Island – gejzíry v údolí Haukadalur

Dnes se potřebujeme přesunout z jihozápadu ostrova co nejvíce na jeho severozápadní stranu. Proto je tento den převážně poznávací. Po procházce v národním parku Þingvellir se nyní jdeme projít mezi světoznámé gejzíry do údolí  Haukadalur.

Údolí, které zaujímá plochu asi 3 km, se nachází v západním vnitrozemí, cca 80 km na východ od Reykjavíku, 60 km od zmiňovaného parku Þingvellir. Jako geotermální oblast  byl uveden již r. 1294, kdy zemětřesení tyto horké prameny aktivovaly. Vliv na ně měla i následující velká zemětřesení, tedy i to poslední r. 2000. Vyhledávanou turistickou atrakcí je od 18. století.

Gejzíry vznikají v oblastech výskytu sopečné činnosti. Když voda proteče až 2 kilometry pod zemský povrch, dostane se do styku se žhavými horninami. Tím se  tak zahřeje, že dochází k explozi -  horká voda je vytlačena zpátky na povrch Země.

Nejstarším, nejznámějším a nejvyšším gejzírem je Geysir, který leží v severní části údolí. Islandské sloveso geysa znamená v překladu proudit. Termín gejzír je celosvětově odvozen právě od tohoto názvu. Aktivita  Geysiru je nepravidelná, stejně tak výška vystříknuté vody. Závisí na zdejší sopečné aktivitě.  Je zaznamenáno, že k činnosti se probudil po téměř 40 letech r. 1630. Z této doby se dochovaly záznamy, že gejzír vybuchoval tak silně, že se země v celém okolí otřásala. Po dlouhé pauze začal chrlit vodu opět r. 1896. R. 1910 byl prý aktivní každých 30 minut, r. 1915 každých 6 hodin. O rok později byl již nečinný. Zemětřesení r. 1935 ho však opět na několik let probudilo. Po sérii zemětřesení r. 2000 začal opět chrlit vodu.  Podle dochovaných záznamů nejvíce stříkal r. 1845 (až 170 metrů). Během zemětřesení r. 2000 byla voda vyvržena do výšky 122 metrů. Postupem času se tato výška snižovala až na cca 70 metrů. V současné době není aktivní. Možná odpočívá, aby ho další zemětřesení probudilo k životu. Podle výzkumu vzorků, které byly odebrány z okolní půdy, bylo zjištěno, že Geysir byl činný déle než 10 000 let.

Jen několik metrů jižněji je v současné době funkční gejzír Strokkur. Poprvé se o něm píše r.  1789, kdy tuto oblast zasáhlo silné zemětřesení. Jeho aktivita vrcholila v 19. století, kdy voda vystřikovala až do výše 60 m s větší razancí než sousední Geysir. Po zemětřesení o 100 let později přestal být aktivní. Lidi nevěděli nic lepšího, než do jeho zřídla házet kameny – domnívali se, že ho tak probudí. Až r. 1963  speciální komise rozhodla kráter vyčistit a provrtat ho do hloubky 40 metrů. Od té doby gejzír opět pravidelně vybuchuje až 2,5 litru vody za sekundu. Intervaly sice nejsou úplně stejné, jsou v rozpětí 5 – 10 minut, někdy se stane, že vystříkne svoji vodu i 2x po sobě. Ani jeho výška není stálá, nejvíce se uvádí asi 20 metrů. I tak je to však zážitek. Líbilo se mi pozorovat, jak se z podzemí voda vytlačí, vystříkne, pak se na chvíli  objeví díra, ze které ještě chvilku stoupá pára. Díra se urychleně zaplní vodou. Chvíli to nedělá nic, pak to bublá, voda se v kráteru přelévá sem a tam a stále rychleji a najednou opět vybuchne. Něco jsem vyfotila, ale pozorovat gejzír přes objektiv foťáku a doufat, že se mi podaří ten nejvyšší výstřik vyfotit, to mne nebavilo. Takže se můžete podívat na fotky snad profesionálů na stránkách https://pixabay.com/cs/photos/search/strokkur/.

Mezi Geysirem a Strokkurem je horký pramen Blesi, který dříve vytlačoval horkou vodu až do výše 1 metru. Tento pramen tvoří dvě jezírka.  Jižní je hluboké, je v něm bezbarvá a bublající voda. Ta z něho vytéká do druhého jezírka, je už chladnější, přibližně jen 40 °C. Rozpuštěná silice vodu v jezírku barví na azurově modrou. To je najednou změna v té hnědošedé krajině.

V jižní části údolí – při cestě z informačního centra k výše uvedeným gejzírům je Litli-Geysir. Vodu nikdy nechrlil, je to jen něco jako malý kamenný kotlík, který je zapuštěný v zemi a  voda v něm vaří a bublá.

V údolí je  více než 40 dalších menších horkých pramenů, potůčků, bahenních hrnců a fumarolů (to jsou průduchy, kterým z nitra země odcházejí horké plyny a páry o teplotě až 800°C).

My jsme zde neměli potřebu jíst, ale v infocentru je kavárna, blízko parkoviště je restaurace, jsou tu i dva hotely – Litli Geysir a Geysir Cottages. Součástí infocentra jsou i toalety zdarma. Na mapě jsem objevila, že na druhé straně silnice, než je parkoviště, je i Campingsite Geysir. My jsme směřovali do kempu na sever do geotermální oblasti Hveravellir.

Někdo říká, že Island je nádherný. Mně připadá jako hodně zajímavý. To se týká i této oblasti. To, co tady je k vidění, se sice určitě někde ve světě také vidí, ale já jsem se s tím nesetkala. Je zajímavé to vidět, ale vracet bych se sem nemusela.

Z údolí – od Stokkuru se nechá vystoupat na nedaleký kopeček, ze které jsou všechny tyto zázraky přírody pěkně vidět. V údolí je víc cestiček, po kterých se nechá projít. Všude jsou prý nápisy, aby se do vody nesahalo. Prý denně nejméně jeden turistia se tady opaří. My jsme si spíš všimli, že na většině cestiček byly zákazy vstupu. Přesto i tak se tady nechá různě procházet.

Zhruba 10 km severovýchodním směrem je mohutný a nádherný vodopád Gullfoss. Pěšky se ale odtud k němu jít asi nedá.