Loading...
Tipy na výlet • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Na golf
Silnice se stále zužuje, kolem ní stoleté smrky, pod nimi malé stromečky a nejzelenější je ještě nevzrostlé borůvčí. Pak se objeví kameny. Balvany kdysi přinesené ledovcem jsou pro ten kraj typické. Leží všude a jsou tak veliké, že je lidé se svými silnicemi a domy raději obcházejí, než by se pustili do jejich přesouvání. Vítejte v Haugschlagu!
Právě tu začínají Jarní dny golfu – čtyřdílný seriál turnajů, střídavě probíhajících na dvou místních osmnáctkách. Každý den má turnaj nějaký charakter. My jsme si vybrali hned první ze čtyř dnů, kdy probíhal Kančí turnaj. Nemělo to přímou souvislost se složením startovní listiny, startovaly i ženy, důvod názvu jsme se měli dozvědět až po skončení hry.
V polovině, po devíti jamkách, nás čekala Halfway. Tohle je pojem, který si umím přeložit jen opisem – občerstvení v polovině hry. Pojídali jsme hromádku salámových nudliček se zeleninou a místním výborným rohlíkem, k tomu „nadrsno“ servírovaná malinová šťáva a já si lámal hlavu, jak tohle občerstvení česky nazvat jedním slovem.
Ubytovali jsme se v takzvaných suites – v apartmánech s výhledem na 14. fervej, které byly zprovozněné vloni. Je to asi stovka metrů od klubovny, patří k nim vozík a polopenze, prostě komfort. Samotné apartmány jsou obrovské, na to, že jsou pro dva, maximálně pro tři, je to něco. Velké je všechno: rozloha apartmánu odpovídá tak asi normálnímu bytu pro čtyřčlennou rodinu, koupelnu může využít nejmíň osm lidí zároveň, je tam několikametrové zrcadlo, vana, sprcha, která je zároveň parní lázní, záchod je určitě větší, než má prezident na Hradě, rozměrově ladí obří televize a okno přes celou osmimetrovou stěnu na balkon, kde by šel uspořádat prvomájový průvod.
Proč se ten turnaj jmenoval Kančí? To se poznalo večer, kdy bylo v restauraci Perzy, asi tři kilometry odtud, slavnostní vyhlášení výsledků. Perzy patří Haugschlagu, vyhlášení turnajů tam probíhají běžně. Prastarý nevelký dům, kdysi dávno obchod, od roku 1920 hospoda. Vše dýchá letitou tradicí. No a večeře se nesla v duchu pojídání pochoutek z divočáka! Nemá cenu všechno vyjmenovávat, asi si to umíte představit. Člověk se nacpe prvními chody, oni pak zase přinesou něco nového a pak ještě…
Byli jsme zvědaví, jak takový turnaj u sousedů vypadá. Začalo to děsně nenápadně. Žádné halasné zahájení, parkovištěm se tiše přesouvaly postavy s vozíky nebo na vozících, na drajvinku pár lidí, na putting greenu taky tak, nevypadalo to, že jde o turnaj. Na startu jen starý pán s papírem v ruce, žádné oficiality. Startovní listinu sestavili po třech lidech, což bylo příjemné, protože to odsýpá určitě rychleji než v obligátní čtveřici.
Kančí turnaj se hrál na novějším ze dvou místních hřišť, na Haugschlagu. Zaslechl jsem, že tahle osmnáctka nenítak poetická jako starší Waldviertel. Nejsem velký znalec těchto dvou hřišť, ale velký rozdíl jsem nepoznal. Skoro všude krok od lesa, pohledově příjemné, délky tak akorát, gríny výborné kvality, dost rychlé, většinou rovné, takže se na nich dají hrát i dlouhé paty s nadějí na úspěch. Vozík jsme využili druhý den. Objeli jsme hřiště Waldviertel a starou devítku v Nové Bystřici vedle Mnichu, protože na golfovém vozíku smíte přes hranici tam, kde mají auta zákaz.
Místní hráči berou vyhlášení jako společenskou událost, na rozdíl od našich turnajů tady převažují saka a různé další slavnostní oděvy včetně tradičních krojů. Pěkné. Saka jdou sice záhy dolů, ale ten začátek na nás udělal silný dojem.
Když jsme druhý den přijeli zpátky, panovalo na terase nebývalé veselí. Ten den se totiž v Haugschlagu urodila hned tři hole-in- one! Normální jsou tak dvě tři za rok, tohle je naprostý unikát, ujistil nás manažer klubu. Těch láhví! Při vyhlášení si užila chvíle slávy i česká výprava – kategorii pod HCP 18 a nad 36 vyhráli brněnští hráči! Českých účastí na turnajích v Haugschlagu přibývá.
Další podobná série čeká koncem července a nápaditě ponese název Letní dny golfu v Haugschlagu. Tak ji nezmeškejte!