Naopak, běžkařů se v tomto úseku pohybuje mraky. Aby také ne – stopa se tam udržuje v jakžtakž přijatelném stavu a na Kasárna nebo na Portaš se dá snadno dopravit hromadnými dopravními prostředky. My se však nechceme připravit o to nejkrásnější, co Javorníky nabízí. Ze slovenské strany vybíhá z hlavního hřebene několik bočních hřebenů, kde se nám za deset let podařilo pouze jedenkrát potkat člověka.
Tradičně vycházíme ze Štiavniku. Nám, co jdeme na lyžích, je hej. Za to ti, co zvolili pro přístup na chatu pěší způsob Dopravy, si řádně dají do těla. Každý krok se boří přinejmenším do půli stehen. My na lyžích jsme výrazně rychlejší, takže než se na chatu dobrodí zbytek, máme odkopaný a odházený sníh u dveří a zatápíme.
Ráno je jako malované. Jarní firn je namrzlý, takže se na pásech jde moc dobře. Nejprve vylezeme na nejbližší tisícový vrchol Čierne, který jsme si tak trochu přivlastnili. Budujeme na jeho vrcholu obrovského kamenného mužíka, ale protože letos je sněhu strašně moc, mužík je v něm hluboko schován. Dál míříme stále po hřebeni k dalšímu vrcholu Jaseňové. Jedinou společnost nám dělají stopy zvířat, z nichž nejvíce dominantní je stopa rysa. Podle její velikosti to musel být pořádný macek a zvláštní je, že se v délce několika kilometrů striktně držel pouze hřebene. Mezi vrcholy Jaseňové a Ustrigeľ hřeben šelma opouští a její stopy mizí někde v lese. My pokračujeme dál. Na nově vzniklých mýtinách se musíme neustále zastavovat a ohlížet se Doprava, kde se jako na dlani rýsuje celý hřeben Malé Fatry s dominantním Stohem a Velkým Rozsutcem.
Boční hřeben se napojuje na hlavní kousek od Velkého Javorníku, z jehož vrcholu máme jako na dlani celé Beskydy, včetně Lysé hory, Smrku a Radhoště. Samotu pustiny střídají zástupy lidí, kteří se rozhodli pro javornickou hřebenovku. Z Velkého Javorníku pokračujeme na Stratenec, kde míjíme pro něj tak typický památník ve tvaru tří křížů z roku 1696. Na vrcholu relativně nedávno – v roce 2008 -vyrostla malá dřevěná rozhledna. Bohužel je plná turistů a běžkařů, takže se ani nezastavujeme a jedeme k dalšímu vrcholu. Malý Javorník, nebo-li Chotárna, leží přímo na státní československé hranici. Bohužel i tady je spousta lidí. Vracíme se asi půl kilometru zpět a napojujeme se na modrou turistickou značku vedoucí do Podjavorníku, ze které se odpojujeme na rozcestníku zvaném Odpočívadlo. Čeká nás dlouhý sjezd, bohužel na nerovném a velmi tvrdém povrchu. V Podjavorníku si za odměnu dáme jedno pivko a začneme stoupat neznačenou stezkou zpět na hřeben. Tady už jsme zase ve svém živlu. Po lidském působení ani památky a my zařezáváme naše stopy do hromad panenského sněhu. Jen občas křížíme zvířecí cestičky. U Ustrigeľu narazíme na nám z rána známé rysí stopy a společně s nimi pokračujeme zpět na chatu stejnou cestou. V závěru túry náš za odměnu čeká pár pěkných sjezdů v hlubokém sněhu.
