Humpolec – naučná stezka Po stopách historie

Ráno jsme opustili Želiv a pokračujeme na Moravu směr Přerov. Cesta vede přes Humpolec. Protože Bernard je snad naše nejoblíbenější pivo, chceme se ve městě na chvíli zastavit, abychom se podívali, kde se to pivo vůbec vaří. Na konec jsme se zdrželi déle, než jsme měli v úmyslu.

Humpolec leží při dálnici D1, zhruba v polovině cesty mezi Brnem a Prahou. Byl založen na počátku 13. století jako strážné místo uprostřed pohraničních lesů. Tudy vedla důležitá obchodní stezka z Prahy na Moravu. První písemná zmínka o vsi je však již z r. 1178.

Jako první vlastnil město pravděpodobně řád německých rytířů, do r. 1325 želivský klášter a pak křížovníci. Následně se střídali šlechtické rody - naše i cizí. Posledním majitelem byl hrabě Wolkenstein-Troszburg - za něj byl r. 1807 Humpolec prohlášen svobodným městem "na věčné časy".

Existuje pravděpodobnost, že k založení osady napomohlo naleziště stříbra, jehož těžba byla nejvýznamnější ve 13. - 15. století. Na tu pak navázala v 15. století soukenická výroba, která město proslavila až do prvních let 21. století. V 19. století se městu říkalo "Český Manchester". Soukeník Emerich Dítě tehdy vytvořil světový rekord. Za pouhých sedm hodin zvládl vyrobit kvalitní látku na lovecký oblek, a to přímo od ostříhání ovce. Za další tři hodiny ušil oblek pro císaře Františka Josefa I.

Historickou částí města prochází naučná stezka "Po stopách historie", která měří skoro 4 km a je na ní deset informačních panelů, také v němčině a angličtině. Na každém panelu je i celková mapka stezky s vyznačeným bodem daného objektu.

Stezka začíná na největším humpoleckém náměstí - na Horním náměstí. Tam je i informační tabule s mapou města a turistickými informacemi, tam jsou i  turistické a cykloturistické rozcestníky a mapa okolí. Jen bohužel informační středisko je trochu stranou tohoto centra. Naučná stezka však prochází téměř okolo.

My jsme zaparkovali jižně od tohoto centra - v ulici 5. května, odkud to bylo k pivovaru Bernard jen kousek. Tím jsme samozřejmě začali. V Humpolci si vařili nejdříve své pivo sami měšťané. Ti přestali r. 1597, když zde svoji činnost začal pivovar, který vlastnili majitelé panství Herálec. Postupně získávalo pivo na kvalitě, produkce pivovaru se zvětšovala a pivo se prodávalo v širokém okolí. Po válce byl znárodněn, v r. 1960 byl součástí národního podniku Jihočeské pivovary České Budějovice. Postupně se však uvažovalo o jeho zrušení, vybavení pivovaru se nemodernizovalo, pivo ztrácelo na kvalitě. Dne 26. října 1991 Stanislav Bernard, Josef Vávra a Rudolf Šmejkal v malé privatizaci vydražili zdejší zkrachovalý pivovar, a to za pětinásobek účetní hodnoty se silně zastaralou technologií. Zadlužili se, ale splnili si svůj sen. Během 10 let se pivovar Bernard stal celostátně uznávanou značkou. Od r. 2000 je rodinný pivovar Bernard akciovou společností, od července 2001 má strategického partnera pivovar Duvel Moortgat z Belgického království.

My víme, že vaří výborné pivo, ale tady jsme zjistili, jak celý areál hezky vypadá, v oknech administrativní budovy měli i krásně kvetoucí truhlíky. Prostě si hledí svého pracoviště, aby se jim v práci líbilo. Barevně sladěná s pivovarem je i jejich podniková prodejna, která je jen přes ulici.

Hned pak jsme se vydali na Horní náměstí, kde nás upoutala Věž kostela a kde právě začíná zmiňovaná naučná stezka.

1.  Muzeum Dr. Aleše Hrdličky, Horní nám. 273 - r. 1851 zde na kamenných základech byla postavena škola. Tu také navštěvoval světově proslulý antropolog a humpolecký rodák dr. Aleš Hrdlička, po kterém je muzeum pojmenováno. Jsou tam tři stálé expozice a stálá výstava minerálů. V přízemí je výstavní sál, kde bývají různé výstavy obrazů a dalších uměleckých děl.

2.  Kostel sv. Mikuláše s vyhlídkovou Věží je dominantou náměstí. V gotickém slohu byl postaven asi v 1. čtvrtině 13. století. První písemná zmínka je z r. 1233. Založili ho želivští premonstráti. Již jako nedokončený sloužil svému účelu. Kolem r. 1600 bylo postaveno podvěží s malou věžičkou, kde byl umístěn první zvon. Na dostavbě kostela zhruba do současné podoby se v letech 1721 - 1729 podílel J. B. Santiny, který tehdy připravoval přestavbu želivského kláštera. Oboje financovali vlastníci panství Herálec. Kostel dostal novou křížovou klenbu s barokně-gotickým dekorem, byla postavena chybějící Věž. Kolem kostela byly vybudovány postranní pilíře. Podle Santiniho návrhu byl zařízen i interiér kostela. V letech 1893 – 1895 byl upraven novogoticky, byla zvýšena kostelní Věž. Kostel je tak ukázkou vývoje českého stavitelského umění. R. 2004 byla provedena nákladná oprava a při té příležitosti kostelu věnoval varhany v hodnotě 4,5 mil. Kč humpolecký rodák, žijící v USA.

Hned za kostelem je Dolní náměstí.
3. Budova spořitelny, Dolní nám. 252 - původně to byla soudní budova. Když se město r. 1807 osamostatnilo, měla zde sídlo Radnice. V r. 1848 z okna budovy promluvil K. H. Borovský - právě zvolený humpolecký poslanec do říšského sněmu. Dne 4.11.1906 zde byl hostem T. G. Masaryk. V r. 1948 - při příležitosti 100. výročí přednesení projevu K. H. Borovským, byla na budově odhalena pamětní deska.

4.  Budova městské knihovny, Dolní nám. 250, je v novorenesanční budově bývalé Radnice, kterou si město postavilo v r. 1873 podle projektu architekta Josefa Zítka. Ten v té době dělal i projekt Národního divadla. Tato reprezentativní budova sloužila jako Radnice ještě po druhé světové válce.
Z Dolního náměstí jsme se Soukenickou ulicí dostali do Husovy ulice.
5. Evangelický kostel v Husově ulici nahradil starší a menší toleranční kostelík na Zichpilu. Hlavním důvodem bylo, že většina evangelíků byla soustředěna v této části města, zatímco na Zichpilu žili převážně Židé. Právě proto si už r. 1852 tady evangelíci postavili školu a o dva roky později i faru. Kostel byl postaven až v letech 1861–62 za finance především z veřejných sbírek a darů z protestantských zemí. Věž byla přistavena dodatečně, dokončena byla až r. 1891. Stojí na čtyřech mohutných pilířích spojených kruhovými oblouky. Od r. 2012 je kostel spolu s farou a školou chráněn jako kulturní památka České republiky.

Husovou ulicí jsme prošli okolo informačního střediska. Tam je i Hliníkárium - muzeum, které vzniklo jako recesistická reakce na známou hlášku "Hliník se odstěhoval do Humpolce" z filmu Marečku, podejte mi pero!

Školní ulicí jsme pokračovali až ke kruhové křižovatce na Tyršově náměstí. Tam nejdřív upoutá pozornost socha T. G. Masaryka, která zde byla odhalena 10.7.1937. Třikrát byla odstraněna a třikrát sem byla vrácena.
6. Gočárův dům je na Tyršově náměstí. Podle tehdejšího majitele se mu také říká Medova vila. Architekt Josef Gočár v projektu použil všechny základní prvky moderní konstruktivistické a funkcionalistické architektury. Dům, který byl postaven během v letech 1933-1934 a který byl využíván jako rodinná vila i obchodní kancelář, má průběžná okna, plochou střechu, kryté i nekryté terasy. Byl až umělecky včleněn do okrasné zahrady. Součástí návrhu byla i socha T. G. Masaryka. Po r. 1940 v něm byla zřízena textilní provozovna. Od r. 1948 do začátku 90. let 20. století ho využívalo zdravotnictví. Nyní se zdálo, že slouží opět jako rodinná vila. Tehdejší krásná zahrada již však moc udržovaná není a brání pohledu na dům.

Masarykovou a Jiráskovou ulicí jsme se dostali do ulice U vinopalny, kde je židovská synagoga. První písemná zmínka o Židech v Humpolci je z r. 1385, později se však o nich již nepíše a ani židovské památky se z té doby nezachovaly. Další písemná zmínka je až z r. 1716. Tehdy byl na východ od města (přibližně v polovině dnešní turistické cesty na zříceninu hradu Orlík) založen židovský hřbitov. V 19. století byl 2x rozšiřován. Dochovalo se tam asi 1000 náhrobků, nejstarší jsou z první poloviny 18. století. Starší hroby mají nápisy hebrejské, novější pak německé a české. Mezi nejznámější patří hroby prarodičů hudebního skladatele Gustava Mahlera a jeho strýce nebo děda a strýců spisovatele Franze Kafky. Poslední pohřeb se konal r. 1942. Během války byl hřbitov neudržován a poničen vandaly. V areálu hřbitova je prostá obřadní síň, na kterou byla umístěna pamětní deska obětem holocaustu. Od r. 1994 je chráněn jako významný krajinný prvek. Koncem 20. století byl opraven. Vlastní ho Židovská obec v Praze. Okolo hřbitova je vysoká zeď a je uzamčen.

7. Židovská synagoga - bohoslužby se nejdříve konaly v soukromých modlitebnách. Synagogu si postavili v letech 1760 - 1762 z prostředků místních i cizích židů. Původně měla barokní prvky. Po rekonstrukci r. 1860, kdy došlo i k jejímu zvětšení, získala pseudogotický ráz. V přístavbě byla rituální lázeň „mikve“, galerie pro ženy a byt rabína. Pravděpodobně tehdy k ní byla přistavěna i budova židovské školy. Po požáru r. 1886 byla obnovena na původním půdorysu v nynější podobě. Po odsunu židů byla budova zpustošena. Od r. 1952 (podle jiných pramenů r. 1961) budovu vlastní Československá církev husitská. Od r. 1958 je chráněna jako kulturní památka České republiky.

V blízkosti synagogy je památník Ivanu Martinu Jirousovi, zdejšímu rodákovi, který je znám také pod přezdívkou Magor. Byl to český básník, novinář a kritik, jeden z členů českého undergroundu. V době normalizace byl za své politické názory pětkrát vězněn. Spolupracoval s rockovou skupinou The Plastic People of the Universe.

Přešli jsme Jihlavskou ulici do ulice Zichpil. Vlevo byl starý domek - Nápravníkovo stavení. Je to poslední původní obydlí této čtvrti. Jeho majitelem se r. 2009 stalo město Humpolec, ihned ho zrekonstruovalo a přeměnilo na skanzen Zichpil. První návštěvníci měli možnost ho navštívit v červenci 2012. Seznámíte se zde s historií osídlení Humpolecka, Humpolce i této čtvrti. V další části je expozice, která přibližuje zdejší lidovou tvořivost a život místních obyvatel na přelomu 19. a 20. století.

8. Toleranční kostelík je naproti jen o kousek dál. Byl postaven jako jedna z prvních evangelických modliteben v Čechách. Dne 18.5.1785 byl položen základní kámen, v říjnu téhož roku byla pozdně barokní stavba dokončena. Podle tehdy nového nařízení musela okna kostela být čtverhranná. Nynější zaklenutá okna a nový vchod v průčelí jsou z přestavby na konci 40. let 19. století. Na přelomu 50. a 60. let 19. století nestačil toleranční kostelík svojí velikostí již vyhovovat, byl nahrazen novým větším evangelickým kostelem v nynější Husově ulici a byl využíván jako pohřební kostel. Když byla r. 1976 postavena u hřbitova nová smuteční síň, tak se kostelík dalších 30 let nepoužíval. Po opravě je od r. 2012 je součástí skanzenu jako druhý objekt. Expozice je věnována soužití katolíků, evangelíků a Židů ve městě.

9.  Hřbitov s hřbitovním kostelem sv. Jana Nepomuckého je ještě o kousek dál - za parkovištěm. Kostelík byl postaven během r. 1869 ze sbírek  které byly vyhlášeny od r. 1861. Až v pozdějších letech se stavěla Věž a kostel se dokončoval uvnitř. Zvony byla pořízeny r. 1876, oltář r. 1878 a varhany a r. 1900. Tento jednolodní  pseudogotický kostel se třemi oltáři a štíhlou Věží se stavěl celkem 40 let.

Od hřbitova jsme úzkou uličkou prošli do ulice 5. května a Příčnou ulicí na Horním náměstí.
10. Budova městské Radnice je na rohu náměstí. Secesní stavba byla dokončena r. 1914. Dvoupatrová stavba má segmentový štít a po stranách arkýře. Ve zdi je zazděn kamenný portál z hradu Orlíka s letopočtem 1548. Druhé podlaží má prvky pseudobarokního slohu. Radnici zdobí sochy sochaře Františka Fialy. V přízemí je pamětní deska Josefa Dygrýna – válečného pilota z druhé světové války.

I když jsme se ve městě chvilku zdrželi, neměli jsme potřebu zajít na jídlo. Možností je tady však spousta.

Naučná stezka vede okolozajímavých objektů, informační tabule jsou moc hezky udělané. Určitě za to stojí si ji projít.

červen a září: sobota a neděle od 10 do 16 hodin

červenec a srpen: denně od 10 do 16 hodin

červen a září: sobota-neděle 10 – 17 hodin

červenec a srpen: úterý-neděle 10 – 17 hodin

Městem prochází cyklotrasa, turistické trasy i okružní naučná stezka Březina. Ta měří cca 10 km a vede přes zříceninu Orlík. Je na ní 16 zastavení. Celkové převýšení je 242 m.

Výlet na zříceninu hradu Orlík lze zkrátit. Tam po naučné stezce, na Orlíku odbočit vlevo po žluté na rozcestí Na Štůlách a vlevo po modré zpátky na náměstí. Je to cca 5 km s převýšením 162 metrů.

Humpolec – naučná stezka Po stopách historie na mapě