Dobyl jsem Königstein

Kam a jak jedeme?

Pevnost Königstein představuje jedinečný důkaz evropského umění stavby pevností. Historie této mohutné skalní nedobytné pevnosti se začala psát před více než 750 lety. Areál pevnosti se postupem čau rozšiřoval a vznikl jedinečný soubor staveb v pozdně gotickém, barokním a renesančním stylu.

Za čím jedeme?

Něco z historie

První zmínka o této pevnosti, v té době ještě hradu, je z roku 1241. Král Václav I. z Čech zapečetil "in lapide regis" ("na kameni krále" Hornolužickou hraniční listinu); na skalní náhorní planině stojí středověký hrad, který patří k Českému království.

Roku 1406/08 během „Sporu o Dohnu“ přechází hrad do majetku Wettinů.

1589 kurfiřt Kristián I. nařizuje přestavbu hradu na pevnost – do r. 1594 byly postaveny např. Portálový dům (Torhaus), boční přepad, Stará kasárna, hrad Christiansburg (jinak Friedrichsburg) a Stará zbrojnice; následujících stoletích byla obranná zařízení stále modernizována na základě nových poznatků tak, aby se žádný nepřítel ani neodvážil na pevnost zaútočit; protože byla Pevnost Königstein nedobytná, vyhledávali ji v neklidných dobách panovníci Saska, aby se zde schovali a ukryli své umělecké cennosti a státní klenoty; díky své poloze v krásné krajině byl Königstein také oblíbeným výletním místem panovnického dvora a místem konání nejrůznějších slavností

Königstein sloužil také jako státní vězení. Nejslavnějšími vězni byli Johann Friedrich Böttger, spoluvynálezce evropského porcelánu (1706/07),ruský revolucionář Michail Bakunin (1849) a
sociální demokrat August Bebel (1874) Do r. 1922 byl Königstein nejobávanějším státním vězením Saska.

Za druhé světové války zde byl zajatecký tábor, nejprve pro polské zajatce, později pro francouzské generály a důstojníky. V roce 1942 se podařilo francouzskému generálovi Henrimu Giraudovi ze zajateckého tábora uprchnout. Roku 1945 posádka pevnosti předává velení francouzským válečným zajatcům; později je zajatecký tábor evakuován americkou speciální jednotkou a pevnost obsazuje Rudá armáda, která zde zřizuje lazaret

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pevnost se rozkládá na 9,5 ha a majestátně se tyčí ve výšce 361 m.nad mořem na jedné ze stolových hor Saského Švýcarska. Nachází se cca. 15 km za bývalým hraničním přechodem Hřensko/Schmilka. Autem se sem pohodlně dostanete, zaparkuje te v nádherném „parkovacím domě. “ Zde necháte svého plechového miláčka nebo motorku a pokračujete do mírného kopečka.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Už na parkovišti se naskýtá krásný pohled na hlavní část pevnosti. Jsou dvě možnosti jak se dostat do pevnosti, výtahem, který je zabudován ve skále a doveze vás přímo do prostoru hradeb, nebo po levé straně cestou k jedinému vchodu a dále přes dvě brány do objektu. Jelikož tento jediný vchod byl dobře střežen a měl několik zábran, pevnost nebyla nikdy dobyta, proto jsem se vydal touto trasou a udělal jsem dobře. Přede mnou se najednou rozprostíral majestátní a nedobytný vchod do pevnosti.
U pokladny jsem zaplatil 6 euro vstup. Za dalších 2,5 eura jsem si vypůjčil českého průvodce v digitální podobě a mapu. Všechny důležité objekty jsou označené číslicí, stačí jen namačkat číslo a vše potřebné vše dozvíte ze sluchátek česky. Z hradeb je nádherný výhled jak na Labe, které protéká pod pevností, tak i na okolní kopce. Když je dobrá viditelnost, dá se dohlédnout až daleko do Čech a druhé straně do vnitrozemí do Německa.

Ostatní informace

Toto jedinečné místo rozhodně stojí za návštěvu.