Plavba po Dunajci.
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Po propršeném červnovém dni se počasí poněkud změnilo. Černá mračna se trhala o vrcholky Beliánských Tater a občas se v jejich trhlinách objevila modrá okénka. Východ vypadal o něco lépe a tak volba pro dnešní den padla na Spišskou Maguru. Ale i při pohledu na její vrcholy v okolí Podolínce se zdálo, že to bude lepší spíše na severu. A tak pokračujeme po jedničce s číslem 77 směrem Stará Lubovňa. Před ní odbočujeme vlevo a po silnici 543 jedeme do Červeného Kláštora. Tato oblast při hranicích Pienského národního parku a Spišské Magury je i při pohledu z auta kouzelná. Silnice klesá do údolí potoka Lipníku a posléze se před námi objevují první domy Červeného Kláštora. Zajíždíme na parkoviště poblíž kláštera a při pohledu na oblohu již s bělostnými mráčky je jisté, že jsme se rozhodli dobře.
Červený Kláštor je obec na pravém břehu nádherného Dunajce. Ten je tady zároveň i státní hranicí mezi Slovenskem a Polskem. Řeka je jistě široká kolem 50 metrů a její voda tu má zelenavý odstín. Jedinečnou památkou je zdejší bývalý klášter. Byl založen v roce 1320 kartuziánskými mnichy a v současné době je zde muzeum. Klášter je národní kulturní památkou Slovenska. Více informací z jeho minulosti se najde na webových stránkách kláštera.
Za čím jedeme?
První pohled od parkoviště patřil klášteru a vrcholkům Tří Korun ( 982 m.n.m.). Tady si příroda a člověk více než porozuměli. Při platbě za parkování jsme neodolali výmluvnosti obsluhující paní a kromě mnoha informací jsme měli v ruce i lístky pro plavbu na plti. Otázka, odkud že se pluje byla jasná, přístav je u kláštera. Samotný klášter nás překvapil uzavřeným muzeem a tak jsme se museli spokojit jen s prohlídkou jeho vnějšku. Pohled z rozlehlého nádvoří na klášterní budovy a kostel odkrývá jakousi tajemnost a posvátnost tohoto místa. Jen houfy turistů a jak se ukázalo většinou cizinců, jsou tak trochu navíc. Většina jich stejně obklopuje místa určená pro nasycení těla než ducha. Od kláštera je k řece pár desítek metrů. Jdeme kolem hezké barokní sochy sv. Trojice a dostáváme se k přístavu. O něco dále po proudu Dunajec přijímá vody potoka Lipníku. Chceme sice vyplout, ale jsme odkazováni od jedné pltě ke druhé a až na několikátý pokus se dostáváme k člověku, který nám sděluje, že náš přístav je kdesi proti proudu a že nás tam odveze. Mezitím přijíždí policie a náš řidič dostává pokutu za porušení zákazu vjezdu. Po ostřejší diskusi s policisty se dostáváme na řadu i my. Začíná nezapomenutelná jízda jako k ohni, která je doplňována nadávkami, které nelze publikovat. Asi po třech kilometrech jsme ve správném přístavu a nakonec i na lavičce plavidla.
Plť se pozvolna naplnila na předepsaný počet 12 osob a vyplouváme. Naši lodivodi to mají skutečně zažité a tak posloucháme jejich vyprávění o řece a jejím okolí. Na levém břehu míjíme polskou obec Sromowce Nižne a proplouváme pod lávkou, která spojuje obě země. Hotely, pensiony, nový kostelík a nad tím vznešený vrchol Tří Korun a několik nižších kopců, to je polská strana řeky. Při pohledu k jihu se v dálce objevují vrcholky východní části Vysokých Tater. Proplouváme kolem kláštera, nad kterým se vypíná Kláštorná hora ( 657 m.n.m.). Dunajec ztrácí na šířce ale nabírá na rychlosti. Velkým obloukem protéká pod horou a míří k jihu. Lodivod nás seznamuje s okolím, dává jména okolním vrcholům i jednotlivým skalám a vše prokládá historkami, které se většinou nikdy nestaly. Ale to k této plavbě prostě patří. Zbojnický skok, to by byl jistě světový rekord. Další zátočina mění směr řeky k severu a před prielomom Dunajec teče k západu. Tři Koruny se nám představují z jiného úhlu Plť nabírá na rychlosti a prielom je i nejužším místem, kterým se proplouvá. Při břehu řeky se černý čáp věnuje prohledávání říčního dna a lidskou přítomnost nebere na vědomí. Poslední velká zátočina pod Poľanou ( 558 m.n.m.) a je před námi přístav při soutoku Dunajce s Lesnickým potokem.
Do přístavu připlouvá jedna plť za druhou. Začíná nakládaní pltí na auta a jejich odvoz. Pohodlné turisty si rozebírají vozkové a odvážejí je k nedalekému parkovišti. Volíme pěší průchod kaňonem pod strmými skalními stěnami. Údolí je hodně úzké, jen tak pro silničku potok a stezku. Na travnatých plochách dokvétají Jarní druhy zdejší květeny a nám se nabízí bonus našeho výletu v podobě vzácného jasoně červenookého. Tak tenhle motýl se potká jen párkrát za život. Začíná malá honička se záměrem donést si jej domů vyfoceného. Motýla hra na honěnou zřejmě baví, ale i on, vědom si své výjimečnosti, nakonec trpělivosti mé ženušky neodolá. Je s podivem, že až doma jsme zjistili, že má na křídlech číslo 21. Docházíme k restauracím u parkoviště a hledáme možnost odvozu. Konečně je mikrobus plný a další zážitková jízda končí po dvaceti minutách v Červenom Kláštore. Krásný výlet dospěl ke svému konci.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Jídlo a pití se tady nabízí na každém kroku a zřejmě to bude stejné i s ubytováním. Jméno hospůdky mně nějak vypadlo, obsluha rychlá, jídlo i pití dobré. Je vidět, že si tu dobře uvědomují, co pro ně turisté znamenají.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Plavba je skutečně hezkým zážitkem a bez ní by byla návštěva tohoto krásného a zajímavého místa hodně ošizena. Člověk si více a v klidu vychutná pohledy na okolní krajinu. Navíc, černý čáp se často nevidí a jasoň červenooký to je zážitek na druhou.
Ostatní informace
Délka plavby je něco mezi 8 až 9 kilometry. Cena lístku byla 9 euro a to je poměrně hodně levné. Podél řeky se dá tento úsek projít při červené značce a to po slovenském břehu. Je tu ale hodně dalších možností k výletům a to i na polské straně. Ostatní nechám na fotografiích.