … a pokud navíc takový den spojíme se skalními útvary, historickými památkami a pohybem na čerstvém vzduchu, nelze nic pokazit. Zvláště, když alespoň trošku vyjde počasí.
Abychom ctili „zákony“ Turistiky, musíme také hned na úvod upřesnit způsob dopravy. Vzhledem ke vzdálenosti a dostupnosti zvolené lokality jsme jako dopravní prostředek použili auto, které v pravidelných intervalech střídaly naše dolní končetiny.
Hned po odstavení auta v Ludmírově jsme se vydali k červené TZ (značení je zde obnovené a velmi výrazné), abychom splnili hlavní bod programu dne. Tou byla návštěva Průchodnice, což je nejen přírodní rezervace – a 535 m vysoký vrchol známý také jako Stráň – ale zejména vápencový skalní útvar, kterým prochází tři jeskynní chodby. Dvě jsou bez jakýchkoliv omezení a potřeb přídavného osvětlení - průchozí, přičemž jednou z nich vede i ona zmíněná červená TZ směřující k Javoříčským jeskyním. Atraktivitu místa zvyšuje také fakt, že se jedná i o někdejší pravěké sídliště.
V každém případě jsme tento devonský vápenec ze všech stran – tedy i shora – řádně „prošmejdili“, nafotili a patřičně se zde zdrželi. Potom jsme si kopec vycházkově obešli (podzim totiž oblékl okolní krajinu do žluto-oranžovo-červeného outfitu … a moc jí to slušelo), zastavili se u zrušeného a nepřístupného lomu (na Mapy.cz ho také označují jako Průchodnici) a vydali se na druhou stranu silnice procházející Ludmírovem.
Tam se totiž nachází Rudka, což je opět vrchol (549 m) i další PR. A pod Rudkou (nebo v Rudce) najdeme další zajímavé skalky a jeskyně, konkrétně Burianovu a sv. Mikuláše. Dostupnost je zde, bohužel, trošku horší (navíc ono to opadané listí je opravdu „sviňa klouzavá“) a také už se nejedná o průchodnice. Vlastně i s tou přístupností interiéru jeskyní to není zase až tak jednoduché, ale když se člověk trošku snaží …
Tady už to je opravdu spíše jen pro nadšence (a po cestách neznačených), ale program výletu je zkrátka „úřední lejstro“ a musí se dodržovat. Tím byla splněna přírodní část a následovala část kratší, kulturní. A hned musím konstatovat, že tady už jsme do interiérů v podstatě ani nenahlédli.
První zastávkou byl Krakovec, kde se mj. nachází zajímavý renesanční zámek, který vznikl přestavbou gotické tvrze a pyšní se arkádovým nádvořím nebo zámeckým parkem v podobě z 19. století. Že se jedná o památku nepřístupnou, jsme věděli, že to však bude nedobytná pevnost obklopená několik metrů vysokou kamennou ohradní zdí, jsme netušili. Škoda …
Kaplička s vedle se tyčícím atypickým pseudogotickým křížem ani boží muka z roku 1607 nám zámeckou pevnost nahradit nedokázaly, a tak jsme se vydali po zelené TZ vzhůru ke zdejší kapli sv. Antonína Paduánského (je od zámku vzdálena asi 700 m). Ta byla dostavěna v roce 1686, měla prý původně být rodinným mauzoleem a její interiér údajně zdobí cenné fresky s postavami svatých (což potvrdit, bohužel, nemůžeme). Kaple na vršku působí tak trošku jako poutní areál a je současně také vyhlídkovým místem, které vyzařuje zvláštní klid a pohodu. Tady se nám opravdu líbilo.
Na závěr jsme si ještě přidali krátkou zastávku u zámku v nedalekém Laškově (původně gotická tvrz byla v 17. století přestavěna na čtyřkřídlý barokní zámek, který doznal ve století 19. jistých empírových úprav a dnes slouží potřebám obce), kde měli ovšem o víkendu také zavřeno. A to bylo v rámci programu předposledního říjnového dne opravdu všechno.
Tentokrát jsme se spokojili s „domácími zásobami“, ale možnosti zde jsou. Koneckonců ani města a městečka jako Litovel nebo Konice odsud nejsou daleko.
Líbilo: Ano. A pomineme-li prostý fakt příjemného počasí a pohybu v přírodě, tak vyhrála určitě Průchodnice před kaplí, kterou jsme si omylem přejmenovali na Svatonínek. Na třetí místo bych asi zařadil Burianovu jeskyni.
Nelíbilo: Nedobytný zámek Krakovec (který by asi jinak skončil v líbilo a navíc „na bedně“, silný vítr a některé nudné úseky cesty. Pozitiva ale rozhodně převládala.
V tomto případě v podstatě nebylo kde utrácet … a ani za co. Veškeré náklady tak připadly na dopravu a svačinu.