Javorníky - hřebenovka na Malý a Velký Javorník, Ustrigeľ a Jaseňové

Kam a jak jedeme?

Tentokrát jsme se rozhodli částečně zabrousit do pro nás nových oblastí Javorníků. Sníh nám křupe pod nohama a my začínáme z osady Čierne stoupat na první vrchol Čierne a odtud pokračujeme po hřebeni až do místa, kde je nenápadná odbočka na Žilín. A právě tady začíná naše objevování neznáma. Boříme se sněhem a střídáme se v prošlapávání cesty. Občas nám pomůžou stopy myslivců, které sem tam vedou po chodníčku. Jdeme zprudka z kopce. Míjíme kamenné stavení z roku 1892. Omrkneme ho a pokračujeme dál. Mapa Javorníků sice není úplně přesná, o tom jsme se už přesvědčili mnohokrát, přesto docházíme do osady Žilín hned na první pokus. Sněhu tady oproti hřebenu ubylo, zato je tu docela dost mrazivo. Sluníčko sem zatím nesvítí a celá dolina je jako jedna velká Lednice. Jdeme podél potoka, který se nese jméno Žilín. Mineme spoustu chaloupek. Všechny jsou opuštěné. Asi se majitelé připravují na vánoce, doma se peče cukroví a udí maso. Na chataření není čas. My zase unikáme pobytem v opuštěných Javorníkách tomu předvánočnímu zběsilému shonu, který ve městě panuje.

Na konci osady Žilín se napojujeme na silnici vedoucí z Papradna do Podjavorníku. Čeká nás několik kilometrů neoblíbená silniční turistika. Na druhou stranu si ale užíváme slunečních paprsků, které nám zpříjemňují šlapání skoro celou cestu. Procházíme Ostravicí a v Podjavorníku se napojujeme na zelenou turistickou značku, nebo spíše modrou cyklistickou a ta nás dovádí až do místa zvaného Odpočívadlo. Je tu přístřešek, ale bohužel je ve stínu. Sedáme si kousek dál na batoh na sluníčko a svačíme. Na Malý Javorník je to už asi jen kilometr a půl. Také tady přibyly lidské stopy, což je důkaz toho, že celá hřebenovka bude prošlápnutá. Dojdeme do sedla Bukovina, odkud to je na vrchol Malého Javorníku zhruba deset minut chůze. Tady potkáváme první turisty. Na vrcholu si trošku zablbneme a pak se vrátíme do sedla Bukovina a pokračujeme na Stratenec. Kousek před Stratencem, v místě, kde odbočuje z hřebene žlutá značka vedoucí do Podjavorníku, končí průzkumná část. Zbytek trasy už jsme několikrát šli. V zimě jsme tady ale takové krásné počasí nezažili. Viditelnost je parádní. Jako na dlani máme takřka celý hřeben Beskyd s dominantní Lysou horou, mohutným Smrkem a na opačné straně tyčící se Radošť. Na Stratenci si vyběhneme na rozhlednu a pak pokračujeme přes sedlo Gažov na nejvyšší vrchol Javorníků Velký Javorník. Na vrcholu se naposledy nasvačíme. Teď už chceme vydržet až na chalupu, kde na nás čeká vynikající polévka. Před námi je ale ještě řádný kus cesty, jíž minimálně polovinu budeme určitě prošlapávat. Ze sedla pod Velkým Javorníkem uhneme na žlutou značku. Už ani tady nikdo nešel, takže začínáme s prošlapáváním. V sedle se turistická značka větví – na jednu stranu vede do Podjavorníků na druhou stranu do Štiavniku. My jdeme ale po bývalé turistické značce. Tady jsme ani nečekali, že by tu stopa byla prošlápnutá. Spíš to vypadá, že tady chodíme jen my a sem tam nějaký myslivec nebo hajný. Vystoupáme nejprve na tisícový vrchol Ustrigeĺ a pokračujeme dál směrem na Jaseňové. Hřebenovka zaznamenala oproti naší poslední návštěvě podstatné změny. Doposud jsme chodili celou cestu lesem. Teď je les na mnoha místech vykácený, což v praxi znamená, že si můžeme užívat výhledů na Malou Fatru a za ní jsou dokonce vidět i vrcholky Vysokých Tater.

Od odbočky na Žilín už máme cestu z rána vyšlápnutou. Musíme ještě vystoupit na poslední a vlastně také první vrchol této túry – Čierne. Pak už jen seběhneme dolů na chajdu, kde jsme za dvacet minut.

Za čím jedeme?

Chceme poznat další pro nás neznámou část Javorníků

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Občerstvit se dá pouze v obci Papradno.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Mimo hlavní hřeben člověk nepotká ani živáčka.

Ostatní informace

Celá pětadvacetikilometrová túra nám zabrala zhruba 8 hodin.