Kopřivná a Bratrušov aneb za krásou kostelních interiérů

Kam a jak jedeme?

Obce Bratrušov a Kopřivná se nacházejí při silnici, spojující okresní město Šumperk se sídlem pivovaru Holba, tedy městečkem Hanušovice. V obou obcích se mohou pochlubit zajímavými svatostánky, které obyvatelé širokého okolí dobře znají. Mnohokrát totiž kolem nich procházeli pěšky, projížděli na kole nebo na běžkách nebo je alespoň registrovali z okénka automobilu či sedla motocyklu. Málokdo však navštívil jejich interiéry. Dokonce i já jsem tuto minivýpravu plánoval na kole již několik let a dobře vím, že nás takových bylo více. Však jsme o tom i několikrát zaníceně pohovořili … a tím to také vždy skončilo. A tak jsem nedávno konečně alespoň smysluplně využil dlouhodobé neschopenky s vycházkami, řádně nastudoval na internetu rozpis bohoslužeb v Kopřivné (jindy se totiž do kostela nedostanete) a čekal, až přijde den, kdy to prostě půjde.

Ten správný okamžik nakonec nastal až počátkem října loňského roku. první neděli v měsíci tedy neslavíme nostalgicky Den československé lidové armády, ale sedneme s manželkou do auta a vyrazíme. V patřičném předstihu dojedeme pod známou bílou monumentální dominantu Kopřivné a jdeme se kochat. Na protějším svahu nad námi divoce budují další rotující „ozdoby“ Jeseníků, tedy větrné elektrárny, a nás přivítá zavřený kostel a vzápětí i celkem nerudný „kostelník“, který vůbec nevypadal jako někdo, kdo má radost, že „jeho hrad“ navštívili turisté a obdivovatelé památek. Jsem celkem nešťastný, ale ledy jsou vzápětí prolomeny. Pán už je totiž hodně starý a hůř se mu mluví, já jsem ve fázi intenzivní léčby a nemůžu mluvit skoro vůbec. Hned jsme si bližší a vzápětí jsme pozváni do interiéru zvonice. Martina této možnosti zbaběle nevyužije, já – samozřejmě – ano. A musím přiznat, že tomu muži, který nahoru chodí zvonit ještě o nějaké to desetiletí déle než Rolling Stones vyrážejí na světová turné, téměř nestačím.

Začínám vidět celý den v těch nejrůžovějších barvách. Jsem u zvonění před bohoslužbou, dozvím se několik zajímavých informací od pamětníka, který s kostelem skutečně žije, a za chvíli už vstupuji – zřejmě skutečně poprvé v životě – do interiéru tohoto chrámu. A že tady je co obdivovat. Zřejmě teď tedy zřejmě přichází ta správná chvíle si o této památce prozradit alespoň pár základních informací.

Za čím jedeme?

Farní kostel Nejsvětější Trojice v Kopřivné je pozoruhodnou a cennou rokokovou stavbou, zapsanou již v roce 1958 do seznamu našich kulturních památek. Kostel byl postaven v letech 1746 až 1752 a jedná se o orientovanou jednolodní stavbu s trojboce ukončeným presbytářem. Chrámová loď je téměř čtvercová a západní straně kostela předstupuje hranolovitá věž se zkosenými nárožími a konkávním prohnutím. Vstupní portál rámují pilastry s iónskými hlavicemi a v supraportě umístěným reliéfním erbem Žerotínů. Ještě nad ním se nachází papežský znak nesený dvojicí andílků. Středobodem našeho zájmu je však interiér, kde je kněžiště zaklenuto valenou klenbou a chrámová loď plackou s výsečemi. A právě klenby jsou hlavním klenotem této stavby. Zdobí je totiž krásné barokní fresky uničovského malíře Ignace Oderlického, který je také autorem výzdoby šumperského farního kostela i tzv. Barborky. Zdejší malby však byly – bohužel - v roce 1923 částečně přemalovány.

V presbytáři kostela Nejsvětější Trojice můžeme vidět Tři muže před stanem Abrahámovým, postavy starozákonních proroků Mojžíše a Eliáše a skupinu křesťanských světců (Štěpán, Jan Evangelista, Ondřej, Apolena). V lodi se pak nachází Kristův křest a v lunetách čtyři církevní učitelé. Radostně se kochám a svobodně fotím a po nějaké době jsem upozorněn, že se mám otočit směrem západním a vystoupat na kruchtu. Fotografie z této části kostela prý bývají nejkrásnější a ještě uvidím zblízka varhany z roku 1752. Velmi rád této nabídky využiji. Mezitím se již scházejí věřící a je mi jasné, že bych měl dát konečnou. Rychle si tedy ještě prohlédnu mobiliář kostela. Je převážně rokokový a za upozornění stojí zejména cenný hlavní oltář s menzou, tabernáklem a sochou Immaculaty s andílky, který je dílem F. I. Günthera z let 1751 až 1753. Nad oltářem visí monumentální obraz Ignáce Oderlického, zobrazující Svatou Trojici. Najdeme zde také dva postranní oltáře, Kazatelnu, dvě zpovědnice a zastavení křížové cesty z roku 1776. A pak jen hodíme nějaké peníze do kasičky, poděkujeme a pomalu se rozsvěcující kostel v tichosti opouštíme.

Ještě obejdeme ohradní zeď bývalého hřbitova, která kostelní areál obklopuje. Je postavena na půdorysu maltézského kříže, prolomena čtyřmi vstupními bránami a do jejich rohů jsou vestavěny kaple s půdorysem podkovy. Pak už jen sejít k autu, krátká zastávka u památníku obětí I. světové války a odjezd. Cestu domů nám (přesněji řečeno mně, protože Martině se už znovu do sychravého podzimního počasí ani dalšího kostela nechtělo a zůstala raději v autě) zpříjemní ještě jedna zastávka. Při průjezdu Bratrušovem si povšimnu, že hřbitovní areál opouští malé skupinky věřících. A tak prudce zabrzdím, odstavím vozidlo a letím ke zdejšímu kostelu Všech svatých, do kterého jsem už sice párkrát přes mříž nahlédl, ale vevnitř jsem snad také nikdy nebyl. Je tam poslední odcházející skupinka, ale jsou na mě hodní a svých „pět minut slávy“ dostanu.

Bratrušovský kostel Všech Svatých je považován za pozdně renesanční stavbu z roku 1603. Jeho empírová předsíň však byla přistavěna až o 230 let později. Jedná se o jednolodní kostel s polygonálním závěrem, opěrnými pilíři a šestibokou věží nad hřebenem střechy. Z venkovní strany můžeme vidět i střílny a zbytky pásu značně poškozených sgrafit. Zaklenutí kostela – zejména presbytáře – evokuje gotickou křížovou klenbu a kromě kruchty se zde nacházejí i dvě boční galerie. Nezbývá mi tedy nic jiného než si vyběhnout po schodech vzhůru. Omluvím se posledním – teď už jen na mě – čekajícím a s dobrým pocitem tento svatostánek opouštím. Malý pěkný udržovaný vesnický kostelík, jehož návštěva mě také velice potěšila.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vzhledem k tomu, že se jednalo o krátký předobědový výlet, nepoužili jsme služeb ani ubytovacích ani stravovacích. Pro pěší turisty nebo cykloturisty je asi nejlepší využít široké nabídky v Šumperku.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Celý tento výlet mi udělal velkou radost a zbavil jsem se dalšího dlouholetého restu. V době, kdy jsme ho uskutečnili, jsem měl před sebou ještě ambulantní měsíc toho nejhoršího, takže jsem si takovýchto vydařených maličkostí a radostí vážil o to více a také si jich patřičně užíval. Bez ohledu na slova předchozí mohu návštěvu obou kostelů každému – a kdykoliv – bez uzardění doporučit. Jenom mám trošku obavy, že přístupnost těchto památek bude stále omezenější. Slušné chování a zájem nás běžných návštěvníků totiž nesmaže obavy před (ne)tvory, kteří kostely poškozují a vykrádají. A věřte mi, že jsem se už mnohokrát setkal se zoufalstvím lidí, kteří našli ten „svůj“ kostelík bez cenného mobiliáře nebo s protrženým oltářním plátnem. A těch ještě nepostižených každoročně rychle ubývá …

Ostatní informace

Kromě pár drobných do kostelní kasičky a nákladů na Dopravu (v tomto případě tedy nákup PHM a amortizace vozidla) se jednalo o výlet tzv. bezplatný. Při běžném roce bych však doporučoval spojit návštěvu obou kostelů s pěší nebo cyklo turistikou. Zajímavých míst a cílů je v okolí určitě více než dost.