Brno je statutárním městem, které je druhým největším městem v České republice, co do počtu obyvatel i svou rozlohou. Sídlí zde Jimoravský kraj, v jeho centrální části vytváří samostatný okres Brno-město. V Brně se nalézá soutok dvou řek Svitavy a Svratky. Dominantou města je hrad a pevnost Špilberk. Mezi další oblíbené turistické cíle patří katedrála svatého Petra a Pavla, hrad Veveří či vila Tugendhat, která byla zapsána i na seznam světového dědictví UNESCO.
Jsme na Moravě, navštěvujeme rozhledny, pivovary a další zajímavosti. Když už jsme byli v Ivančicích, rodném městě V. Menšíka, museli jsme samozřejmě vyjít i na rozhlednu na svazích kopce Réna.
Za čím jedeme?
Ostroh Réna nad soutokem řek Jihlavy a Rokytné byl prokazatelně prvním osídleným zdejším územím, a to již v pozdní době kamenné a mladší době bronzové. V období Velkomoravské říše se zde usadili Slované. Zde vybudovaná tvrz měla strážní funkci, bylo zde hradiště, pravděpodobně i tržiště. Se svojí plochou 50 ha patřilo k největším hradištím u nás. Opevnění bylo palisádové se dvěma souběžnými valy. Zbytky těchto valů jsou dodnes viditelné. Hradiště zničil v pol. 12. století Vladislav II. na výpravě proti moravským Přemyslovcům. Právě asi obyvatelé hradiště v údolí tří řek založili město Ivančice.
Již r. 1887 byl na Réně založen park, a to v místě blízko u řeky, kde již tehdy byla lávka. V té době byl svah pískový a kamenitý, ani tráva tam nerostla. Byly zde vysazeny stromy, vytvořeno i zákoutí s lavičkami pro odpočinek. Byl vybudován chodník k žel. zastávce a cesta na nejvyšší bod kopce. Tam někde byl i přírodní amfiteáter. V parku byla i skalka s jeskyňkou a jezírko s lekníny a vodotryskem. První kritický rok pro park byl r. 1938, kdy se stanovovaly hranice protektorátu. Vše nasvědčovalo tomu, že právě tento břeh už bude patřit k Říši. Téměř přes noc řada rostlin z parku zmizela. Park nakonec zůstal u nás, ale už částečně zničen. R. 1953 byla zrušena činnost okrašlovacího spolku, který se o park staral. Přesto se o něj jeden jeho člen – Karel Kořán staral až do své smrti v r. 1966. Tehdejší park nyní připomíná již jen pamětní kámen, věnovaný Janu Knollovi za 40 let práce spojené se založením parku a jeho činností, a některé méně běžné dřeviny.
Přes tento park se po červené turistické značce dostanete k rozhledně Alfonse Muchy. Ze žel. zastávky Ivančice-město je to necelý kilometr. Autem se nechá zaparkovat před řekou. Dál se už musí pěšky. Za řekou je to kousek do poměrně prudkého kopce. R. 1912 zde byla postavena dřevěná rozhledna. Vydržela však jen 12 let. R. 1930 byla nahrazena novou betonovou. Své jméno dostala po zdejším rodákovi, malíři Alfonsi Muchovi. Přesto se mezi místními jí stále říká Réna podle jména kopce. R. 2000 byla rozhledna zrekonstruována.
Rozhledna je celoročně volně přístupná, je vysoká 5 metrů, na vyhlídku ve výšce 4 metry vede 19 schodů. Je z ní krásný výhled na celé Ivančice a kopečky za městem.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Přímo u rozhledny žádná možnost občerstvení není. Za řekou je pravděpodobně letní sezónní občerstvení. My jsme se však najedli v Pizzerii v centru města v ulici Ve Sboru, kde je i parkoviště. Výběr jídla je veliký, mají nejen pizzu, jídlo výborné, personál příjemný, v létě je možnost i venkovního posezení.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Rozhledna je sice nízká, ale tím, že je na kopečku, tak to zcela stačí. I kdyby byla vyšší, asi by se o moc víc z ní nevidělo.
Ostatní informace
Červená přes rozhlednu pokračuje k hradišti a dál až do Dolních Kounic. odkud jsme sem přijeli. Nám už stačilo dojít jen na tu rozhlednu. V zapadajícím slunci jsme si výhledy užili.