Lesní putování do Hradčan

Kam a jak jedeme?

Městečko Mimoň leží v podhůří Lužických hor v Ralské pahorkatině na soutoku Ploučnice a Panenského potoka. Nachází se na železniční trati, spojující Liberec z Českou Lípou. A právě nádraží v Mimoni bude výchozím bodem našeho putování.

Nejprve, když vystoupíme z vlaku, si půjdeme zjistit, jaké budeme mít počasí. Nádraží v Mimoni je svým způsobem unikatní. Mají tu totiž, kousek od stanice, meterologický strom. Ano, opravdu. Výjdeme-li z budovy, na malém parčíku naproti zastávky autobusu roste dosti vzácný exemplář buku červeného, a ten je zvláštní tím, že podle zabarvení jeho listů můžeme určit, jaké nás čeká počasí. Jsou-li listy červené,- paráda, sluníčko nám bude přát. Ale pokud jsou zelené, raději se bez pláštěnky vraťme do nádražní restaurace a čekejme na příjezd nejbližšího vlaku.

Ale dejme tomu, že listy jsou krásně červené a nebo jsme alesppoň nezapoměli doma pláštěnku a vydejme se po červeně značené cestě. Nejprve okolo továrního objektu a skladu stavebnín, pak pro změnu kolem objektu sběrny, přejděme železniční vlečku a jsme na cestě, která nás zavede k místní části Mimoně, zvané Slovany. Tu tvoří jen několik domků a zahrad a už záhy vkročíme do lesa, který se budeme ubírat celou naší trasou.

Ještě před dvaceti lety byly okolní lesy pro normální občany zakázané území. Sídlila zde totiž "bratrská armáda" a do vojenského, přísně střeženého prostoru, nebylo radno ani zabloudit. Bylo tu několik objektů kasáren, střelnice, raketové základny, letiště a satelitní městečka pro mnoha tisíc obyvatel. Hned po odchodu posledního sovětského vojáka v roce 1991 se začalo s rozsáhlou a pečlivou asanací celého prostoru hlavně pyrotechnickou jednotkou. Úklid tak obrovského území trval mnoho let a teprve teď se konečně začíná otevírat turistům. Takže vlastně vstupujeme na území, kde turistický ruch je teprve v počáteční etapě, ale už nyní lze s jistotou říci, že pro návštěvníky je přichystáno tolik krás a tajemných neprobádaných zákoutí, že budoucnost tohoto regiónu lze vidět v těch nejlepších barvách.

Jdeme stále po červené, po " soudruzích" tu zbyla spleť dosud zachovalých asfaltových cest, po některých půjdeme. Za nedlouho dojdeme k turistickému rozcestníku, zde se napojíme na žlutě značenou cestu,ukazující že do cíle naší cesty, do Hradčan, nám zbývají 4km. Les jako by nebral konce, držme se značené cesty, zabloudit by nebylo zrovna příjemné. Za chvíli přetneme jednu asfaltku a to už máme více než polovinu cesty zdárně za sebou. Je-li houbařská sezóna, nezapomeňme si vzít košík, ale držme se stále pravidla, neopouštět cestu. Ještě kousek po další asfaltce, pak sejdeme dolů a zjišťujeme, že les konečně řídne a před námi se rozprostírána velká lučina a při kraji lesa meandrující řeka Ploučnice. Úsek meandrů zabírá mnoho kilometrů, prakticky od Mimoně až na okraj České Lípy a je rájem nejenom vodáků, ale najdeme tu i několik druhů chráněné zvěře a ptactva.

Když přejdeme lávku přes Ploučnici, ocitneme se na louce, kde v létě stávají dětské tábory a pak kousek do kopečka a za nedlouho jsme na okraji Hradčan.

Hradčany jsou dnes součástí spojených obci Ralsko. Vznikly v roce 1711 jako dřevařská obec, později se u Ploučnice postavila i papírna. Obec ležela na důležité kupecké cestě spojující Mnichovo Hradiště s Českou Lípou. Začalo se zde rozvíjet rybníkářství a již v 19. století se Hradčany začaly stávat vyhlášeným letoviskem. Ale již za 2. světové války obec a okolí obsadila německá armáda a hlavně vybudovala velké letiště. Po válce byl celý region vyhlášen Vojenským prostorem, převážná většina obcí byla zničena. Hradčany se naštěstí tomuto osudu vyhnuly, ale byly zde kasárna a další vojenské objekty. Nyní jsou Hradčany výstavnou, dobře udržovanou obcí, ve které se začíná rychle a úspěšně rozvíjet turistický ruch.

U silnice 270 na Doksy najdeme Informační centrum, kde najdeme nejenom mnoho zajímavostí o regionu Ralsko, ale děti si tu zadovádí v dětském koutku. Zde jsou k dostání mapy, letáky a brožury, ale také turistické známky. Kousek od Informačního centra je minizoo a občerstvení na ranči Osamělá hvězda. V létě se můžeme vykoupat v přilehlém Hradčanském rybníku.

Okolo Hradčan vede několik turistických okruhů po velice zajímavých koutech zdejší přírody. Můžeme si zajít na Hradčanskou vyhlídku, ze které je nádherný a nezapomenutelný výhled do širokého okolí, v okolí je i mnoho dalších neméně zajímavých míst jako třeba Hradčanské stěny, Pustý kostel, Skalní brána a další.

U Informačního centra je zastávka autobusu, jinak můžeme putovat dál směrem do Starých Splavů, Jestřebí, či České Lípy.

Za čím jedeme?

Náš výlet nás zavedl do méně známé KRAJINY v samé blízkosti Máchova Jezera. Přírodních památek je zde nepočítaně v širokém spektru zastoupení a určitě po všech stránkách uspokojí i náročného turistu. Určitě kdo Hradčany jednou navštíví, tak se do nich bude opět vracet a stále bude mít co nového obdivovat.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Běžné občerstvení nám poskytne uvedená Osamělá Hvězda, na druhém břehu Hradčanského rybníka se nachází restaurace s možností ubytování, další hospůdku nalezneme při silnici, kousek od Informačního centra.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Samozřejmě přírodní krásy Hradčan a okolí jsou nepopsatelné, to se musí každý přesvědčit na vlastní oči.

Ostatní informace

Vstupné se nikde neplatí, takže chcete-li vydat nějaký peníz, pak jedině za jídlo a pití, eventuelně za nějaký informační materiály.