Galdhopiggen

Kam a jak jedeme?

Na začátek jedné z nejjednodušších výstupových cest na nejvyšší horu Norska se dostanete projetím městečka Lom a poté odbočením na cestu k chatě Spiterstulen (1100m), kam vede hliněná cesta.

Samotný výstup na kopec bych popsala spíše jako zdlouhavý, jelikož vždy, když už jsem si myslela, že vidím vrchol, tak se ukázal další o něco vyšší (a to asi třikrát během cesty!). Cesta začíná, když se od chaty Spiterstulen dáte po mostku přes řeku a pak Doprava přes stanovou osadu. Netřeba se bát, davy turistů vám jistě napoví kudy. Zpočátku travnatý terén se po čase mění v hliněný a pak i kamenitou stezku. Ve vyšších patrech se pak střídají i v letní sezóně (my jsme tam byli 16.7.) sněhová pole s kamenými. Nám výstup a sestup zpět trval nějakých 8,5h. Nikam jsme to nehnali, protože v půlce července je zde vidět párádně i večer stejně jako ve dne a tak nás tma rozhodně překvapit nemohla. Pozor však aby jste to nepřepískli se silami. Převýšení téměř 1500m výškových může dát zabrat.

Za čím jedeme?

Galdhopiggen je nejvyšší hora Norska a celé Skandinávie vůbec. Měří 2469m a je součástí národního parku Jotunheimen. Prvovýstup na tento kopec se podařil již v roce 1850. Galdhøpiggen nebyl vnímán vždy jako nejvyšší hora Norska, neboť o tento titul soupeřil s vrcholem Glittertind, na jehož vrcholu byl ledovec a některá měření prokázala, že je díky této ledové vrstvě vyšší. Postupem času se však ledovec zmenšil a v současné době měří Glittertind (včetně ledovce) o cca 5m méně, čímž ponechává prvenství hoře Galdhopiggen.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Přijeli jsme autem a i přesto, že všude kolem cesty byl zákaz kempování, tak kousek před kempem jsme to píchli k řece, kde už stály dva stany jiných turistů a stejně jako oni jsme to nechali náhodě, zda nás někdo vyhodí, dá pokutu či nikoli (50NOK se nám totiž platit moc nechtělo).

Přímo na vrcholu je malá chatka, kde lze zakoupit sušenky, teplý čaj a podobné pochutiny. Avšak jídlo sbalené v batůžku je jistota.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nejvíce se mi líbil ten pocit, že jsem nejvýše ve Skandinávii i přesto, že zrovna nevládlo zcela nejpříjemnější počasí a dohlednost byla jen na pár stovek metrů.

Cestou mě pak velmi překvapilo množství turistů. A to především různě starých a různě vybavených turistů. Mohli jste tu potkat jak děti okolo 10let, tak babičky ve věku přes 60. A stejně tak lidi plně vybavené na horskou túru, tak slečny a chlapce v plátěných keckách a riflích. Neuvěřitelné.

Ostatní informace

V hospůdce na vrcholu je možné zakoupit i památeční tričko s nákresem hory.

Informace o chatě Spiterstulen (ceny, dostupnost...) najdete na webových stránkách http://www.spiterstulen.no (stránky jsou v němčině, angličtině a norštině).

Tenhle výstup zcela míjí ledovec a tak vám stačí jen dobré boty a klasické vybavení když jdete někam na hory. Zkrátka nic speciálního.