K Sněžným jámám na Křemelné.

Kam a jak jedeme?

Silnice ze Sušice do Železné Rudy je poloprázdná, když po ní míříme do osady Dobrá Voda. Dnes je naším cílem hora Křemelná ( 1125 m.n.m.) a její Sněžné jámy. Tato oblast byla ve středověku nejzápadnějším místem revíru okolo Kašperských Hor, kde se dobývala zlatonosná ruda. Těžilo se zde jak povrchově, tak se za zlatem prostupovalo i do hlubin hory. A právě tyto staré šachty dostaly jméno Sněžné jámy. Dnes z velké části vidíme větší či menší prohlubně, ale jsou zde i rozsáhlé a hluboké rokle. Největší z nich je pod nižším severním vrcholem Křemelné. Je přibližně kolem 50 metrů dlouhá, šíře je mezi 5 až 7 m a hloubka, kam lze dohlédnout, kolem 10 metrů. Již ze jména plyne, že se na dně jam sníh drží dlouho do léta a v případě chladnějších let vydrží i do nového sněhu. Lesy v této oblasti jsou z pohledu celé Šumavy v dosti dobrém stavu, navíc část svahů Křemelné pokrývá smíšený les s převahou buku. Od jam chceme ještě dojít až na hlavní vrchol.

Za čím jedeme?

Z Dobré Vody vycházíme po modré kolem hřbitova, poté po louce s hezkým výhledem k jihu. Stezka pokračuje mladším smrkovým lesem, ze kterého se vychází na rozcestí u Pustiny. Horu Křemelnou máme na dohled jižním směrem, na východě se ukazuje pásmo hor s nejvyšším Javorníkem a jeho rozhlednou. Kdysi jistě krásná chalupa na Pustině se pozvolna mění v ruinu. Značka nás provází po okrajích luk a lesů až k rozcestí u Malého Babylonu. Odtud mírným stoupáním jdeme lesní silničkou po modré na místo, kde stála osada Malý Babylon, která beze stopy zmizela. Odbočujeme vpravo přes louku k lesu. Cesta tady již není značená, ale je projetá těžebními stroji. Stoupání lesem končí asi po 20 minutách u Sněžných jam. Lano, které má jistit před pádem, je z velké části sešlapané k zemi. Největší jámu je možné obejít a dá se do ní i sestoupit. Lze se dostat až k místu, kde zeje tmavý otvor, dál je to jen s velkým rizikem a vstup do podzemí je zřejmě zasypaný. Odtud pokračujeme na severní vrchol, na kterém jsme asi po 100 m. Jeho jižní svah je bez lesa, s několika starými buky. Je odtud omezený výhled k západu na Ždánidla a Polom. Ze sedla opět stoupáme lesem na vrchol Křemelné. Je označen červenobílou tyčí a kamennou pyramidkou. V té je umístěna tabulka s nápisem. Rozhled odtud kryje les. Sestupujeme volně lesem k SV, k dalším jámám. Od nich se vracíme na cestu, po které jsme přišli a vracíme se do Dobré Vody.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a hlavně pití je dobré mít v batohu. V okolí není žádný pramen, ze kterého by se dalo napít. Ale dá se to vydržet i bez jídla a najíst se v hospodě na Dobré Vodě nebo nedaleké Rovině.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Cesta vede většinou zachovalými lesy. I když se rostlinstvo pomalu ukládá ke spánku, pro vratič obecný ( Tanacetum vulgare) a hasivku orličí ( Pteris aquilina) to ještě neplatí a jejich porosty byly nádherné. Během cesty lze vidět několik zajímavých odumřelých pahýlů, které porostly mechy a houby. I když nejsem zrovna vyznavačem „tajemna“, sestup na dno jámy má jakési zábrany. Viděl jsou to na chování mojí Endy (pes), tak byl i problém s focením. Je jisté, že toto místo si vzalo v dobách těžby pár lidských životů. Bylo až překvapivé jak rychle mě Endy táhla ven z jámy a zastavila se až pár metrů od okraje. Turisté toto místo moc nenavštěvují, za celou cestu jsme potkali jeden manželský pár. Nelíbil se nám stav kdysi krásné chalupy na Pustině. Této stavby je skutečně škoda a zánik se zdá neodvratný.

Ostatní informace

Celá cesta je dlouhá asi 8 km a je součástí mapy KČT č. 64 Šumava – Železnorudsko. Celkové převýšení je kolem 250 m. Značené cesty vedou jen v okolí hory. Dobrá Voda je také přístupná třikrát denně autobusovouu linkou ze Železné Rudy do Sušice a to i o víkendu. Ve všední dny jezdí autobusů více. Dá se také sejít do údolí Otavy a na autobus nastoupit v Rejštejně nebo Radešově, kam vede zeleně značená cesta z Dobré Vody, po které jsme přišli. Je vhodné si na tento výlet vyčlenit přibližně 4 hodiny.