Hejnická bazilika, poutní místo Jizerských hor.

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Za kulturou

Hejnice, celkový pohled na basiliku • Fotografie (41) • Foto: Bohumir

Vstoupit do fotogalerie (41 fotografií)

Hejnice, basilika Navštívení Panny Marie

Hejnice, průčelí basiliky

Vstoupit do fotogalerie (41 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Cestovat po frýdlantském výběžku a nezajet do Hejnice snad ani není možné. Po průjezdu přes část Jizerských hor a pokračováním údolím řeky Smědé se před námi objevila stavba, která nemá v širokém okolí konkurenci. Výběr místa stavby jistě nebyl náhodný. Řeka v těchto místech přitéká od východu, protéká kolem nevysokého pahorku a mění směr na severozápad. Kdybychom sem přijeli někdy kolem roku 1200, našli bychom malou uhlířskou osadu a v okolí kouřící milíře. Možná, že už tady stála malá dřevěná kaplička. Ta byla kolem roku 1250 nahrazena kaplí kamennou a Hejnice se stala poutním místem. První písemná zmínka je až z roku 1381, ale to sem již přicházeli lidé ze širokého okolí. Kaple se stala z pohledu počtu lidí malou a tak byla v 15. století nahrazena kostelem. Posvátná místa jsou také místy obchodními a z toho vyplynula i potřeba stavby kláštera.

Příležitosti využil řád františkánů, který tu v roce 1692 začal stavět klášter. Po jeho dokončení v roce 1696 došlo na stavbu františkánské a gallasovské hrobky, které byly dokončeny v roce 1698. Poutníků přibývalo a tak došlo roku 1722 ke zboření kostela. Z původní stavby byl ponechán presbytář a začala se stavět mohutná barokní svatyně, která byla dokončena v roce 1729. Chrám v roce 1761 vyhořel, ale v následném roce byl opraven. K velké opravě došlo mezi lety 1901 a 1902 a další větší úprava proběhla v roce 1929. V současné době jsou kostel i klášter nádherné a zajímavé stavby. Bazilika minor je zasvěcena Navštívení Panny Marie a co se baroka týče, nic podobného se na Frýdlantsku nenachází.

Za čím jedeme?

Velké parkoviště nedaleko chrámu je seznamovacím místem s městečkem. Z parkoviště jdeme kolem kaple sv. Antonína k parku a alejí se dostáváme na velké prostranství před kostelem. To od parku odděluje kamenná zídka, na které je několik barokních soch světců. Vlevo je budova kláštera a proti nám západní průčelí chrámu. Nad vstupním průčelím vyčnívají dvě věže s cibulovitými báněmi. Mezi nimi je vysoký štít se sochou Panny Marie. Nad hlavním vchodem je velký, zdobený znak. Vcházíme do prostoru svatyně. Ta je jednolodní a je postavena na půdorysu latinského kříže. Východní rameno příčné lodi je sklenuto gotickou křížovou klenbou. Hlavní loď je sklenuta plackami, mezi kterými jsou dělící pásy. Presbytář je sklenut plackou a klenby kostela jsou pokryty nástropní malbou s výjevy ze života Panny Marie. Pocházejí z 20. století. Mezi několika bočními oltáři je tak zvaný Valdštejnský polní oltář. Vnitřní zařízení je barokní a něco je z období klasicismu. Tolik skutečně stručný popis svatyně.

Klášter tvoří čtyři patrové budovy. Mají jednoduchou fasádu a obklopují menší dvůr, kolem kterého vede chodba. Klášter je částečně přístupný a v době naší návštěvy tu byla výstava o jeho současném využití. Od roku 2001 tu je umístěno Mezinárodní centrum duchovní obnovy. Od kláštera jdeme do městečka. Nejzajímavější část je v okolí kostela. Využíváme možnost kostel a klášter obejít. Shodujeme se, že nejhezčí pohledy na chrám jsou od řeky. Na mostě přes řeku je barokní socha sv. Jana z Nepomuku. Za řekou objevujeme několik hezkých stavení. Vracíme se po silnici od Bílého Kostela, po které jsme přijeli. Za pozornost stojí několik domů při silnici a během vycházky se nám otevřelo několik krásných výhledů na okolní hory. Výrazný mezi nimi je skalnatý Ořešník ( 800 m.n.m.). A to je konec hezkého půldenního výletu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Stravovali jsme se a byli ubytování ve Žďáru, který je místní části Tanvaldu. Dočasným domovem byl pension Akron. Mlsná nás v Hejnici zavedla do cukrárny u kostela na kávu a nějaký ten dortík. V prostorách kláštera je restaurace, ale tu jsme nevyužili.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Hejnice se dá těžko popsat, ta se prostě musí vidět. Jakási posvátnost a klid z místa přímo čiší. Tady se člověku nejen líbí, ale docela tu dosti intenzivně prožívá jakési uklidnění myslí. Prostě je to příjemný zážitek.