Lidické zastavení

Kam a jak jedeme?

Jdu na odpolední výlet z Kladna do nedalekých Lidic.

Za čím jedeme?

Někdy se člověku podaří spojit příjemné s užitečným a to se mi podařilo včera. Potřeboval jsem něco koupit a tak jsem využil nákupní centrum Oáza na okraji Kladna. Oáza leží na samotném kraji Kladna v městské části Kročehlavy, v těsné blízkosti obce Hřebeč a s touto obcí sousedí Lidice, dnešní cíl mého výletu.

Po úspěšném nákupu vycházím z Kročehlav do vsi Hřebeč, nejdříve jdu lesem a pak po panelové cestě. V těsné blízkosti této panelky leží malý rybník, zastavuji se tam a pozoruji odpočívající kachny. Tato cesta končí ve vsi u Restaurace Čamrda, ale jejich dobré topinky ochutnám až při zpáteční cestě. V Lidicích už jsem několikrát byl, ale vždy jsem tam zajel autem a v mládí i na kole. Dnes se do Lidic dostanu pěšky a o cestě jen vím. že musím projít Hřebčí a pak se nějak do Lidic dostanu. Projdu celou vesnicí a směr Lidice je pěkně značen pro auta a pro cyklisty, tak kopíruji cyklotrasu 018, která vede po silnici. Na konci Hřebče odbočuji doleva a to už jdu mezi poli a doufám, že jdu správně. Celou vesnici jsem prošel po chodnících a teď už jdu po málo frekventované silnici, samozřejmě vlevo, jak nás učili ve škole co by malé dítka. Při silnici leží vyhozené harampádí z nějaké přestavby, a protože jsem pořádkumilovný člověk, tak si to harampádí fotím do tohoto článku. Vytahuji foťák a v ten moment u mne zastavuje starší auto plné železného šrotu a řidič s úsměvem říká“ šéfe já to uklidím “ . Já mu odpovím, že mě je to jedno a on si z černé skládky vybere železné věci a uhání dál. Ještě na mě stačí z okénka zahalekat “ mě taky máte vyfoceného“ ? Se srdečným smíchem pokračuji dál podle ukazatele do Lidic.

Tak konečně jsem došel do Lidic a poznám místo, kde jsem co by dorostenec jel cyklistické závody. Na kraji obce vedle obecního úřadu úžasně kvetou překrásné sakury. Dělám fotky kvetoucích stromů a pokračuji dál směrem k lidickému památníku. Než dojdu k samotnému lidickému památníků, míjím znovu obnovený Růžový sad, který málem v 90 letech minulého století zanikl. V letech 2001 až 2002 došlo ke zdařilé obnově tohoto sadu. Po 2. světové válce posílal celý svět růže do tohoto parčíku. Růže v tomto sadu nejkrásněji kvetou v červnu a jsou symbolem tragické historie této obce.

Teď něco z historie Lidic. O Lidicích najdeme první zmínky ve Zbraslavské kronice a to v letech 1300 a 1309. Tehdy vesnici držel pražský měšťan Pavlík. V průběhu staletí byly Lidice třikrát vypáleny, poslední vypálení nacisty během 2. světové války se Lidicím stalo osudné.

27. května byl v Praze spáchán atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Po tomto atentátu němečtí okupanti začali terorizovat český národ v tehdejším protektorátu. Záminkou pro vypálení Lidic bylo zadržení nejasného dopisu adresovaného jedné zaměstnankyni slánské továrny. Tento dopis spolumajitel továrny předal kladenskému gestapu a jeho obsah si spojilo s rodinou Horákových v Lidicích, jejichž syn byl příslušníkem č.s. zahraničního vojska ve Velké Británii.

V noci z 9. na 10. června gestapo obec neprodyšně uzavřelo, na zahradě statku Stanislava Horáka bylo ráno 10. června zastřeleno 173 lidických mužů, ženy a děti byly převezeny do tělocvičny kladenského gymnázia. Ženám byli děti odebrány a 82 lidických dětí lidské bestie udusili v Polsku ve plynovém voze. Ženy byly deportovány do koncentračních táborů. Několik dětí mělo štěstí, dostaly se na takzvanou převýchovu do německých rodin a nejmenší děti nacisti umístili do německého dětského domova v Praze-Krči. Obec Lidice byla srovnána ze zemí včetně kostela a hřbitova. Muži byli pohřbeni do společného hrobu, který vykopali nasazení židé z terezínského koncentračního tábora.

Po skončení 2. světové války se vrátilo zpět do vlasti 143 lidických žen a po dvouletém pátrání se vrátilo do náruče svých matek 17 lidických dětí. Československá vláda 6. června 1945 rozhodla o obnovení Lidic. V návaznosti na toto rozhodnutí byl 15. června 1947 položen základní kámen nových Lidic a začala výstavba nové obce.

Střed lidického památníku tvoří prostranství s vodotryskem a nově upravené muzeum. Pod tímto památníkem se rozkládá rozlehlý pietní park, ve kterém jsou základy původních budov, kostela sv. Martina, školy, Horákova statku a hřbitova. Velmi chmurně působí sousoší 82 lidických dětí, které byli zavražděny. Autorkou tohoto monumentálního sousoší z bronzu je akademická sochařka prof. Marie Uchytilová.

Po prohlídce tohoto krásně upraveného pietního parku se vydávám zpět stejnou cestou na Kladno. Po cestě spadne několik kapek a zastavuji se v již zmiňované Restauraci na topinky s česnekem a pivo. Pořád mám v mysli zážitek z tohoto místa, které důstojně připomíná tuto lidskou tragédii.

Myslím, že na zvěrstva, které napáchal během 2. světové války tvor, který si hrdě říká „Homo sapiens “ nesmíme nikdy zapomenout !

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytování jsem nepotřeboval, protože bydlím na Kladně a pěší vycházka z Kladna do Lidic měřila asi 5 km jedním směrem. Občerstvil jsem se z části ze svých zásob a pak v Restauraci Čamrda v Hřebči.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbil se mi krásně upravený pietní park a znovu obnovený Růžový sad, sice podmračené, ale hezké Jarní počasí a kvetoucí příroda.

Ostatní informace

Muzeum v Lidicích je otevřeno březen 9 - 17

duben - říjen 9 - 18

listopad - únor 9 - 16

Asi většina návštěvníků přijede autem a u památníku je placené parkoviště. V areálu lidického památníku najdete i občerstvení a toalety.

Informace do článku jsem čerpal z knížky Lidice dříve - Lidice dnes