krkonošské lázně = Jánské Lázně

Kam a jak jedeme?

Při vyslovení názvu Jánské Lázně snad ani nemusíme připomínat kam jedeme. Naším cílem jsou východní Krkonoše, jižní úpatí Černé hory, tedy Jánské Lázně, které se nachází cca 3 km západně od Svobody nad Úpou.

Za čím jedeme?

První historická zmínka o termálním pramenu je, dle trutnovského kronikáře Simona Hüttla, doložena dne 6. června 1006, kdy měl být objeven Janem z Chockova, zbrojnošem rytíře Albrechta z Trautenberku. První využití pramene bylo tehdy zcela praktické. Voda byla využita k pohonu vodního kola hamru na železnou rudu, který byl v blízkosti pramene postaven. Využití pramene ke koupelím je zmiňováno ve 14. století, kdy zde tehdejší majitel panství Zilvar ze Silbersteinu nechal vybudovat jednoduchou dřevěnou stavbu sloužící jeho rodu. První ubytovací budova byla postavena roku 1485, první skutečně lázeňská budova byla zřízena kolem roku 1675.

K výraznému rozšíření lázní došlo na přelomu 19-20 století. Janský potok byl sveden do podzemního tunelu a údolí bylo dle projektu Otto Fiedlera zasypáno. Byla zbořena i kolonáda z roku 1888. Na získaném prostoru byla v roce 1904 postavena dnešní dominanta lázní, prosklená ocelová konstrukce na hlubokých pilotech s výraznými secesními ozdobnými prvky dle návrhu vídeňského architekta Branga, který realizoval stavitel Josef Blažek z Trutnova.

Po skončení 2. sv. války získaly Janské Lázně celosvětový ohlas úspěšnosti léčby stavů po dětské obrně. V rámci Marshalova plánu mělo dojít k vybudování nového lázeňského komplexu. Vývoj po roce 1948 byl však z politických důvodů proti. V dnešní době jsou léčebné procedůry zaměřeny převážně na nemoci pohybového ústrojí. V lázeňském prostoru je i několik historických lázeňských objektů a cca 30 léčebných pramenů.

Horní lázeňskou promenádu v Janských Lázních zdobí novogotická stavba kostela sv. Jana Křtitele, který zde byl postaven v letech 1882-85. Kostel je tvořen obdélnou lodí s čtvercovým presbytářem a zákristií a samostatně přístupnou věží. Zajímavostí je oltářní obraz jehož autorem je akad. malíř Adolf Liebscher, který je autorem známé Valašské Madony na Radhošti. Malíř sám sebe zobrazil jako nemocného poutníka, který se lačně dotýká Janského pramene a prosí, aby mu Bůh na přímluvu sv. Jana dal zdraví duše a těla. Mistrovskou prací je tepaná mříž, která odděluje vstupní část od lodi, zhotovena byla v letech 1976-77. Smutné období dějin připomíná pamětní deska věnovaná obětem násilí z května června 1945.

Při cestě z centra Jánských lázní ve směru k lanovce nás zcela jistě zaujme novogotická stavba evangelického kostela s polygonální věží. Historie kostela sahá do roku 1871, kdy byl německým augsburským sborem zakoupen pozemek, stavba byla dokončena v roce 1879, kdy byl i slavnostně otevřen. Po roce 1945 se kostel stal majetkem Českobratrské církve evangelické. V roce 1999 byl kostel rekonstruován.

Mezi symboly Jánských lázní patří i plastika Krakonoše, která je tvořena „haldou kamení“ ze které vystupuje polovina Krakonošova těla. Dílo je prací sochařské školy z Hořic.

Na virtuální prohlídku několika částí Jánských lázní se můžeme podívat zde: http://www.virtualtravel.cz/janske-lazne.html

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytováni jsme byli ve Svobodě nad Úpou. A právě ze Svobody se do Jánských Lázní nabízí krásná procházka podél javorové aleje, tedy po stezce Via Piette. No a na výbornou zmrzlinu si můžete zajít do cukrárny v centru lázní.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Při návštěvě Jánských Lázní nečekejte „hogo fogo“ jako v Karlových Varech, nebo Mariánských Lázních. Ale o to příjemnější a útulnější atmosféra zde panuje. Procházky, čistý vzduch, voda, co víc si přát…

Ostatní informace

Odkazy na webkameru v centru a infocentrum jsou zde:

Webkamera Janské Lázně: https://www.turistika.cz/mista/webkamera-janske-lazne

Infocentrum: https://www.turistika.cz/mista/janske-lazne-informacni-centrum