Hodonín – historické centrum a minipivovar pivovar Kunc

Projíždíme Moravou, plánujeme zastávky u rozhleden a mimo jiné i v minipivovarech. Hodonín máme na cestě a mají tu být pivovary rovnou dva. To je tedy důvod se zde zastavit. Ani jsme neměli tušení, jaké hezké zde mají centrum.

Hodonín je okresní město v Jihomoravském kraji. Rozkládá se na pravém břehu řeky Moravy, která zde tvoří přirozenou hranici mezi Moravou a Slovenskem. Přibližně 18 km je to jihozápadním směrem na dálnici z Prahy do Brna.

Zdejší úrodná oblast lákala k osídlování již v dávné minulosti. Vedly tudy dvě významné obchodní stezky - jantarová a bronzová. První písemná, ale nepotvrzená zmínka je z r. 1046. Potvrzené jsou pak zprávy o něco pozdější, stále však z 1. poloviny 12. století. Když se po zániku Velkomoravské říše po r. 1018 Slovensko připojuje k Uhrám, budují se na strategicky důležitých místech nové hrady. Mezi ně patřil i zdejší hrad, postavený na významné obchodní cestě z českého státu do Uher. R. 1228 je Hodonín povýšen na město s právem pořádat alespoň jednou za rok výroční trh.

Na poč. 15. století město téměř zničila vojska krále Zikmunda. Přesto pro tuto oblast bylo 15. století významné. V okolí města se začaly budovat rybníky, největší na Moravě.

Téměř 300 let byl Hodonín městem. R. 1512 o tuto výsadu přišel a poklesl na město poddanské. Tehdejší majitelé páni z Lipé ve 2. polovině 16. století přestavěli hrad na čtyřkřídlý renesanční zámek s vodním příkopem. Město však bylo dál pustošeno. Po třicetileté válce zůstaly na náměstí pouze dva domy. Přesto se obyvatelé nevzdali a znovu si své město vybudovali. V prostorách zámku byla r. 1787 založena továrna na zpracování tabáku. Po požáru r. 1802 nebyla výroba zde již obnovena a zámek chátral. Poslední zbytky zámku byly zbořeny v roce 1915.

Proti bývalému zámku si postavili Oprštorfové r. 1642 trojkřídlý přízemní barokní zámek. Po požáru 1746 ho Lichtenštejnové přestavěli na jednopatrový barokní lovecký zámeček, kde později sídlila správa hodonínského panství. Dnes je v budově Masarykovo muzeum se stálou expozicí, která je věnována T. G. Masarykovi, zdejšímu nejslavnějšímu rodákovi.

My jsme ve městě zaparkovali poměrně nedaleko od centra - v ulici Pančava. Do města jsme šli Velkomoravskou ulicí, kde nás zaujala obrovská budova Obchodní akademie (č. 13). Tehdejší Česká reálka byla postavena r. 1894 v historizujícím slohu norimberské secese. Stejný vídeňský architekt Ernst von Gotthilf ve stejném slohu navrhl i nedalekou novou Radnici na Masarykově náměstí. Ta byla postavena r. 1904. Dnes je tam sídlo městského úřadu, kde si můžete vždy ve 12.00, 15.00 a 18.00 hodin poslechnout zvonkohru.

Stará Radnice stála nedaleko, na místě budovy dnešního regionálního centra. Patrová budova byla postavena r. 1609, měla tři renesanční štíty, na prostředním byl znak města. V malé věži byl zvon, kterým se svolávala městská rada. Zde byly umístěny i městské míry a váhy. Po požáru r. 1746 si postavili novou dvoupatrovou Radnici , opět s věží. Bohužel i tato budova shořela. Dnešní budova byla postavena r. 1865, později v ní byla městská knihovna a po rekonstrukci r. 2010 je využívána jako regionální centrum s exponáty, které jsou věnovány historii města. V kanceláři regionálního centra je možno si domluvit i prohlídku věže nové Radnice s průvodcem. Toho jsme využili a moc jsme si to užili. I když věž není zahrnuta mezi rozhledny, ve zdejší rovinaté krajině je vidět daleko a na všechny strany.

Proti nové Radnici je další dominanta – jednolodní farní kostel sv. Vavřince. První kostel zde byl postaven již r. 1240. Raně barokní přestavba r. 1687 změnila ráz kostela a stávající věž zvýšila o jedno patro. Nynější pozdně barokní podoba je z další přestavby v letech 1780 – 1786. R. 1853 byla v podvěží vystavěna kaple Božího hrobu. Ve věži zvonice je zvon z r. 1640 a umíráček z r. 1714. Sochy před kostelem jsou z let 1713 a 1714, sem byly přesunuty ve 30. letech 20. století.

Mezi kostelem a Radnici je na náměstí tzv. Zpívající fontána. Svým tvarem připomíná meandry řeky Moravy. Fontána je řízena počítačem, který umožňuje reprodukovanou hudbu zajímavě kombinovat se střikovými i světelnými efekty.

Na severním konci náměstí je Morový sloup. Na podstavci je erb rodu Lichtenštejnů, kteří ho zde nechali r. 1716 postavit.

Jako první jsme však ve městě navštívili pivovar Kunc na Národní třídě jen kousek od Masarykova náměstí. Byl čas oběda, tak jsme toho využili. Pivovar je v bývalém dvoře Kuncova domu, podle kterého se pivovar jmenuje. Navazuje na dávnou historii vaření piva v době, kdy byl Hodonín malou trhovou vsí. První písemná zmínka o vaření piva je z r. 1228. V Hodoníně byl i panský pivovar v místech mezi starým hradem a novým zámečkem. Pivo se v Hodoníně přestalo vařit se začátkem 1. světové války. Minipivovar Kunc byl otevřen dne 24. 9. 1994. Jeho součástí je i pivovarská restaurace U Šviháka, nazvaná podle světlého nefiltrovaného piva Švihák (11°). Není to však jediné pivo, které se zde vaří.

Po prohlídce centra města jsme se vydali hledat další minipivovar Hodonínský vojáček, který měl být v hospodářských prostorách kdesi za muzeem v prostorách bývalé zámku. Tam jsme však zjistili, že tento pivovar již svoji činnost ukončil. Tím jsme ukončili i my prohlídku města.

Městem vede několik cyklotras, mimo jiné i podél řeky Moravy. Stezka Podluží vás dovede k rozhledně v Novém Poddvorově i k odbočce k větrnému mlýnu ve Starém Poddvorově. Po zelené turistické trase směrem na jih se po 6,5 km dostanete do Slovanského hradiště v Mikulčicích. Tam jsem se také zastavili, ale až později.

Hodonín – historické centrum a minipivovar pivovar Kunc na mapě