Neděle 29. 8. 2021 - odpoledne
Z
Frýdlantu se přesouváme do Hejnice. Před třemi lety jsme odtud vyráželi na
výlet na Frýdlantské cimbuří. Tehdy jsme se ve městě nezastavili a to tvrdí, že město je perlou Jizerských hor. Musíme to dnes napravit.
Město patří k neznámějším poutním místům v Čechách. Již r. 1211 zde byla postavena dřevěná kaple se soškou panny Marie - k místu se samozřejmě vztahuje pověst o zázračném uzdravení. Toho roku bylo údajně i založeno město. Brzy se zde začali scházet i poutníci. R. 1352 byla kaple nahrazena kamenným poutním kostelem. První písemná zmínka o obci je z r. 1381, kdy zde žili hlavně zemědělci a lesní dělníci. R. 1498 tady byl vysvěcen v pořadí již třetí kostel. Když panství v letech 1558 - 1621 vlastnili Radernové, kteří patřili k protestantům, nechali kostel, ke kterému se konali pravidelné poutě, zavřít. Až nový katolický rod Gallasů poutní místo obnovil a r. 1679 nechal přistavět ambity pro ochranu věřících před nepřízní počasí. V letech 1692 - 1696 byl postaven čtyřkřídlý patrový klášter pro františkány. V letech 1722 - 1729 byl opět přestavěn kostel Navštívení Panny Marie. Ale ani tato přestavba nebyla poslední, byla však největší. Na oltáři je původní soška Madony z 80. let 14. století, v interiéru jsou barokní oltáře z konce 18. století.
Po válce kláštery nebyly žádoucí - v noci z 12. na 13. dubna 1950 ho přepadl oddíl Státní bezpečnosti (StB) a vytvořil z něj internační tábor pro řeholníky a řádové sestry, kteří museli pracovat ve zdejší textilce a porcelánce. Později se z kláštera stala jídelna, školní družina, byly zde různé dílny.
Po r. 1989 byl klášter vrácen církvi, která opravila interiér kostela, obnovila klášter i jeho zahradu.
Parkujeme u kostela s klášterem. Je to skutecně nádhera. Nejdřív však jdeme na oběd do
Klášterní restaurace. Čas na uvaření oběda mám, ale chuť vařit ne. Je to zatažené, občas spadne pár kapek. V dešti vařit už nechci. Jíme v luxusním prostředí. Zajímavá je i nabídka. V přilehlé místnosti je samoobslužný bufet se širokou nabídkou, vč. polévky za jednotnou cenu myslím 150,- Kč. Každý si může nandat, co se mu líbí a kolikrát chce. Jsou tu i zeleninové saláty a mám dojem, že i moučník. Jen pivo v ceně není. Točí tady však výtečnou jedenáctku Anastazius, kterou speciálně pro klášter vaří
Zámecký pivovar Albrecht. Mají ho tady i v lahvi.
Po skutečně dobrém obědě se jdeme podívat do kostela Navštívení Panny Marie, který je volně přístupný. Jestli je z venku nádherný, tak uvnitř je to úžasné. Novobarokní kaple sv. Antonína u parkoviště otevřená není, je však do ní dobře vidět. Po požáru kostela v pol. 18. století zde byla postavena márnice, která byla později upravena na hasičskou zbrojnici. Přestavba na současnou kapli je z 30. let 20. století.
Tady jsme se rozhodli vyrazit na krátkou procházku na vyhlídku nad městem. Je to asi 1 km po zelené. Zase je to zatažené, zase začíná pršet. Ota nějak vyměkl, skoro se chce vrátit. Já to odmítla s tím, že klidně půjdu sama. To Ota samozřejmě nedopustil a nakonec byl rád, že to nevzdal. Spadlo jen pár kapek. Přecházíme přes řeku Smědá po barokním kamenném mostě z 18. století. Má dva různě široké oblouky (11,9 a 5,3 m) z lomového zdiva, je 21,4 metru dlouhý a 12,5 metru vysoký. Socha Jana Nepomuckého je z r. 1722.
Skalní vyhlídka Poustevníkův kámen je na vrchu Na Chatkách, který býval oblíbeným výletním místem. Dokonce zde stával kiosek s občerstvením. Na skálu vedly kamenné schody, býval tam kříž a návštěvníci se mohli kochat dalekými výhledy. Někdy okolo r. 1863 se u zdejší skalky usadil poustevník - zřídil si zde prostou chýši a modlitebnu. Dlouho tady však nežil. Stromy postupně zastiňovaly vyhlídku, někdy po válce zmizely i kamenné schody. R. 2017 Lesy České republiky vyhlídku obnovily. Vysoké stromy porazily, nechaly udělat nové kamenné schody a kovové zábradlí. Nahoře usadily nový kříž. Je tam i dřevěná lavice.
Pod vyhlídkou je zajímavý otočný informační panel, dokonce třípatrový. Dole jsou hádanky pro děti, na prostředním jsou informace o historii vyhlídky, v nejvyšším patře jsou informace o zajímavostech města. Samozřejmě čteme všechno.
Na vyhlídce je krásně, sedíme na lavičce a kocháme se. Času máme dost. Hejnici máme pod sebou jako na dlani. Naproti jsou vrcholy
Smrk s rozhlednou,
Frýdlantské cimbuří, Polední kameny, Ořešník s křížem, Smědavská hora a další krásné kopečky. Jen bohužel zcela přesně nevíme, který kopec je který. Nikde není panorama popsané.
O kousek níž je Lesní divadlo, které zde v letech 1913 - 1914 založil hejnický Spolek pro pozdvižení cestovního ruchu. Využilo zdejší terén, nemusely se ani dělat velké úpravy. Dokonce lavice byly číslované. Hrála se zde i opera. Význam divadla postupně klesal. R. 1923 ho převzalo město. Pak se tu hrály už jen krátké scénky. Po r. 1945 scéna nebyla obnovena. Kovové části byly rozkradeny, hlediště zarostlo. R. 2014 místní nadšenci dřeviny vymýtili, kamenné opěrné zdi jeviště očistili. Divadlo se zde sice nehraje, ale prostor vypadá hezky. I tady je jednopatrový otočný informační panel s informací o historii divadla.
Vracíme se k autu, už zase svítí sluníčko. Dokonce jsem oslovila jednoho místního chalupáře, aby nám pověděl, který kopec je
Frýdlantské cimbuří, kde jsme před třemi lety byli, a co je to za kopec s tím křížem. Věděl všechno - teď jsme už úplně spokojení.
Tím jsme vyčerpali dnešní program. Dál už nikam jet nechceme. Jen přemýšlíme, kde budeme spát. Po dobrých zkušenostech se silničkami s cyklostezkami to zase zkoušíme. Jedeme po staré poutní cestě, cyklistické trase a modré turistické trase. Silnice končí u mostku přes Sloupský potok. Na spaní se nám tu nelíbí, ale voda v potoce je krásně čistá. Tady se konečně pořádně umyjeme. V dešti a v zimě jsme to vždy nějak ošidili. Spoléháme na to, že pokud někdo půjde, tak se schováme pod mostem. Voda je ledová, ale osvěžení je jedinečné.
Dál už nic nehledáme. Směřujeme na jihozápad
do Oldřichovského sedla, odkud chceme
zítra vyrazit pro změnu opět do skal. V itineráři mám poznámku, že kousek pod sedlem je pramen a že na parkovišti by se dalo přespat.
Parkoviště je rovné, prázdné, údajně placené (50,- Kč za den), teď už je pokladna zavřena. Otevřená je však hospůdka Hausmanka U Kozy. Pro jistotu se jdeme zeptat, jak je to s parkovištěm, že bychom tam chtěli přespat. Dopadlo to skvěle. Parkoviště patří k hospůdce, ale zítra je zavřeno vše - ani parkovné nikdo nepřijede vybírat. Už najeli na mimosezónní provoz, takže tady klidně prý můžeme zůstat. To se nám hodí.
Rychle parkujeme a jdeme do hospůdky, krásné typické horské chaty. I když se už chystají zavírat, ještě jsme zvládli cvikovské pivo a malou večeři - bramboráčky. Ota zatuploval a zavírá se. Vše vyšlo super. Je 19 hodin, jsme umytí, jsme po večeři, co víc si přát. Jen aby zítra bylo počasí aspoň srovnatelné s tím dnešním.
Teplo venku není, sedíme v kabině a žasneme, kolik aut večer ještě jede do Liberce. Jede jedno za druhým. Naštěstí parkoviště je výš než silnice, tak to slyšíme hodně tlumeně.
Poslední aktualizace: 7.2.2022
Jedeme do našich severních hor - 19. den - odpoledne: Hejnice - významné poutní místo, cca 2 km dlouhá procházka na vyhlídku Poustevníkův kámen a k Lesnímu divadlu na mapě
Kvalita příspěvku:
1
turista zde byl a hodnotil
5,00
Diskuse a komentáře k Jedeme do našich severních hor - 19. den - odpoledne: Hejnice - významné poutní místo, cca 2 km dlouhá procházka na vyhlídku Poustevníkův kámen a k Lesnímu divadlu
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!