Loading...
Tipy na výlet • Romantika • Celodenní výlet • Na hory
Ždiár, hezká obec pod Beliánskými Tatrami, nás moc přívětivě nepřivítal. Vrcholy okolních hor zakrývala černá mračna a na zem se snášely provazy prudkého deště. Cesta do tohoto nádherného koutu Slovenska je ale na jaře tak trochu sázkou do loterie. Navíc jsme se po ubytování dozvěděli, že chodníky do Belánek jsou ještě uzavřeny a tak se ohlížíme po náhradním programu. Snad bude ráno moudřejší večera. Trochu bylo. Mraky se z černé převlekly do šedé a dokonce sem tam v nich byla i modrá okna. Po snídani jedeme do Tatranské Kotliny a zajíždíme na první parkoviště. Odtud je to nejblíže k Beliánské jeskyni, která je mojí starou známou. My jsme si pro dnešní den vybrali cestu na chatu Plesnivec a do Doliny sedmi pramenů.
Sláva Tatranské Kotliny v posledních letech hodně ustoupila. Mnoho domů, kolem kterých procházíme, je prázdných a i místní parky postrádají větší péči. Při silnici na druhé straně vsi nacházíme modrou značku, která by nám měla dělat v první části cesty společnost. Po krátkém úseku se cesta proměňuje na vodou srovnané kamení a začíná stoupat. Okolní lesy jsou hodně prořídlé s podrostem náletů. Při okrajích cesty v travnatých plochách se objevují vzácnější druhy květin. Mezi nimi sice ještě v neotevřených poupatech roste stále vzácnější okrotice červená. Cesta se mění v užší pěšinu a občas prochází mezi hustým křovím. Někde pod námi je slyšet hukot vody. Stoupání je stále prudší a po chvilce vstupujeme na travnatý prostor. Došli jsme na Rozcestí zelené s modrou nad Šumivým pramenem ( 935 m.n.m.). Je zde skupinka turistů, chvilka na vydechnutí a krátký rozhovor se hodí.
Za Rozcestím se pěšina zařezává do prudkého svahu, který je dosti strmý. Okolní les je smrkový a se stoupající výškou se objevuje i více listnatých stromů. Svahy v okolí cesty jsou posety kameny a menšími skalisky. Mezi stromy se občas objeví průhled na špice ve východní části Vysokých Tater. Snaha určit jejich jména podle mapy je tak padesát na padesát. Na jihovýchodě to může být vrchol Stěžek ( 1529 m.n.m.). Přibližně ve stejném směru se objevují obě Svišťovky, Velká ( 2038 m.n.m.) a Malá ( 1558 m.n.m.), ale moc bych na to nevsázel. Svah nad námi se na několika místech mění ve skalní stěnu. Na kamenech v okolí se zalíbilo nádherným a hodně tajemným modře kvetoucím zvonečníkům. V prasklinách kamenů se perou o místo na slunci drobné sleziníky. Pěšinu na několika místech přetínají potůčky s průzračnou vodou, které následně spěchají do hlubokého údolí. Mezi stromy se objevuje chata Plesnivec ( 1290 m.n.m.), stezka se několikrát stáčí a dlouhé stoupání končí.
Uvnitř chaty je poměrně živo a docela dobře se tu u dobrého pivka sedí. Obnovení sil již bylo potřeba. Navíc dobrou zprávou je, že většinu cesty půjdeme z kopce dolů. Vede nás žlutá po širší, nedávno rozšiřované lesní cestě. Je odtud hezký pohled na hradbu Skalních vrat ( 1619 m.n.m.). V několika serpentinách sestupujeme do Doliny sedmi pramenů. Stále hlasitější je hučení vody a po chvilce se před námi objevuje svah, po kterém jako stříbrné stužky stéká několik potoků. Pohled to je nádherný a člověk by se vydržel na tu krásu dívat hodně dlouho. Na loučkách v okolí potůčků kvetou bílé vemeníky, modré chrpy a další druhy květin. Navíc je odtud vidět chata a skalní hřeben nad ní. Jen pohled na oblohu nás vrací do reality. Mraky se nad údolím začínají shlukovat a jejich barva nevěští nic dobrého. Jednotlivé potoky se spojily v hodně silný tok. Jdeme skoro po rovině a několikrát potok přecházíme. Srázy nad námi nabírají na výšce a údolí se postupně rozšiřuje. Přicházíme na Rozcestí Čierná voda a odtud po modré se stejnou cestou vracíme do Tatranské Kotliny. Sprška deště nás tentokrát nepostihla a jen za drobného mžení docházíme na parkoviště.
Příjemným zážitkem bylo posezení v chatě Plesnivec. Měli výbornou fazolovou polévku a pivo nemělo chybu. Navíc mladá obsluha byla příjemná a rychlá. Jinak jsme bydleli a stravovali se v penzionu Šilon ve Ždiáru. Také k naší plné spokojenosti.
Hezký výlet, při kterém vydrželo i počasí, neměl chybu. Roste tady několik druhů orchidejí a kvetoucí jsme viděli čtyři druhy – bíle kvetoucí vemeník, okrotici červenou, růžovou pětiprstku a tmavě růžový prstnatec. Z ostatních vzácných to byla bělostná hruštička, již zmíněný zvonečník a mnoho dalších krasavic. Několik pohledů na okolní hory k tomu také patří a nám se tady moc líbilo.
Délka tohoto výletu je kolem 12 kilometrů a celkové převýšení je kolem 700 metrů. Jde se po značených cestách a výhodou je, že se lze vrátit jinou cestou. Potok v údolí se jmenuje Čierná voda. Snad jen ta viditelnost mohla být trochu lepší. Dobrá restaurace je také v Tatranské kotlině u kostelíka.