Kremenec

Kam a jak jedeme?

Kremenec 1221 m Nejvýchodnější místo Slovenské republiky a současně místo střetu hranic Slovenska, Polska a Ukrajiny

Výchozím místem k výstupu je nejvýchodnější Slovenská obec, kterou je Nová Sedlica s nadmořskou výškou 410 m, ležící poblíž hranic s Ukrajinou severovýchodně od Sniny . Odtud vede k cíli červená turistická značka divokými jedlobukovými pralesy, ve kterých je možné kromě nepřeberné galerie chráněných rostlin potkat i velké přežvýkavce jako je například zubr či zatoulaný los, ale také velké šelmy jako je vlk, rys či medvěd. Cesta začíná nenápadně u rozcestníku u mostu ve středu Nové Sedlice, odkud se po asfaltu asi po kilometru dostaneme k informačnímu středisku, kde můžeme doplnit informace a získat cenné rady. (například co dělat při setkání s medvědem) Odtud ještě pokračuje pár kilometrů asfaltová lesní cesta, na které je možné získat falešný dojem romantické lesní procházky. Po dosažení plochy ke svážení dřeva se stezka obrací přímo proti svahu a míří nekompromisně přímo nahoru. Začínají stromy napadané přes cestu podélně i příčně, bahniska či přímo horské potoky, zarostlá kamenná pole a hlavně neustálé stoupání. Občas je možné slyšet praskot padajících starých trouchnivých stromů. (příhodnější je označení lesních velikánů).

Když šlapající turista získá dojem, že vyšlapané metry už snad přece musí končit, nastává překvapení. Chodník klesá a to velmi brutálně do dalšího údolí až na úroveň říčky Stužicja, kterou překračuje po mostku. Kremenec je totiž součástí až dalšího hřebene a není ho proto z Nové Sedlice vidět. Za mostkem si pěšák zajisté všimne podivného povrchu cesty, která vede jakoby po hrázi a sem tam z povrchu čouhá trochu trouchnivého dřeva. Pak přijde na to, že vlastně jde po náspu prastaré lesní železnice, kterou se z tohoto zapomenutého údolí odváželo dřevo snad před sto lety někam na Podkarpatskou rus.

Výstup začíná znovu. Popadané stromy, některé prořízlé motorovkou v šířce půl metru, jiné leží vcelku a je nutné je přelézat či obcházet. Úctyhodné průměry kmenů snad již jinde ani není možné vidět. Dosud stojící trouchnivé stromy budí respekta není radno se k nim příliš přibližovat. Stoupání nebere konce a opět kameny, potoky a bahno. Po opětovném vystoupání asi do 1100m se cesta konečně srovnává a prochází po širokém hřbetu takřka po rovině.Pak se již po pár stech metrech objevuje kolmý průsek vedoucí vlevo asi stometrovýmzávěrečným trhákem na vrchol Kremence.

Zde se nachází trojboký kamenný pylons názvem kopce ve všech třech jazycích a malá planinka s přístřeškem proúkryt příchozích. Na tři strany se rozbíhají průseky v okolním pralese, kterými vedou jednotlivé hranice. Místo je bohužel bez výhledu.

Na ten je třeba si ještě trochu zašlapat. Nejbližší vyhlídka je něco přes hodinu cesty po zvlněné Slovensko-Polské hranici (pokračující červená značka) a jmenuje seKamenná lúka. Výhled na Polské Beščady i na Poloniny na Podkarpatské rusi ovšem stojí za to a navíc je to pro nás jediná cesta pro návrat, nechceme-li absolvovat dvojité klesánícestou, kterou jsme použili pro výstup. Červená pokračuje po hřebenidála na vrchu s jménem Čierťaž z ní odbočuje vlevo zelená značka vedoucí po neuvěřitelně příkrých cestách pro lesní traktory do místa odkud jme vyšli. Kromě náročnosti sestupu zde již příliš zajímavého nezažijeme.Podíváme-li se do mapy zjistíme, že této oblasti se zcela příhodně opravdu říká Príkré.Dole si oddechneme, protože to máme za sebou apogratulujeme si, že nás nenapadlo jít trasu opačným směrem.

Na závěr je třeba podotknout, že krásná trasa je opravdu náročná a je nutné si na ni vyhradit dostatečnou rezervu času. Minimálně šest, ale taky až osm hodin s celkovým nastoupáním 1100m. Nesmíme podcenit vybavení a moment, že se nelze dovolat pomoci. Prostě jedna z posledních oáz divočiny v dosahu.

Popsanou trasu doporučujiabsolvovat každému, kdo se do této oblasti dostane a bude schopen cestu fyzicky zvládnout. Rozhodněnebude litovat.

Za čím jedeme?

Navštívíme vrchol kopce tvořícího trojmezí mezi Slovenskem, Polskem a Ukrajinou, který se nachzí v lesním komlexu buko- jedlových pralesů v oblasti velmi omezeně přístupné a nedotčené.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Občerstvit se případdně ubytovat je možné v penzionu Kremenec v Nové Sedlici, který se vyznačuje velmi dobrou kuchyní a kvalitou specialit.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Největším zážitkem na popsané tůře je nedotčená příroda, její síla a relativní nezdolnost.

Nepříjemná je délka a zejména sestup nepotěší.

Ostatní informace

Nejvýchodnější kout Slovenska nikoho nezklame a rozhodně bude každý na návštěvu tohoto regionu rád vzpomínat.