Rejchartické sedlo – Zlosiyn – se Štolnavou a kolem Červeného vrchu
Trasy • Cyklotrasa • Střední náročnost
Rejchartické sedlo | Asfalt | 0,0 km | ||
Výchozí místo v horskéme sedle mezi Rejdharticemi a Kopřivnou | ||||
Pod větrnou turbínou | Asfalt | 1,1 km | ||
Odbočka červeného Pivovarského okruhu | ||||
Prameny | Asfalt | 2,4 km | ||
Rozcestí pěších tras a cyklotras, zaniklá ves Štolnava (Stolenhau) | ||||
Výklenková kaplička | Šotolina | 2,6 km | ||
Výjezd ke kapličce u bývalého stavení Emila Rottera | ||||
Křížek | Šotolina | 3,3 km | ||
Odbočka u křížku na polně-lesní cestu | ||||
Žlutá pěší TZ | Šotolina | 5,1 km | ||
Příchod pěší žluté od rejchartic, poněkud prudší sjezd lesem | ||||
Pod Lázeňským vrchem | Asfalt | 5,8 km | ||
Křižovatka modré a žluté pěší TZ, průběh zelené cyklo 6287 | ||||
Nad Ludvíkovem | Šotolina | 6,9 km | ||
Žlutá je ve skutečnosti bílá cyklotrasa, konec zeleného značení 6287 | ||||
Brněnka – Minipivovar Zlosiyn | Asfalt | 10,0 km | ||
Konec ve oblíbené osvěžovně |
Vlastně jde jen o kratší úsek, který můžeme považovat za částečnou variantu k průběhu zelené terénní cyklotrasy 6287. Ta je vlastně jen takovou spojkou od Rejchartic směrem k Velkým Losinám, přesněji tamnímu bílému cyklookruhu. Tato trasa tu vlastně přibyl poměrně nedávno v souvislosti s novými cykloznačkami mezi Šumperkem a Hanušovicemi. Popis volím jen v kratším úseku od Rejchartického sedla, tam není problém dorazit po některé silniční trase, mimo tedy zmíněných Rejchartic, případně od Kopřivné. Od takřka horského sedla se vydáváme polní cestou s dávným asfaltovým povrchem, který snad už ani nepamatuje, že kdysi asfaltem býval, jde tak spíše o kombinaci prašné a kamenité cesty. Celkem snesitelným stoupáním objíždíme dvojice větrných elektráren na Křížovém vrchu, pokocháme se pohledem na protější masiv Králického Sněžníku, i nižšího pásma Rychlebských hor. Sjezdeme dojíždíme k rozcestí Pod Větrnou turbínou, kde opustíme červenou trasu 6291 Pivovarského okruhu. Opět stoupáme k takřka zaniklé osadě Štolnava (Stolenhau, Prameny). Jde o jednu z mnoha zaniklých vsí po odsunu německy hovořících obyvatel. Z celé zástavby zůstala jediná, dnes rekreační, chalupa. V nedávné době z iniciativy občanského sdružení byly obnoveny základy bývalé kaple, upraven byl i nepoužívaný hřbitov. Kolem cesty objevíme malé tabulky, na kterých jsou vyznačeny místa, kde stávaly chalupy. Protože Štolnava je působivé místo, projel jsem to až k turistickému rozcestí a k výklenkové kapličce na úbočí Kozího honu. U kapličky odpočíval další cyklista, po kratší debatě jsem sjel poněkud níže pod hřbitov. Místo je dobře odhadnutelné, díky bílému křížku. Tam mě při studiu mapy zaujela polně-lesní cesta, která obkružuje Červený vrch, kopec, který Štolnavě vévodí. Zdálo se mi, že by to mohla být zajímavá varianta k zmíněné zelené trase 6287. První obavy byly naštěstí brzy rozptýleny, cesta je celkem pěkná s víceméně zaježděným štěrkovým povrchem a naštěstí není rušena nějakou pastvinou nebo elektrickým ohradníkem. Pastviny jsou pod cestou směrem do údolí na horním konci Rejchartic. Cesta je víceméně vrstevnicového charakteru, až za prudší levotočivou zatáčkou začíná prudší klesání. Tady se rovněž připojuje žlutá pěší značka od středu Rejchartic. Ta se ve většině na cyklistiku nehodí, ale zde ke křižovatce Pod Lázeňským vrchem to naštěstí neplatí.
Tím jsem se dostali k zmiňované zelené cyklotrase. Odpustili jsem si tak i poměrně náročný sešup, který je po přímé cestě od Pramenů. On celkem svižný sjezd pokračuje k dalšímu rozcestí Nad Ludvíkovem, kde končí značení zelené a připojíme se na bílou trasu Ludvíkovského okruhu. Prudkost klesání se už výrazně snižuje a různě kvalitní spíše šotolinový povrch se nad hotelem Diana mění v celku kvalitní asfaltku, kterou sjedeme nad Velké Losiny. U pivovaru Zlosiyn můžeme popis ukončit.