Hrádek Frymburk, obec a něco z okolí.

Kam a jak jedeme?

Na severozápadě Bavorovské vrchoviny v údolí Mačického potoka je zdaleka viditelný vrch s kapličkou. Kdysi tady stál menší Hrádek či tvrz, ze kterého lze dnes vidět jen hluboký příkop a mohutné valy. První zmínka o Frymburku je z roku 1318. Tehdy byla ves v majetku bratrů, Protivy a Sezemy. Zcela jistě zde ke konci 13. století stála tvrz a to až do doby, kdy byl jejím majitelem Racek Varlych z Bubna. Postavil se proti králi a následky se dostavily poměrně brzy. Za vlády Jiřího z Poděbrad byla v roce 1467 tvrz vypálena a již nebyla obnovena. Když panství získal Jan Vojslav z Branišova nechal postavit kolem Roku 1574 pod vrchem na břehu rybníka novou tvrz. Tu postihl stejný osud a v roce 1623 byla zničena. Poté kupuje frymburské zboží Alžběta Kolovratová v Lobkovic a natrvalo jej připojuje k žichovickému panství. Tolik ve zkratce k historii místa. Je jasné, že majitelů se tady vystřídalo daleko více, ale zabývat se jejich výčtem je spíše věcí historiků.

Za čím jedeme?

Obec je rozložena kolem silnice z Katovic do Strašína, která vsí prochází několika zátočinami. Středem obce je menší náves okolo hostince. Lze tu i zaparkovat a to je i náš případ. Na návsi je zajímavý pomník padlým v 1. světové válce. O kousek dál stojí křížek a u něho začíná stezka na kopec, kde stával hrad. Přibližně v polovině cesty je pod valem větší upravená plocha, na které mohlo být první opevnění tvrze. Dostáváme se na val a scházíme do širokého a hlubokého příkopu. Odtud opět nahoru a jsme u novogotické kapličky sv. Antonína Paduánského. Je odtud hezký výhled do všech světových stran. Na severozápadě je vidět Budětická vrchovina. Sever má pro sebe kopec Máj ( 557 m.n.m.). K východu se díváme do údolí Mačického potoka a jižním směrem se zvedá Javornická hornatina. Pod námi se leskne hladina Frymburského rybníka. Po hrázi prochází silnice a kolem ní je západní část obce s menším rybníkem Sádkem. Plocha na vrcholu není příliš velká a Hrádek byl poměrně malý. Opevnění sahalo až k rybníku, který byl jeho součástí. Pod jižním svahem je rozsáhlá budova, která stojí na místě novější tvrze. Přímo ve svahu jsou její zbytky, hned za průjezdem na dvůr. Co dalšího z ní ještě zbylo je ukryto za zdmi stavení. Dnes se zde bydlí a je vhodné respektovat soukromí. Scházíme na hráz odkud se nabízí pohled na kopec s kapličkou. Před námi zastavuje auto, ze kterého vyráží muž s fotoaparátem. Loví snímky kapličky a rybníka a po chvíli auto odjíždí. Nu, i taková je turistika. Náš další zájem ale patří údolí Mačického potoka.Na hrázi rybníka je nádherný trs sněženek a hezky se odtud dívá na rybník. Jdeme údolím na pravém břehu potoka. Na svazích kolem jsou nádherné borovice lesní a na loukách se začíná zelenat tráva. U malého přítoku kvetou křivatce luční a staré jívy. Z nich je slyšet bzukot tisíců včel, které na nich začínají s prvním sběrem. Přibližně po 1 km odbočuje od potoka cesta k východu. Po ní jdeme k loukám na svahu Pohoří ( 591 m.n.m.) a začínáme hledat místo, kde byl důl na uran. To nacházíme v podobě již zarůstající haldy na jižním svahu hory. Příroda prostě nic nenechává náhodě. Jen veliký kámen s navrtanou dírou je svědkem nedávného lidského konání. To ještě připomíná krmelec, ale to je již z jiného soudku. Od dolu se vracíme z opačné strany ke vsi. Pod námi je opět známý potok, který mezitím dosáhl svého nejsevernějšího bodu a vydal se k jihovýchodu. Polní cesta nás přivedla do vsi. V této části jsou hezké staré domečky i větší selské statky. Ještě hledáme sochu sv. Jana z Nepomuku. Ten je na okraji obce po levé straně při silnici od Katovic. Na podstavci je vyznačen Rok 1857 a nad ním nádherný starý strom. Vracíme se na náves. Cestou objevujeme nejhezčí domek ve vsi. Je malovaný a má dvoje sluneční hodiny. Jedny z roku 1997 a druhé jsou o tři Roky mladší. A až teď si uvědomuji, že na domě u rybníka jsou hodiny třetí a že náš výlet je u konce.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Hostinec tady sice mají, ale je ještě uzavřen a otevírá se až pozdě odpoledne. Jinak je možné zajít na jídlo či pití v nedalekých Žichovicích nebo v Sušici. Totéž platí i o ubytování, pokud byste se rozhodli pro delší pobyt. A tak nám zbývá rozloučení se zajímavou obcí a jejím okolím.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Vybírat něco nejhezčího v tomhle hezkém koutku naší země by bylo nošením dříví do lesa. Tahle krajina prostě pohladí při každé návštěvě, bez ohledu na roční období. I když se opakuji, nelze přehlédnout jak si příroda poradila z bývalým uranovým dolem.

Ostatní informace

Naše krátká vycházka byla něco kolem 4 kilometrů a Frymburk je na mapě KČT č. 68 Pootaví. Zbývá dodat, že obec také dříve nesla název Želenov a pokud se někdy do těchto končin dostanete, vyběhněte alespoň na kopec s kapličkou.