Lázně a obec Vyšné Ružbachy.
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Pod jižními svahy Spišské Magury se nalézají jedny ze známých lázní Slovenska, Vyšné Ružbachy. Jejich historie začala někdy ve třináctém století a údaj o první písemné zmínce o této vsi je z roku 1288. V roce 1412 byla ves spolu s 16 městy Spiše zastavena polskému králi na 360 let. Důvodem bylo půjčení peněz. Začátkem zlatého věku obce lze označit rok 1549, kdy polský král Zikmund II. August dosadil za dědičného správce zastavené oblasti Sebastiána Ľubomirského. Byla to výborná volba, která se stala počátkem založení lázní. Tehdy došlo ke stavbě první lázeňské budovy s jídelnou a společenskou místnosti. Syn Ľubomirského, Stanislav, dovršil otcovo snažení a z málo významného místa se stalo společenské středisko polských a uherských šlechticů. V roce 1722 se Vyšné Ružbachy vrací Uhrám a o dvacet let později rod Ľubomirských vymírá.
Na více jak osmdesát let došlo k patrnému úpadku lázní. Změna k lepšímu přišla s novým vlastníkem, kterým se stal v roce 1825 baron von Jony. Byl postaven zámeček a nový lázeňský dům. Kolem roku 1865 dochází ke změnám vlastníků a v roce 1882 lázně kupuje polský šlechtic Zamoysky a dochází k výraznému ožívaní. Po uzavření manželství s neteří španělského krále Izabelou de Bourbon nastaly v areálu lázní velké změny. Lázně v tomto období navštívil i španělský král. Po roce 1929 byl postaven Bílý dům a hotel Strand. Od roku 1931 je místu udělen statut přírodních léčebných lázní. V době první republiky jsou Vyšné Ružbachy v hledáčku bohaté klientely. Rok 1940 se stal koncem největšího rozkvětu. Důvodem byla druhá světová válka. Po válce rodina Zamoyských emigruje do Španělska. Následuje období menšího úpadku. Od roku 1952 patří lázně ROH a od roku 1957 jsou ve správě státu. Snahu o návrat ke starým dobrým časům lze označit období mezi roky 1975 až 1997. Zda se to povedlo, si každý host jistě odpoví sám.
Za čím jedeme?
Vyšné Ružbachy, jak se pro lázně sluší, leží mimo hlavní dopravní cesty. Ze silnice č. 77 se za Podolíncem, v obci Nižné Ružbachy odbočí vlevo a po několika minutách lze zaparkovat na některém parkovišti u lázní. Obec samotná je rozložena po obou stranách silnice a je dlouhá okolo 2 kilometrů. Je zde několik starých stavení a této části dominuje barokní kostel Obětování Páně. Větší část obce je postavena v minulém století. Od západu do obce přitéká Zálažný potok a mění tady směr k jihu. Západně od obce je lázeňský areál. K němu lze projít parkem, nebo silničkou kolem hezké barokní kapličky. Lázním vévodí Bílý dům a neméně zajímavé jsou švýcarské domy. Většina objektů je opravena a je vidět, že stále slouží svému účelu. Stromy v parku jsou domácího původu a mezi keři je i něco zajímavějšího. Jen ta údržba tady chybí. Perličkou lázní je jistě travertinové jezírko. Je to mimořádně zajímavý přírodní útvar, který je od roku 1967 chráněný zákonem. Jezírko má v průměru okolo 20 metrů a jeho hloubka je tři metry. Obklopuje jej travertinová, kolem jednoho metru vysoká hráz. Teplota vody je do 24 °C. Překvapivé je množství vody, které z jezírka odtéká. Několik metrů po jeho opuštění voda vytvořila menší vodopád s barevným podkladem. Zákaz koupání se tu ale moc nerespektuje. Vykoupat se dá v koupališti, které je součásti lázeňského areálu. Jihozápadně od obce je travertinový lom a konají se tady sochařská sympozia. Vytvořené sochy zde zůstávají. V okolí lázní jsou rozsáhlé jehličnaté lesy. Severně nad městem je hora Kukura ( 808 m.n.m.), kde je lyžařský areál.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Plánovaný oběd se nekonal. I když má být v místě několik restaurací, museli jsme dát zavděk jedinému otevřenému obchodu.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Vyšné Ružbachy jsou zajímavým místem a co se týče lázní a jejich okolí, převládla spokojenost. Jedničkou je jistě jezírko, které jak umístěním, tak bohatým zdrojem vody nutí k dalšímu přemýšlení o jeho vzniku. Úprava samotné obce za lázněmi trochu pokulhává.
Ostatní informace
Kromě návštěvy lázní jsou jistě zajímavá i další místa v okolí. Stýkají se tady všechny čtyři barvy stezek a lze se po nich vydat do všech světových stran. Nadmořská výška je okolo 620 metrů. Parkovišť je několik a nic jsme neplatili. A když se všechno projde, má člověk v nohách kolem 5 kilometrů. Ještě omluva za sochařský areál, kde selhal foťák.