Hledání Ruského hrobu
Dnes je to opět jen típek na výlet. Chce se někam vyrazit, ale nádrž v autě duní prázdnotou a karta ne a ne vymámit z peněžního automatu další obnos. Koukneme do mapy, uděláme si kolem Lípy kružnici vymezující naše možnosti pěší chůze a zjistíme, že v jedné z map (Lužické Hory, Edice klubu českých turistů, č. 14, 2. vydání 1997) je v lese za Dolní Libchavou jakýsi Ruský hrob. A cíl je tu! Zahajme putování třeba u atleticko - fotbalového stadionu a pokračujme pod Holým vrškem podél zahrádkářské kolonie. Za zahrádkami objevíme čističku, do které stéká veškerá odpadní voda z našich domácností. Aspoň z dálky můžeme obdivovat bazény, v nichž se bakterie vypořádávají s tím, s čím se nevypořádají naše těla. Dokonalost zařízení symbolizují věže naplněné zde vznikajícím bioplynem, který vytápí nejen čističku, ale i několik okolních okálů. Ke všemu energie z něj vytvořená vhání vzduch k bakteriím, které tak pracují efektivněji. Půjdeme-li dále po cestě, překonáme nejprve poslední úsek Sporky před jejím soutokem s Ploučnicí a o několik metrů dále železniční trať. Po dalších asi dvou stech metrech zabočme doleva na cosi, co vzdáleně připomíná polní cestu. Ta nás dovede k lesu, který zřejmě navštěvují jen lesníci. Na okraji hnízdí v bahně čejky chocholaté a dost pokřikují, rušíme-li jejich klid, všude je také spousta stop různé tzv. spárkaté zvěře. Přesto se do lesa nebojme a vstupme do něj hned. Půjdeme-li dále po cestě, dojdeme k rozcestí s jinou pěšinou. Nyní cesty opusťme a snažme se jít kolmo na tušenou železniční trať. Měli bychom objevit čerstvě vytvořenou oplocenku. Podél ní se dejme Doprava a na jejím konci pokračujme dále ve směru původní chůze. Hrob bychom již neměli minout. Pokud se nic nezměnilo, je tvořen náhrobkem z černého kamene, na kterém je nápis upozorňující na pochod smrti z roku 1945. Patrné jsou také základy hrobu, nápadně jiné je i rostlinstvo v okolí objektu, opodál leží zrezivělé hrábě svědčící o faktu, že tak před patnácti lety se o hrob možná i někdo staral. Překonejme železniční násep a vydejme se podél něj vpravo. Mezi rákosinami se objevují meandry Ploučnice a co chvíli zahlédneme nějaké zajímavé zvíře, neboť klid je rušen jen zřídka projíždějícími vlaky. Před námi je Mlýnský vrch. Asi po necelém kilometru narazíme na kvalitnější cestu, která nás, uhneme-li doleva, zavede k chatám a později k řádně zdevastovanému stružnickému mlýnu. Ploučnici zde téměř nepoznáte, protože je dravá a voda v ní pěnivá. Toho využívají milovníci slalomu na divoké vodě, který zdejší obec proslavuje asi stejnou měrou jako občasné povodně. U mlýna je rovněž dřevěný můstek, který umožňuje odvážlivcům přechod na druhý břeh. Nesmím zapomenout také na krocana, který turisty v červeném důsledně odhání od svého krůtího harému. Předem se omlouvám, pokud už byl sněden a vy jste vyrazili na cesty právě kvůli této atrakci. Zbývá se vrátit. Navrhuji pokračovat dál po cestě na pravé straně Ploučnice. Dojdeme až k hlavní silnici směřující k Děčínu. Tu s rozvahou překonejme a pokračujme podél řeky. Po čase narazíme na starou stružnickou silnici, na které za nechráněným přejezdem uhněme vpravo a ona nás dovede téměř do Dolní Libchavy, což je už opět součást České Lípy. (pěšky cca 8 km).