Hejnická bazilika, poutní místo Jizerských hor.
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Za kulturou
Kam a jak jedeme?
Cestovat po frýdlantském výběžku a nezajet do Hejnice snad ani není možné. Po průjezdu přes část Jizerských hor a pokračováním údolím řeky Smědé se před námi objevila stavba, která nemá v širokém okolí konkurenci. Výběr místa stavby jistě nebyl náhodný. Řeka v těchto místech přitéká od východu, protéká kolem nevysokého pahorku a mění směr na severozápad. Kdybychom sem přijeli někdy kolem roku 1200, našli bychom malou uhlířskou osadu a v okolí kouřící milíře. Možná, že už tady stála malá dřevěná kaplička. Ta byla kolem roku 1250 nahrazena kaplí kamennou a Hejnice se stala poutním místem. První písemná zmínka je až z roku 1381, ale to sem již přicházeli lidé ze širokého okolí. Kaple se stala z pohledu počtu lidí malou a tak byla v 15. století nahrazena kostelem. Posvátná místa jsou také místy obchodními a z toho vyplynula i potřeba stavby kláštera.
Příležitosti využil řád františkánů, který tu v roce 1692 začal stavět klášter. Po jeho dokončení v roce 1696 došlo na stavbu františkánské a gallasovské hrobky, které byly dokončeny v roce 1698. Poutníků přibývalo a tak došlo roku 1722 ke zboření kostela. Z původní stavby byl ponechán presbytář a začala se stavět mohutná barokní svatyně, která byla dokončena v roce 1729. Chrám v roce 1761 vyhořel, ale v následném roce byl opraven. K velké opravě došlo mezi lety 1901 a 1902 a další větší úprava proběhla v roce 1929. V současné době jsou kostel i klášter nádherné a zajímavé stavby. Bazilika minor je zasvěcena Navštívení Panny Marie a co se baroka týče, nic podobného se na Frýdlantsku nenachází.
Za čím jedeme?
Velké parkoviště nedaleko chrámu je seznamovacím místem s městečkem. Z parkoviště jdeme kolem kaple sv. Antonína k parku a alejí se dostáváme na velké prostranství před kostelem. To od parku odděluje kamenná zídka, na které je několik barokních soch světců. Vlevo je budova kláštera a proti nám západní průčelí chrámu. Nad vstupním průčelím vyčnívají dvě věže s cibulovitými báněmi. Mezi nimi je vysoký štít se sochou Panny Marie. Nad hlavním vchodem je velký, zdobený znak. Vcházíme do prostoru svatyně. Ta je jednolodní a je postavena na půdorysu latinského kříže. Východní rameno příčné lodi je sklenuto gotickou křížovou klenbou. Hlavní loď je sklenuta plackami, mezi kterými jsou dělící pásy. Presbytář je sklenut plackou a klenby kostela jsou pokryty nástropní malbou s výjevy ze života Panny Marie. Pocházejí z 20. století. Mezi několika bočními oltáři je tak zvaný Valdštejnský polní oltář. Vnitřní zařízení je barokní a něco je z období klasicismu. Tolik skutečně stručný popis svatyně.
Klášter tvoří čtyři patrové budovy. Mají jednoduchou fasádu a obklopují menší dvůr, kolem kterého vede chodba. Klášter je částečně přístupný a v době naší návštěvy tu byla výstava o jeho současném využití. Od roku 2001 tu je umístěno Mezinárodní centrum duchovní obnovy. Od kláštera jdeme do městečka. Nejzajímavější část je v okolí kostela. Využíváme možnost kostel a klášter obejít. Shodujeme se, že nejhezčí pohledy na chrám jsou od řeky. Na mostě přes řeku je barokní socha sv. Jana z Nepomuku. Za řekou objevujeme několik hezkých stavení. Vracíme se po silnici od Bílého Kostela, po které jsme přijeli. Za pozornost stojí několik domů při silnici a během vycházky se nám otevřelo několik krásných výhledů na okolní hory. Výrazný mezi nimi je skalnatý Ořešník ( 800 m.n.m.). A to je konec hezkého půldenního výletu.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Stravovali jsme se a byli ubytování ve Žďáru, který je místní části Tanvaldu. Dočasným domovem byl pension Akron. Mlsná nás v Hejnici zavedla do cukrárny u kostela na kávu a nějaký ten dortík. V prostorách kláštera je restaurace, ale tu jsme nevyužili.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Hejnice se dá těžko popsat, ta se prostě musí vidět. Jakási posvátnost a klid z místa přímo čiší. Tady se člověku nejen líbí, ale docela tu dosti intenzivně prožívá jakési uklidnění myslí. Prostě je to příjemný zážitek.
Ostatní informace
Celá vycházka se nám dnes vešla do 4 kilometrů. Takový odpočinkový den. Jen k doplnění, kostel i klášter jsou volně přístupné a nepřetržitě otevřené.