Když se krásné Madony lijí z kamene (mimořádná linka Salcburk – Praha)

Kam a jak jedeme?

Spojení (ne)skutečné krásy, Salcburska a Prahy, neobvyklého litého kamene, esovitého prohnutí těla a vlídného pohlazení půvabné paní Gotiky v současné době nabízí měrou vrchovatou naše Matička stověžatá. Ve zdejším klášteře sv. Anežky české je totiž k vidění unikátní výstava skulptur z období kolem roku 1400, kterou její organizátoři nazvali krátce, prostě a výstižně: Krásné Madony.

A když nám navíc média prozradila, že by součástí výstavy měly být i exponáty zapůjčené z tak významných institucí, jakými bezesporu jsou pařížský Louvre (Musée du Louvre) nebo národní muzea v Norimberku (Germanisches Nationalmuseum) a v Mnichově (Bayerisches Nationalmuseum), nezbylo nám nic jiného, než nasednout do vlaku a vyrazit ku Praze. Dlouholetí příznivci gotiky to navíc brali jako splnění nepsané povinnosti. Fakt, že exponáty byly prezentovány jako pozoruhodný fenomén středoevropského sochařství, byl bonusem navíc.

Za čím jedeme?

Pražský Anežský klášter najdeme na staroměstské adrese U Milosrdných č. 17 a přesto, že přibližně dvacítka exponátů zabere jen jednu místnost, většina návštěvníků se zde zdrží poměrně dlouho. Ono je totiž opravdu na co se dívat a zajímavá je také neobvyklá technologie, kterou byly jednotlivé sochy vyrobeny. Nejpočetněji jsou zastoupeny Madony s dítětem a Piety … a všechny jsou stylově půvabné, přičemž krásná tvář má navíc symbolizovat hlavně krásu a čistotu duchovní.

Sochy pocházející převážně z první „pětiletky“ 15. století jsou zpodobněny v tzv. „krásném slohu“ a z důvodu nedostatku kvalitního vápence v okolí Salcburku byly vyrobeny z tamního drceného vápence s příměsí, tedy vlastně z (polo)umělého litého kamene. Odborníci přitom tvrdí, že jejich tvůrci často vycházeli z uznávaných pražských vzorů. Zajímavý je i fakt, že některé sochy byly objeveny teprve nedávno a některé jsou vystaveny vůbec poprvé. Unikátní možnost porovnat krásné Madony salcburské provenience s těmi domácími, opukovými či pískovcovými, nám umožnil společný projekt Národní galerie Praha a Muzea hornictví a gotiky v Leogangu, na kterém mj. spolupracovaly další muzea, převážně rakouské církevní instituce i soukromí sběratelé. Koneckonců Prahu a v Salcburk spojovaly - nejen na počátku 15. století – poměrně úzké kulturní i obchodní vztahy.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

I když jsme se při prohlídce výstavy v Anežském klášteře pohybovali na území Starého Města Pražského, naše břicha jsme formou pevnou i tekutou zaplnili v jedné z malostranských hospůdek. V dobré kvalitě i ceně.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Krása a půvab se snad nikdy neomrzí. Ani když se jedná o pouhý kámen … a ještě k tomu v ne zcela přírodní formě. Dobře udělaná je i kompozice výstavy, kde se návštěvník k většině exponátů dostane hodně blízko a vidí je i ze všech stran. Osobně mě opět potěšila Madona z Hallstattu, i když se jedná o exponát ze sbírek NG a tudíž mnohokrát viděný. Nevadí ani fakt, že v tomto případě před sebou máme vlastně „jen“ variantu Madony českokrumlovské.  A to už vůbec nemluvím o tom, že jsem měl chvílemi pocit, že zde vidím i sestru své milované ochránkyně, tedy Šternberské Madony…

Přitažlivý je i jistá tajemná skutečnost, že dodnes není jasné, jak vlastně sochy z litého kamene vznikaly. Nabízí se dvě varianty; podle jedné se odlévaly celé bloky, které se následně kamenicky opracovávaly, nebo byla výsledkem odlévání socha ve svých základních tvarech, a ta se již jen lehce „upravila“ do své finální podoby.

Nelíbilo: V tomto případě bychom hledali naprosto marně.

Ostatní informace

Výstava byla zahájena dne 6.12.2019 (zřejmě jako dar sv. Mikuláše) a potrvá až do 19.4.2020. Výstavní prostory jsou otevřeny denně kromě pondělí, a to od 10,00 do 18,00 hod., ve středu se pak zavírá ještě o dvě hodiny později. Vstupné přijde na 220 Kč (jeho snížená varianta je za 120 Kč) a platí do všech klášterních sbírkových expozic (což má, pochopitelně, své výhody i nevýhody).

Výši vstupného jsme si již prozradili výše. Cenu jízdného se mi přes veškerou snahu nepodařilo stlačit pod 460 Kč (to je jen za vlak, nepočítám pražskou MHD). K tomu něco na jídlo a na pití … při těchto výstavách prostě opravdu naplno platí, že „Pražákům, těm je tu hej“. A když si ještě navíc uvědomíte, že byl k výstavě vydán obsáhlý česko - německý katalog (590 Kč) a že galerijní prodejna nabízí spousty dalších krásných a důležitých knih, kde paní Gotika často vystupuje v hlavní roli …