Liberecká botanická zahrada.
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Naše putování Libercem a okolím začalo návštěvou Liberecké botanické zahrady. Důvodů, proč právě botanická zahrada, mám hned několik. Pěstováním rostlin jsem se zabýval větší část mého života a za ta léta se můj vztah k nim často měnil v posedlost. Jsou to prostě živé organismy a častokrát mě přesvědčily, že toho o nich ještě moc nevíme. A v Liberci jsou zastoupeny všechny světadíly, co si více přát. Navíc ráno s modrou oblohou slibovalo hezký den a když se k tomu přidá skutečnost, že pěnišníky a azalky jsou právě v plném květu, je vše jasné.
Botanická zahrada v Liberci je tou nejstarší v celé zemi. O její založení se postaral Spolek přátel přírody a to bylo již v roce 1876. Je pravdou, že původní zahrada byla na jiném místě a mezi roky 1883 až 1885 došlo k jejímu přemístění do míst, kde je dnes. Bylo nutné přesázet kolem 15 000 rostlin a 9 000 zlatých utržených za původní pozemek bylo dostačující. A tak 5. září 1895 byla zahrada otevřena veřejnosti. Nejen lidem škodí války. Za 1. světové války se v zahradě pěstovala zelenina. Velkého skleníku se zahrada dočkala až v roce 1925. V roce 1938 přechází zahrada pod město. Druhá světová válka proměnila zahradu na lepší zahradnictví a když skončila, výsledek nebyl nijak povzbudivý. Stál starý palmový skleník, několik malých skleníků a bazén pro vodní rostliny. Rostlo tady i několik starých stromů a léčivé rostliny. Až do roku 1954 to bylo opět zahradnictví. Rozhodnutím zastupitelstva města byla zahrada vrácena původnímu záměru s názvem Severočeská botanická zahrada. V tomto roce prošlo zahradou 8 000 návštěvníků a pro srovnání v roce 1981 jich bylo přes 390 000. Viktorie královská byla od počátku jedním z lákadel. Tento vodní obr vykvetl v zahradě poprvé v roce 1956. Mezi roky 1995 – 2000 byly zbořeny staré skleníky a nově bylo postaveno devět pavilónů a devět skleníků jako zázemí zahrady. K tomu je nutné přidat venkovní prostory. S novou stavbou došlo i na změnu názvu, Liberecká botanická zahrada. Od roku 2003 je v zahradě Cites, záchranné centrum pro ohrožené rostlinné druhy celého světa.
Za čím jedeme?
Náš výlet začal na Liberecké výšině, odkud jsme šli po červené k okraji města. Prochází se listnatým lesem a je to slušný sešup. Následují Lidové sady s rozhlednou, která ale byla zavřena. Od konečné tramvají se jde kolem zoo. Tady to jsou Lidové sady Petra Bezruče. Dojde se k Labutímu jezírku a po krátkém stoupání Lesní ulicí stojíme před vstupem do zahrady. Koupě vstupenek je otázkou chvilky a poté již vstupujeme do květinové pohádky. První, co jistě zláká každého návštěvníka, jsou v tomto období kvetoucí pěnišníky a azalky. Na počtu druhů a odrůd ani moc nezáleží. Oči kloužou z jednoho keře na druhý. To se prostě musí vidět. Zastavení v květeně Krkonoš a Českého ráje je vidět, jak se od sebe rostliny z různých prostředí liší. A následují pavilony. Prochází se deštným pralesem, nechybí pouště a stepi. Člověk neví kam se kouknout dřív. Palmy, orchideje, kaktusy, sukulenty a všechno ostatní se mění v pestrobarevný koberec. Rostliny důvěrně známé se střídají s neznámými a často se tady zapomene zavřít pusa. V přízemí je i několik akvárií se zajímavým obsazením. Popsat všechno by zabralo hodně stránek a někdy je vhodné dát zelenou fotkám. Několik hodin je za námi a tak jdeme hledat něco k snědku.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Stravovali jsme se na Liberecké výšině, kde jsme byli i ubytováni. Je to moc hezké místo, tak trochu ze starých časů, kdy byl na vrcholu romantismus.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Tahle zahrada je prostě jedničkou, nám se tady líbilo a odnesli jsme si nezapomenutelné zážitky.
Ostatní informace
Vstupné do zahrady je jednotné 140,- Kč a zahrada je otevřena každý den. Celkem jsme ušli asi 5 kilometrů s menším převýšením. Kdo má vztah k přírodě, tak bude jistě spokojen.