do Českého lesa (nebo Medvědích hor?) retro 2007

Kam a jak jedeme?

Byl zase Cyril a Metoděj a nám se nechtělo být doma. Počasí nebylo nic moc, ale satelitní snímky ukazovaly, že se k nám řítí pěkné počasí. Vyrazili jsme na západ, do Českého lesa. Ubytování jsem vyhlédl a objednal v zastrčené pohraniční vísce Rybník. Protože jsme se zase rozhodli nevyhazovat peníze za dálniční známku, Plzeň jsme objeli. Ona to byla vlastně zkratka a navíc pěknou krajinou. Cestou chvíli svítilo sluníčko, chvíli padaly trakaře. V poslední fázi cesty od Poběžovic jsme přejeli přes Horu Svatého Václava vysoký hřeben, potom už jen sjezd do údolí. Obec Rybník se vyznačuje zejména tím, že tu žádný rybník není, zato kousek odtud pramení řeka Radbuza. Že se tomu tady říkalo Medvědí hory, jsem se dozvěděl až mnohem později v jedné z knížek od pana Větvičky.

Ubytování bylo pěkné, všechno bylo nové. Pavlína trochu přestavěla nábytek (od jisté doby to má ve zvyku) a potom byla velmi spokojena. Dalo se do deště. Počkali jsme, až se trochu vyprší a šli jsme se projít. Nikde tu nebyl telefonní signál, mysleli jsme si, že když vystoupáme výš, bude to lepší. Nebylo. Jen na jednom místě pod elektrickým vedením mi telefon zabzučel. Přišla zpráva od Pavla, který jel s partou někam do zahraničí, že právě přejíždějí hranice. Udělal jsem krok a už jsem to místo se signálem nenašel. Došli jsme do lesa, Pavlína se šla podívat kousek dál po cestě a já šel osondovat houby. Našel jsem pár babek. Pustilo se zase do deště. Sešli jsme se a vraceli do penzionu. Poprchávalo a z lesů se pářilo.

Ve vsi jsme si všimli poutače o výkupu hub.

Ráno nebylo lépe. Krásné počasí se někde zaseklo. Za hustého deště jsme odjeli na výlet do Domažlic. Projížděli jsme úzkými silničkami bývalého hraničního pásma, kolem lesy úplně nejhlubší. Málem jsem urazil kolo, ta díra nebyla pro louži vidět.

V Domažlicích už bylo o chlup lépe. Obešli jsme náměstí a Pavlína se přesvědčila, že ta věž je opravdu šikmá.

Potom byl na řadě Kárlštejn, tedy Chodský hrad. Kromě vlastivědné expozice tam byla i putovní výstava dětských kočárů. Měly tam i modely, ve kterých jsme jezdili my.

Kolem poledne se začalo časit. Nazpátek jsme jeli přes Poběžovice. Nedávno byl v Toulavé kameře filmek o zdejší zámecké zahradě, chtěli jsme se podívat. Po zjištění, v jakém je zámek stavu, už jsme ani příliš nehledali vchod do zahrady.

Cestou do Rybníka jsme málem skončili v příkopě. Projížděli jsme údolím jakési říčky, louka u ní byla podmáčená a na ní se promenovalo hejno čápů, kachen a podobného ptactva. Nad tím vším kroužil orlovec říční. Tomu příkopu jsem se vyhnul na poslední chvíli.

Kolem druhé už bylo pěkně, šli jsme na houby. Rostly. Šli jsme je prodat. Chlap vykupoval jenom hřiby, křemenáče a lišky a vozil je do Německa. Pár hřibů jsme měli, dostali jsme za ně asi sedmdesát korun. Ze zbytku byla smaženice. V podvečer jsme se stavili dole v penzionové hospodě. Přisedl si k nám pár obdobného věku (z Plzně byli) a začal se seznamovat. Pavlína za chvíli utekla a já za ní. Když jsem se později vrátil, pár se už seznámil s někým jiným. Nicméně na záchodě jsem se dozvěděl, že i ti noví známí jsou bezvadní, a že nám všem už ten pán na zítřek na večer rezervuje stůl. Bude sobota a to je prý narváno. Ve slabé chvilce jsem mu to odkýval.

Za čím jedeme?

Vyrazili jsme do míst, kde jsme ještě nabyli. Ten popisovaný první den se počasí vůbec nepovedlo, takže jsme skončili v Domažlicích, kde dosud nebyla pouze Pavlína. Však jsme si to později vynahradili.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Penzion v Rybníce je velmi přívětivé místo. Mají tam kuchyňku, člověk si může uvařit. Ale jejich vlastní kuchyně není taky špatná. Za penzionem je i krám, kde se v době příhodné dají koupit i vajíčka na smaženici. Doufám, že to tak zůstalo.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Počasí bylo dopoledne šílené, ale nebýt toho, nepodívali jsme se do Domažlic na hrad. Nejvíc se mi v expozici muzea líbila čepice vyrobená z choroše. Ale zámek v Poběžovicích byl ve stavu žalostném.

Ostatní informace

Pamatuju si leccos, ale ceny vstupného ne (platilo se na Chodský hrad). Stejně už bude všechno jinak.